2011-06-01 - Takový je pravý americký život…?

1. 6. 2011

Pro mě naprosto nepochopitelný příběh jedné obyčejné Američanky, který chci psát, začal 30. června roku 2000, kdy se po dvouleté známosti provdala za svého kamaráda. Během dalších deseti let si s ním, ve své snaze porodit holčičku, pořídila pět dětí. Pět kluků...

Manžel

Jeden by řekl, že se děti rodí většinou z lásky a že když máte s někým těch dětí už pět, musíte ho opravdu milovat. Dne 12. února 2010 se se světem podělila o skutečnost, že jsou spolu s manželem už 12 let: „The Hunk and I will be married 10 years on June 30th! We have been together for 12 years total! (What a man to be able to put up with me for that long!) LOL!“ a pak, 30. června 2010, oslavila s manželem 10. výročí svatby, umístila na svou Facebookovou zeď příspěvek, který tehdy pochopitelně nikoho nepřekvapil: „On this day 10 years ago I married my best friend...unfortunately we are unable to spend it together, so I am going to share in this day with the 5 loves we've created, and 2 of my bestist P.A. Girlfriends! Happy 10 Year Anniversary Hunk!! Thank You for being my other 1/2 and being my best friend, but most of all..thank you for being you..unchanged. Xoxo!“ V červenci byla s manželem hrát na oslavu výročí golf a třeba v srpnu byla s ním i s dětmi v zábavním parku. A co víc – průběžně se snažili prodat svůj dům a sháněli nový, větší dům, do kterého by se poskládali se všemi svými ratolestmi: „Open House today! Please pray that this brings us our buyer so we can move on with our lives......“

Rozvod

O to větší překvapení pak bylo po všech vyznáních lásky sdělení: „rozvádíme se“. Že prý si nerozumí už 2 – 3 roky. Ale co to nejmenší dítko, kterému tehdy ještě ani 2 roky nebyly? Pro záchranu vztahu si některé ženy dítě pořizují, ale snad ne, když mají doma už čtyři…? Manžel se tedy odstěhoval a Američanka začala zjišťovat, jaký je opravdový život. Učila se, jak platit účty a jak vyjít s tím málem, které od svého bývalého manžela dostane ve formě alimentů. Do světa prohlašovala, kterak se vedle svého manžela, který měl mnohem lepší vzdělání a velmi dobře placenou práci, cítí méněcenná. Možná méněcenná, ale velmi dobře zajištěná! Místo aby si začala shánět práci, aby po rozvodu jejím dětem nic nechybělo a mohla s nimi, jak si přála, jezdit každý rok na dovolenou, rozhodla se začít studovat, zatímco o děti se začal starat její otec.

Již někdy v té době jsem si říkala, že by bylo opravdu dobré se nad tím na svém webu veřejně zamyslet... :)

Přítel!

Postupně se svěřila i s tím, že má přítele. Přítele se stejným křestním jménem a přítele podobou velmi připomínajícího jejího manžela, na což (zřejmě) někteří přátelé s oblibou naráželi, takže si neodpustila poznámky, že její přítel rozhodně není náhradou jejího manžela... A přátelé zřejmě nadhazovali i jiné věci, které se přes půlku světa vysledovat nedají, ale Američanka se začala sama od sebe obhajovat, že nikdy nebyla nevěrná. Kdo by jí ale věřil, že se s manželem po tolika letech (a dětech) rozvedla pro vzájemné neporozumění?

Jelikož tato Američanka svého manžela, tehdy v rozvodovém řízení, stále veřejně na internetu očerňovala a naváděla přátele na Facebooku, aby si ho odebrali z přátel (aby on se nemohl na její zeď dívat, co píše), manžel se rozhodl utáhnout kohoutky a platit na děti, ale nic navíc pro svou „brzy-ex“, například zdravotní pojištění nebo pojistku na auto: „He will not pay cobra. It's 500 a month. But if he pays it, then he's reducing my alimony to cover it. Wich means my alimony will be 1/2 of what I'm suppose to get.“. Šířila dál informace o tom, kterak by ho nejradši zabila a jak moc ho nenávidí a v tom nastalém zmatku se kupodivu vyloupli i její logicky uvažující američtí přátelé, kteří se jí to pokusili vysvětlit: „I know it sucks but by law he's not supposed to cover your health or car and I know you don't want to hear this but what if shoes were reversed and you were the one that worked and he didn't but he's the one that wanted the divorce....would you want to take your hard earned money to pay for health and car insurance to someone that doesn't want to be with you anymore?“. Mnohem, mnohem častěji se však na Facebooku objevovaly příspěvky od jejích přátel, že kdykoli bude cokoli potřebovat, má jim zavolat, často doplněné omšelou frází „You are in my thoughts and prayers.“. Tomuhle falešnému přátelství poté nasadil korunu někdo, kdo se pak v jednom ze svých příspěvků náramně podivil, že dotyčná má 5 dětí.

Abych jen nehanila, občas dokázala svého manžela i pochválit a ocenit: „He has given me everything I've ever wanted and always made it possible, he's always bended for me, just to make me happy. I am thankful for everything that he has done for me, and the kids and I am thanful he is taking this divorce in stride and trying not to be a dick about anything. I thank him for going with the flow, and being cordial and complient....“

Všechny činy a skutky této Američanky byly konány jen za několika účely – vysvětlit okolí, že si už s manželem dávno nerozuměli, že ona nebyla nevěrná, že si vedle manžela připadala méněcenná a že on jí to dával najevo, že to všechno dělá pro děti („I would do anything for them“)... A samozřejmě se trápila a to tak moc, že nejedla a nepila po takovou dobu, že by dle mého úsudku měla minimálně skončit v nemocnici: „I have not eaten or drank anything for 3 to 4 days.“.

Jenže pak se rozhodla, že středobodem svého vesmíru je ona sama a že aby její děti byly šťastné, musí ona být šťastná: „For them to be happy, we all (especially me) need to be happy.“. No... Nebyly by děti nejšťastnější, kdyby měly kompletní rodinu? Snad aby se dětem ještě více odcizila, rozhodla se vrátit ke svému příjmení za svobodna, i když právě kvůli dětem, pro které bych byla ochotná cokoli udělat, bych si radši měla nechat stejné jméno, jako mají ony, ne?

Přítel?

Jenže, jak se říká, „co čert nechtěl“, s přítelem jí to až tak neklapalo, takže, ačkoli si veřejně vyznávali lásku (jak 2 puberťáci třeba přes blogy), stihli se během poměrně krátké doby několikrát rozejít a zase dát dohromady. Tuším, že jen za ten měsíc na přelomu roku, kdy jsme v USA pobývali, to stihli 2× nebo 3×. Až nakonec jeden z těch rozchodů byl definitivní...

A co teď?

Snad z nudy nebo těžko říct, jak k tomu došla, se rozhodla pomoci svým dvěma homosexuálním kamarádům, kteří si přáli vychovávat dítě. Domluvila se s nimi, že se nechá uměle oplodnit, a oni pak dítě adoptují. Chvályhodné, pokud si ovšem odmyslíme její stesky na téma, kterak byly její těhotenství a porody hrůzné a jak si nepřeje, aby se její děti u jejího ex vídaly s jeho případnou novou přítelkyní, která by si chtěla hrát na mámu.

Někdy potom pochopila (dle mého soudu na základě nějakých narážek okolí), že žít celý svůj život online není to nejvhodnější řešení, smazala svůj blog a zřejmě kvůli upřímným přátelům profil na Facebooku a zřídila si nový. Tehdy jsem, ve vlastním zájmu :), přestala dění sledovat...

Manžel!

Tato Američanka však velmi brzy pochopila, jaký je osamocený život (studující) matky pěti dětí a jaké štěstí předtím měla. Zřejmě začala mít dost hluboko do kapsy a tuto situaci se rozhodla vyřešit rázně – zašla za svým ex-manželem a nabídla mu, aby se vrátil...