2010-05-10 - Volím, volíš, volíme...

10. 5. 2010

Zase po pár letech nás čeká nelehký úkol zvolit si ve volbách své zástupce do Poslanecké sněmovny. Většinou se před volbami bojíme říci nahlas, koho budeme volit. Snad proto, že máme názor, který by okolí neschválilo, snad proto, že tušíme, že nám to budou ostatní vymlouvat, budou argumentovat, proč zrovna ten jejich názor je ten lepší a že my jsme úplní, ale ÚPLNÍ blbci.

Levici vidím jako ty, kteří jsou benevolentní, ale příliš rozdavační, což v pro nás relativně nedávné době ukázala ČSSD rozdáváním peněz nás všech na sociálních dávkách, nemocenské, mateřské, pastelkovném... Rozdávají naše těžce vydělané peníze. Zatímco jedni pracují a snaží se zachránit, co jde, druzí si jednou za měsíc chodí na úřad vyřídit potřebné dávky. Stát nemá peníze ani na základní fungování, těžko může svým občanům takto vycházet vstříc. Je potřeba se chovat ekonomicky, tedy jako obchodní společnost. Ta by již po roce takového hospodaření z výsledovky viděla, že krach je na spadnutí a musela by výdaje razantně omezit. Pro stát, nebo spíš pro NÁŠ stát, to neplatí. Rozdává se, i když není co. Moc nerozumím tomu, jestli je v naší republice opravdu tolik lidí (= voličů hlavně ČSSD), kteří měli s matematikou ještě větší problémy než já (a to jde? :) ) a nedovedou si to spočítat. Vždyť jsou to často i jejich peníze... Těm druhým pak tohle všechno přijde fajn, protože právě oni z toho systému mají nejvíc. Voličem levice bych tedy být nemohla, ale chápu, že pro některé skupiny obyvatel jsou lepší volbou...

Jsem volič pravicový. Svým vnitřním přesvědčením, statisticky (mladý vysokoškolák z Prahy je pravičák :) i svými názory na jednotlivé body volebních programů. Docela by mě zajímalo, kolik lidí zná volební programy jednotlivých politických stran a kolik voličů té které strany se s jejím volebním programem ztotožňuje. Já jsem si weby jednotlivých stran prošla. Ačkoli jsem „pravičák“, podívala jsem se i na volební programy stran, které jsou mi vzdálené. Co vy?

KSČM (Komunistická strana Čech a Moravy) mi vadí už jen proto, že mám potřebu vinit někoho z totalitního režimu. V roce 1989 jsem nastoupila do první třídy základní školy, přesto si ale na „soudružku učitelku“ dobře pamatuji. KSČM navrhuje progresivní přímé daně, podporu v nezaměstnanosti na 1 rok, právo na první zaměstnání pro absolventy škol, „zachování solidárního sociálního systému“... Nic z toho nepotřebuji a přijde mi, že ani jiní soudní by potřebovat neměli. Ve volebních letácích osočuje ODS i ČSSD, se kterou beztak nakonec utvoří koalici... A mají ošklivý web. :)

Na ČSSD (Česká strana sociálně demokratická) mi vadí hlavně Jiří Paroubek a jeho výroky ve stylu „co na srdci, to na jazyku“. Před novináři říká věci, které by soudný „obyčejný“ člověk nevypustil z úst ani u piva. Vzpomínám si na okomentování výsledků minulých voleb, ve kterých vyhrála ODS: „demokracie utrpěla tvrdý zásah srovnatelný snad jen s únorem 1948“ (ekvivalentem slova "demokracie" je pro ně zřejmě "sociální podpora".), k přirovnávání poslanců ODS k utečencům Jedličkova ústavu atd. Volební program ČSSD je kupodivu plný ODS a TOP09 a píše se tam především o tom, co oni dělají špatně, a ne o tom, jak by to mělo být „správně“. ČSSD prosazuje zrušení poplatků u lékaře, obnovení nemocenské i v prvních 3 dnech, jsou proti školnému. V oblasti rodin s dětmi, důchodů nebo daní také nic pro mě. Pořád by rozdávali a nic od lidí nevybrali.

KDU-ČSL (Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová) není stranou pro mě, jelikož křesťanství mi vůbec není blízké. Jejich volební program mi přijde dost podobný KSČM a ČSSD, takže bych se asi víceméně opakovala a zřejmě bych nenarazila na nic nového. Při posledním volebním období mi členové této strany přišli jako takové bezvýznamné figurky. Moc o nich slyšet nebylo, občas těžko říct, s kým „to táhli“ a nakonec odpadlíci vytvořili TOP09.

ODS (Občanská demokratická strana) byla vždycky stranou, ke které jsem se přikláněla, ale vlastně ani nevím, jestli jsem jí někdy v minulosti volila. Komickou postavičkou bez základního vychování tu byl Mirek Topolánek, kterého se naštěstí ODSka včas zbavila. Je otázka, jak moc bude platit „v Čechách Nečas, na Slovensku Slota“. ODS prosazuje víceméně opak, než předchozí uvedené strany – místo rozdávání chce brát. Strhávat dávky neplatičům, dávky adresně přidělovat, školné, různé výhody pro studenty, povinná angličtina. Plus samozřejmě spousta toho, co už známe, například poplatky u lékaře. Vesměs samé nepopulární, ale bohužel nutné kroky. Vadí mi antikampaň proti ČSSD (billboardy, internet), ale oproti antikampani ČSSD je alespoň vtipná (zruším poplatky u veterináře, prodloužím víkend o 5 dnů atd.).

SZ (Strana zelených) mi byla v minulém volebním období hodně blízká a kupodivu mi i v Parlamentní kalkulačce na KohoVolit.eu vyšla jako druhá v porovnání se Sněmovnou a jako první v porovnání s politickými stranami. Přijde mi ale, že ve volebním programu toho moc nemají, krom ekologických rozprávek, respektive že se kulantně vyhnuli ošemetným tématům. Slibují všechno a nic a projevem „když už auta, tak šetrnější k životnímu prostředí“ akorát způsobí, že voličům vyskočí husí kůže při představě, že budou muset nahradit své neekologické auto. Musíme se chovat ekologicky, ale pro začátek by stačilo naučit Čechy třídit odpad...

TOP 09 s heslem „Tradice, odpovědnost, prosperita“ a především s jejím volebním programem je mi dost blízká. Co mi vadí je, že je z velké části složená z „odpadlíků“ KDU-ČSL a k těm už jsem své řekla. Jejich web mi přijde jak úvodní stránka bulvárních novin. :) Ve volebním programu mají třeba:

  • snížení sociálních dávek o 10%, zrušení porodného a pohřebného, zhodnocení poskytování sociálních dávek
  • zrušení transakčních daní (dědické, darovací a z převodu nemovitosti) a převedení na daň z příjmu při zachování dědických skupin
  • kontroverzní: „podporu v nezaměstnanosti nedostane ten, kdo podá sám výpověď či ukončí pracovní poměr dohodou nebo byl propuštěn pro porušení kázně“
  • každoroční přehled plateb na důchod s uvedením aktuální výše důchodu (a možností na to v aktivním věku reagovat) a výpis plateb a čerpání od zdravotní pojišťovny
  • osobní motivace studenta v podobě školného a zavedení půjček na studium

VV (Věci veřejné) mají volební program podobný ODS a TOP 09, ale zároveň přicházejí s několika novinkami:

  • vyplácet sociální dávky formou poukázek na bydlení, ošacení a stravu
  • právo krátit či odebrat sociální dávky
  • uvedení nepravdivých údajů při žádosti o sociální dávku kvalifikovat jako trestný čin podvodu
  • progresivní zdanění pro nejvyšší příjmové skupiny
  • zrušení daně dědické a darovací a naopak zdanění hazardu a prostituce, nevylučuje se zvýšení spotřební daně na alkohol a tabákové výrobky
  • třísložkový důchodový systém
    • stávající
    • z celkových odváděných 28% (6,5% zaměstnanec + 21,5% zaměstnavatel) odvádět dobrovolně 4% na soukromý penzijní účet
    • soukromé komerční penzijní připojištění
  • zdravotní péči rozdělit na základní (standardní) a nadstandardní, ve které bude možná konkurence pojišťoven
  • zrušení poplatku za položku na receptu a po definování základní zdravotní péče i poplatku u lékaře, zachování poplatku za pobyt v nemocnici a pohotovost
  • zavedení odloženého školného na VŠ – školné by bylo placeno zpětně po ukončení studia a dosažení určitého příjmu
  • omezení poslanecké imunity na Parlament ČR
  • přímá volba prezidenta, hejtmanů a starostů

Kvůli nebo snad díky neutěšené politické situaci vznikla v předvolebním období rozličná sdružení snažící se o vesměs o totéž – politický „puč“. Jednou takovou aktivitou je například „Defenestrace 2010 podle Járy Cimrmana“. Volební zákon totiž říká, že kandidát, kterého zakroužkuje nejméně 5% voličů, postupuje na přední místo krajské kandidátky. Defenestrace 2010 tedy spočívá v tom, že voliči zakroužkují kandidáty na konci krajské kandidátky. Podle mého je to však využitelné u větších a již zaběhnutých politických stran.

Další takovou aktivitou je „Vyměňte politiky!“, která se hlavně snaží přesvědčit voliče, aby nebyli konzervativní a udělali něco pro změnu. Což jde jednak výše popsanou Defenestrací nebo výběrem některé „nové“ menší politické strany. Právě tuto aktivitu jsem se rozhodla podporovat i já a nakonec i prostřednictvím svého webu.

Vhodnou stranu by měl člověk vybírat pečlivě. Co nejpečlivěji je to možné. Já jako volič pravicový škrtám KSČM, ČSSD i KDU-ČSL. Naštěstí mě v tom utvrzují i výsledky rozličných internetových testů a anket, jako například Český politický kompas nebo Parlamentní kalkulačka.

Jelikož chci pochopitelně volit stranu, která má šanci se do Sněmovny dostat, musím si z pravicových stran vybrat mezi ODS, SZ, TOP 09 a VV. ODS asi ani tentokrát není tou stranou, kterou se rozhodnu volit - především kvůli věčným aférám. Zelené škrtám také, protože touto cestou už jsem jednou šla a zpětně to nehodnotím jako příliš šťastné rozhodnutí. Z těch ostatních dvou (proto jsem jim ve výčtu výše věnovala trochu více pozornosti) si teprve budu muset vybrat.

Nechci jako spousta voličů volit „ze setrvačnosti“, takže budu vybírat podle toho, co bych ve Sněmovně prosazovala sama, kdybych tam seděla. Vybrala jsem pochopitelně jen body, které se mě nějakým způsobem dotýkají a na které mám vlastní názor (řazeno abecedně):

  • Daň spotřební – jsem pro jednoznačné zvýšení, protože to přinese do rozpočtu velké peníze. V případě alkoholu či cigaret by navíc díky to mu mělo dojít k omezení spotřeby. Léčba nemocí těmito komoditami způsobených nebo léčba lidí závislých je údajně mnohem dražší než kolik se na daních vybere.
  • Daň z příjmu – jsem proti progresivnímu zdanění, protože jen v situaci, kdy všichni budou ze svého příjmu odvádět na daních stejné procento, to může být férové. Když budeme chtít ty nejbohatší oškubat, dopadneme jak Páni u oběda.
  • Platby u lékaře – jsem pro placení, jelikož se nejedná o žádnou velkou částku. Poplatek ve výší 90 Kč za návštěvu pohotovosti navíc motivuje k prevenci. Pro vybrané skupiny obyvatel je stanoven strop, takže přeplatek je pak dotyčnému vrácen.
  • Podpora v nezaměstnanosti – jsem pro, aby jí nedostal ten, kdo dá sám výpověď nebo bude vyhozen pro hrubé porušení pracovní kázně.
  • Přímá volba prezidenta – jsem pro, ale v našem případě je to asi dost komplikované. Akorát po té maškarádě, která proběhla při poslední volbě, bych radši nechala lidi, ať si vyberou sami.
  • Sociální dávky – jsem pro snížení dávek, adresné přidělování, přísné prověřování oprávněnosti jejich pobírání...
  • Školné – jsem pro jeho zavedení, za předpokladu možnosti získat bezúročnou půjčku splatnou až po ukončení studia, aby o šanci na vzdělání nepřišli ti nejchudší.

Možná nejsem úplně objektivní, ale narozdíl od mnoha jiných voličů mám i díky napsání tohoto článku v hlavě utříděné "volební" myšlenky a usnadnila jsem si závěrečné rozhodování. Ostatně - od včerejška mám doma volební lístky...

Páni u oběda

Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1 000 korun. Pánové se dohodli na tom, ze se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánu platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd. Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100 % úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33 %. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28 %. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25 %. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22 %. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16 %. Každý z těch šesti na tom bude lépe než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.

Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. „Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?“, křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: „A tenhleten dostane hned 100!“ „To je pravda!“, křičel pátý pán, „Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!“. „Opravdu!“, přidal se sedmý, „takže jemu stovku a mně jen dvacku?!“. Rozkřičeli se i první čtyři pánové: „A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!“ A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.