2014-07-07 - Jak přežívám léto

7. 7. 2014

Že nemám ráda léto je v mém okolí všeobecně známý fakt. Mým nejoblíbenějším ročním obdobím je zima – ve smyslu „winter“, nikoli „cold“, takže s teplotou jemně kolem nuly, aby sněžilo, ale netálo to, takže tak od -5 °C (na horách) do +3 °C (v Praze) a to celé tak od listopadu do dubna. Po zbytek roku, od května do listopadu bych volila setrvalé polojasno s teplotou ve stínu 15 °C a na sluníčku do 25 °C. V podstatě pořád je mi zima a celoročně mám ledové ruce, ale pokud je v létě tepleji, dělá se mi špatně, bývá mi na omdlení, jednou už jsem fakt omdlela…

Nicméně o takovém počasí si pochopitelně můžu nechat jenom zdát, a pokud nechci setrvale mrznout v některé ze severských zemí, musím vzít za vděk naším mírným pásmem. Toleruji české, občas až moc teplé léto výměnou za nijak extrémní a přitom často i tak docela krásnou zimu.

Za ty roky jsem se naučila běžný letní den přežít v pohodě a bez újmy na fyzickém či psychickém zdraví.

V práci máme zimu celoročně, kanceláře jsou pěkně utopené, stinné, ve starém cihlovém domě, takže občas i v tropických dnech tam topíme.

Předně když jsme v roce 2008 vybírali bydlení, primárně jsem hledala byt se severojižní orientací a dnes musím říct, že to byla ta nejlepší volba. Byt je krásně světlý, jižní pokoje jsou slunné, ale letní sluníčko je vysoko, takže sem nijak zvlášť nesvítí, navíc pracovna je schovaná za lodžií, takže je izolovaná a chladná i když je otočená na jih, severní pokoje jsou chladné neustále.

Mým největším problémem je tedy přeprava mezi domovem a prací. Ráno to ještě jde, ale odpoledne je to v MHD opravdový masakr. Na druhou stranu po celém dni v práci jsem vždycky tak vymrzlá, že v tramvaji cestou na metro se zahřát nestihnu, v metru je mi zase zim a teplo mi začíná být až v přehřátém autobuse, ale než mi stihne být vedro, už jsem zase v chládku doma. I tak je ale v tropických dnech nejlepší volbou klimatizované auto… :-)

Apropó – klimatizace. Překvapivě nemám klimatizaci ráda. Pořád se poukazuje na zdravotní rizika velkého teplotního rozdílu, který není zdravý a že prý klimatizovat se má jen na teplotu o pár stupňů nižší než je teplota skutečná. Přijde mi to jako nesmysl, to by se v zimě muselo topit na teplotu jen o pár stupňů vyšší než je teplota skutečná a asi bychom všichni zmrzli. Dle mého je dobrá taková teplota, která je komfortní pro všechny v dané místnosti. A to je právě ten problém – největším problémem totiž není teplota, ale domluva s ostatními v daném prostoru. Logicky bych řekla, že klimatizaci nastavuje ten, komu je největší horko a ostatní se prostě úměrně tomu oblečou (opačně to jaksi nejde, z kůže se svléknout nedá). Jenže v praxi to moc nefunguje, protože ten, co sedí na sluníčku, zapne klimatizaci na 15 °C, a vám, kteří sedíte ve stínu, ideálně ještě poblíž toho proudu studeného vzduchu, je pak fakt zima. Nemám problém se obléknout, ale při takové teplotě mně osobně není komfortně ani ve svetru…

Obvykle mi ke štěstí stačí otevřené okno. Vlastně spíš zavřené. To je totiž problém všech lidí v mém okolí. Všichni celé léto zběsile větrají a pak se diví, že mají v bytě vedro. Přitom stačí zavřít okna, případně ještě zatáhnout žaluzie a závěsy a větrat jen když je teplota venku nižší, než teplota v místnosti. Takže přes noc. Praktikuji to tak už roky, ani ty žaluzie zatahovat nemusím, a přesto se každou chvíli někdo diví, jak můžeme mít v bytě takový chládek. Přiznám se, že nechápu, co je na tom tak nepochopitelného…