2017-07-20 - Burkiny, hidžáb a tak vůbec

20. 7. 2017

Tak se stalo, že se do čestlického akvaparku, nutno říci, že asi neuváženě, vypravily vykoupat dvě muslimské ženy s dětmi. Snad by na tom nebylo nic tak „strašného“, kdyby na sobě ženy neměly muslimské plavky – burkini. Pohoršený návštěvník ženy vyfotil, sdílel na sociálních sítích a další osud obou žen byl ne nepodobný štvané zvěři.

Zákon, kamaráde…

Předně, což snad nikde nezaznělo, dotyčný autor fotografie porušil zákon, konkrétně Občanský zákoník, který v §84 říká, že „Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.“ a §85 bod 1) „Rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením.“ O fotkách těch dětí, jejichž doprovod ženy tvořily, ani nemluvě.

To bylo a je určitě na ohlášení Policii a je asi velkým štěstím autora fotky, že správné muslimské ženy se jakékoli interakci spíše vyhýbají a do konfliktů se nepouští, a tedy že záležitost nechaly plavat.

Plavky!

Z internetových diskuzí bylo patrné, že diskutující vlastně vůbec neví, co jsou burkiny. Že jde o plavky z klasického plavkového materiálu a nikoli o nějaký venkovní oděv. A tento oděv, obdobně jako třeba pánské bermudy, prostě v některých bazénech splňuje pravidla koupacího oděvu, ať se to diskutujícím líbí, nebo ne…

Stejně tak očividně neměli tušení, že muslimská žena musí být zahalena výhradně za přítomnosti mužů a ad absurdum tedy v čistě ženské společnosti může uspořádat třeba nudistickou párty. Tedy muslimská žena nemá problém se v ženských sprchách svléknout a osprchovat se tak, jak jí nařizují pravidla bazénu. Mimochodem – kolik „bělošek“ jsem v bazénech viděla, jak šatnami jen projdou, aniž by se na sprchu byť jen podívaly. Tohle je to, co by se mělo kontrolovat při vstupu do bazénu.

Nehygienické tedy nejsou burkiny, ale potenciální nositelé jakýchkoli plavek. A když si představím, co všechno plave v moři, tak burkiny jsou opravdu ten nejmenší problém…

Akvapark tyto skutečnosti vysvětlil ve svém, dle mého názoru střídmém a věcném, prohlášení, za což se na něj snesla vlna kritiky.

Zahalování

Pomineme-li tedy výše uvedenou neznalost, co přesně lidem vadí? Je to jen hysterie z aktuálně probíhající „imigrační krize“ a všeobecný strach z toho, co se pod hlavičkou Islámského státu děje napříč Evropou? Bojí se a priori všeho neznámého a odsuzují to? Považují zahalování žen za známku toho, že jim hrozí nebezpečí?

A všiml si vůbec někdo, že zahalování není výsadou muslimských žen? Už v dávné minulosti slovanské ženy po svatbě začaly nosit čepec, který jim zakrýval vlasy – odtud také pochází úsloví „dostat se pod čepec“. Řada starých žen na venkově se šátkem zahaluje dodnes, ověřenou mám přinejmenším jižní Moravu. A je nemyslitelné, aby prostovlasé vyšly z domu.

Jakpak se tedy na zahalování dívají naše babičky? Podle mladší generace totiž "Burkiny nejsou pouhe plavky. Je to symbol menecenosti zeny..."

Oblékání

Proč taky ukazovat všechno každému? Osobně považuji střídmé zahalování za jistý projev cudnosti a současné okaté vystavování nahoty je mi vyloženě nepříjemné. Nepotkali byste mě na nudistické pláži, ve veřejné sauně a vynechala jsem i japonské lázně onsen. Nepříjemné je mi nošení plavek ať již u nás, nebo v zahraničí, připadám si, jak kdybych vylezla ven ve spodním prádle. Ono to ostatně u některých plavek ani není poznat. Dvě slečny oblečené jen v plavkách, zřejmě jely z pražského Džbánu, jsem asi před dvěma lety viděla na Hradčanské v tramvaji…

Půjdu ale dál, je mi nepříjemné pozorovat na ulicích ty v podstatě nahé puberťačky. Podle všeho přebírají módu od svých matek, které povětšinou vzhledem ke své postavě nemají soudnost. Je mi za obě věkové skupiny trapně. U těch mladších si vždycky říkám, byť to samozřejmě neschvaluji, kdo by se těm násilníkům divil, když se ty holky oblékají jako „šlapky“. U těch starších se pak vždycky bojím, co jim kde z těch titěrných hadříků vypadne a mně se nedopatřením podaří zahlédnout. S jakou oblibou dávají na odiv své seprané podprsenky! A možná by jim někdo měl říct, že pokud nosí „áčkovou“ sukni do půlky stehen a jdou do schodů, ten za nimi jdoucí má, chtě nechtě, „zajímavý“ výhled…?

A úplně stejně mi vadí oblékání českých mužů. Procestovala jsem už nějaký ten kus světa, ale NIKDE mimo Českou republiku jsem neviděla, že by po ulici chodili muži pouze v trenýrkách nebo, v lepším případě, v kraťasech.

Ano, obdobně je mi trochu nepříjemné potkat na ulici ženu v burce nebo nikábu, ale pořád z toho mám pocity tak nějak lepší, než z těch nahotin zmíněných výše.

Také jsem mívala to pubertální období džínových kraťasů ani ne pod zadek, ale když se dneska podívám na fotky – jak jsem v tom proboha mohla vylézt ven? Nejpozději na konci střední školy jsem ale úplně obrátila a naopak po Praze odmítala nosit sukni, protože chlapi třeba v metru na eskalátorech mi přišli, že se vyloženě snaží vidět něco víc. Nakonec jsem našla svou cestu.

A tak, nechť si každý nosí, co se mu zlíbí, já si myslím své a dělám si to po svém. V šatníku už mám sukní spoustu, ale ty nejkratší končí kousek nad koleny. A všechny jsou pouzdrové, to je bezpečná varianta… Ale tílka na ramínka, zpod kterých vylézají ramínka podprsenky, byste u mě nenašli. V porovnání s ostatními si připadám jako puritán a tááák strašně stará…

A znovu to zahalování

Když o tom tak uvažuji, v jistém případě by mi nošení burkin bylo příjemnější, než plavky v našich končinách obvyklé. Vlastně je škoda, že jde o plavky muslimské a jejich nošením bych se škatulkovala někam, kam nepatřím. A ještě by se mi dostalo nežádoucí publicity na internetu. Ono to chce totiž odvahu v České republice vylézt na veřejnost v burkinách...

Moje potenciální dítě by ale celotělové plavky nosilo, především jako ochranu před sluníčkem. A to vlastně není nic jiného, než burkiny…

Stejně tak si umím reálně představit, že bych na ulici nosila hidžáb. Určitě ne s nějakým velkým nadšením, ale rozhodně byste mě v něm mohli vidět s větší pravděpodobností, než v extra krátkém či extra průhledném kousku oblečení. Na rozdíl od tohoto typu oblečení totiž mám šátky doma a uvázat ho umím, byť imaginární muslimský manžel by mě za moje „umění“ asi nepochválil...

Jako přírodní blondýna mám bohužel v některých zemích o nežádoucí pozornost postaráno. Takže v reálu jsem s šátkem na hlavě chodila třeba po Maroku nebo Indii a připadala jsem si v něm tak nějak „schovaná“.

Cestování mě naučilo…

Jedna z věcí, kterou mi rodiče dali, je má současná vášeň pro cestování. Sice mě jako dítě brali „jen“ k moři, ale z Jugoslávie a Bulharska jsem v jejich doprovodu dorazila až do Tuniska, Turecka či Egypta. A tak mě naučili toleranci k jiným kulturám i náboženstvím.

Při cestách jsem se setkala s mnoha lidmi nejrůznější víry i přesvědčení a věřte, že ti s nečestnými úmysly se našli v celém jejich spektru…

Mívala jsem mezi dobrými kamarády „národního socialistu“. Dokázal zasvěceně vyprávět o historii, své názory na požádání bez emocí zdůvodnit. Bohužel, jako se radikalizují muslimové, radikalizoval se i on a dnes už se s ním nestýkám ani v online prostoru. Obvinil mě z přílišné tolerance vůči „ostatním“ a vůbec neviděl, že dlouhé roky jsem stejně tolerantní vůči němu…

Moralisti

A tak mě nakonec nejvíc fascinuje, že národ, který chodí po ulicích polonahý, káže cosi o morálce a zásadách. Národ, který je údajně nejvíc ateistickým na světě. A který si sám svým chováním utvořil líheň pedofilů u své oblíbené fotogalerie Rajče, která je plná fotek nahých dětí.

Ale to už by bylo jiné povídání…