2015-02-01 - 2015-02-02 - Spojené arabské emiráty, Dubaj

Po celou našeho krátkého pobytu v Dubaji jsem si psala deník, který jsem po návratu přepsala a zde vám přináším jeho elektronickou verzi. Některé části textu bez kontextu se samotným deníkem nebo fotkami nedávají příliš smysl, v takovém případě prosím následujte uvedené odkazy.

Prosím o shovívavost - jde o doslovný přepis autentických zápisků psaných přímo na místě včetně případných nepřesností, občas jsem opomenula i důležitá fakta, psala neobjektivně nebo se rozepisovala o (pro někoho) zbytečnostech. Při čtení deníku můžete narazit na dva typy textu:

  • Vše, co je psané běžným řezem písma, je původní můj vlastní text deníku.
  • Vše psané kurzívou, jsem doplňovala až po návratu - například další informace, různá upřesnění, opravy atd.).

Obsah

Úvod

Dubaj mě dávno lákala, ale přístup Emirátů k mladé ženě pod 30 let, nesezdané a bez otce byl podle vízových podmínek „mírně“ diskriminující, takže jsem si kdysi řekla, že dokud se něco nezmění, nepojedu tam. A ono se… změnilo…

A proč jsem tedy změnila názor:

  • Snad nejlevnější letenky, jaké jsem kdy viděla.
  • Od 22. 3. 2014 je ČR ve zvýhodněném vízovém režimu, což znamená, že víza na 30 dní jsou udělována až při vstupu do země a zdarma, výrazně tím klesá riziko, že mě tam nepustí.
  • Lyžovat v lyžařské hale v Mall of the Emirates.
  • Rozhlédnout se z Burj Khalifa, aktuálně nejvyšší stavby světa.
  • Najíst se v Burj al Arab.

Chvíli jsme váhali, ale výsledek byl předem jasný – rezervujeme 2 zpáteční letenky do Dubaje celkem za 8.917,-.

Zálohovou fakturu bylo potřeba rychle zaplatit, platili jsme kartou. Následující den (4. 11. 2014) přišla faktura a letenky.

Jakmile jsme měli letenky, bylo potřeba rezervovat hotel. Jelikož jsou letenky od nízkonákladovky, je velké riziko změn nebo zrušení. Volíme tedy hotel, který má storno bez poplatku.

Jelikož v současném pase máme izraelská razítka a zároveň platná víza do USA, zažádali jsme na začátku prosince o druhý pas. Vyhotovili nám ho ještě před Vánoci. Miki má tím pádem konečně biometrický, což by nás na některých letištích mohlo urychlit.

16. 12. 2014 – Dle očekávání změny v letech…

17. 12. 2014 – Byla možnost změnit let na +/- 2 dny, ale to nešlo nakombinovat, abychom ráno letěli tam a druhý den večer zpět. Zkusili jsme, jestli by to šlo posunout o víc dní a překvapivě to prošlo. Místo 4. a 5. 2. 2015 letíme 1. a 2. 2. 2015.

Když jsme po urgencích dostali nové letenky, rezervovali jsme jiný hotel (ten původní už byl dražší), vstupenky na Burj Khalifa a Burj al Arab. Se vším jsme počkali až na dobu 2 týdny před odletem, což je doba, kdy letecká společnost může let zrušit jen se sankcemi. Nový hotel je o dost dražší, ale na lepším místě.

Vstupenky na Burj Khalifa jsme rezervovali na ráno 8:30. Předtím dáme snídani, potom omrkneme okolí a vyrazíme do výšky. Z Khalify budeme pokračovat do Mariny. V Marině se zkusíme vykoupat v moři, projet monorailem a pak se přesuneme do Burj al Arab na Sky Tea. To jsme si taky rezervovali, bylo nutné to provést emailem.

Až do pátku 30. 1. 2015 se nic nezměnilo, tak jsme pořešili ještě výměnu dirhamů (740 AED), připravili program a večer věci s sebou.

Šipka Zpět na „Obsah“

1. 2. 2015

Budíka jsme měli na 5:45, všechno jsme dopřipravili a chvíli po 6:30 vyrazili. Asi v 7:03 jsme už byli na parkovišti, ale autobus nám těsně ujel, tak jsme šli na bus 119 na Evropskou, protože odtud jel další až za 20 minut a byla dost zima na to tam čekat. Bus přijel za chvíli a za pár minut jsme byli na letišti. Přepážky ještě nebyly otevřené, tak jsme chvíli čekali. Jakmile je otevřeli, začali se tam valit lidi hlava nehlava, asi aby jim to neuletělo. Pán před námi se pokoušel urychlit a zkrátit cestu, nejdřív se snažil rozpojit zábrany vymezující frontu, aby nemusel procházet celým „hadem“, pak se rozhodl pod tím prostrčit alespoň své dva kufry, jeden z nich ještě spadnul a zablokoval celou frontu, pána to celé dost zdrželo a my ho mezitím předešli a jeho spadlý kufr provokativně překročili, takže ve výsledku byl ve frontě až za námi.

Paní na přepážce nás ochotně posadila dopředu, abychom v Dubaji byli rychle venku, ale odbavit na let do Prahy nás bohužel nemohla, protože mezi lety bylo více, než 24 hodin. Od odbavovací přepážky jsme šli k Travelexu vyzvednout rezervované dirhamy a odtamtud k McDonald’s na snídani. Využili jsme slevový kupón a ještě jsem drze požádala o nahrazení jedné kávy čajem. A konec čecháčkovství :-). Ještě jsme se stavili v Bille pro tužkové baterky, Mikiho pití a mojí druhou snídani :-).

Prošli jsme pasovkou, courli se po letišti a duty free shopech a asi kolem 8:45 prošli security. Jen jsme chvíli poseděli, ale už se nastupovalo do letadla. Zas to lidem šíleně trvalo, každý si musel nabrat několikery noviny, hned uložit zavazadla. V řadách před námi sedí minimálně 5 dětí, které střídavě dělají bordel, přímo přede mnou chlápek, který nezná deodorant, k jídlu (já kuře s hořčicovou omáčkou a rýží a Miki krůtí s bramborovým knedlíkem a špenátem) si lidi dali pivo, takže tu smrdí hospoda a chlápek v řadě za námi přes uličku chrápe nahlas. Fakt mazec, jaký je rozdíl mezi charterem a pravidelnou linkou – přes uličku sedí mlaďoch v obleku a ani nevím, že tu je. Teda – hezky se na něj kouká :-). Ale zas máme vedle sebe to třetí místo volné, tak to půjde ;-).

Během letu jsme dostali ještě pití a asi 1 hodinu před přistáním Tatranku a pití. No, za tu cenu buďme rádi aspoň za to, Fly Dubai to má bez občerstvení…

Přistáli jsme asi v 18:10, chvíli se pohybovali po letišti, až jsme zakotvili u jednoho chobotu. Z letadla jsme vystupovali mezi prvními, ale přistálo víc letadel, takže na letišti byly davy. Od letadla k imigračnímu to bylo pěkně daleko. Na imigračním spousta přepážek a k nim jednotlivých front, do jedné jsme se postavili. Moc to neubývalo a úředník vypadal nervózně, ale ve nakonec úplně v pohodě, nikdo nic neřešil, jen Mikiho se ptal odkud jsme a jestli jsme turisti, mě na nic.

Z letiště jsme zamířili rovnou na metro, koupili 2 „red tickets“ a nastoupili do soupravy, která stála ve stanici. Dojeli jsme k Dubai Mall a ušli šílenou vzdálenost od stanice do Mallu, který jsme prošli až k fontáně, jejíž „představení“ za pár minut začínalo. Trvalo jen krátce a nebylo samo o sobě nijak úchvatné, ale s Burj Khalifou v pozadí to byla paráda.

Pak jsme zas skrz Mall došli tu děsnou vzdálenost na metro a poposunuli se k druhému mallu zvanému Mall of the Emirates. Rovnou jsme zamířili ke Ski Dubai.

Udělali jsme pár fotek a postavili se do fronty k pokladně. Koupili jsme 2 dvouhodinové skipasy a u dalších „okýnek“ postupně nafasovali jednorázové ponožky, kalhoty a bundu, přezkáče a lyže. Pak jsme se převlékli a zateplili, přezuli, dali věci do skříňky (první nefungovala, tak jsme všechno museli přendat vedle), vyjeli o patro výš, kde jsme si vzali hůlky a šlo se na věc.

Turniket mě napoprvé nějak nechtěl pustit, musela to řešit obsluha. Lanovka neodpojitelná bez nástupního pásu, děsně pomalá, je dlouhá 260 metrů, zdolává převýšení 57 metrů a jezdí rychlostí 1,5 m/s. Sníh technický, umrzlý, nijak extra upravený, ale ani zničený. Červená a modrá placaté, „černá“ super něco mezi modrou a červenou :-). Výbava ovšem děs, boty ve 38 mi byly spíš velké, protože děsně tvrdé a lyže by zatraceně potřebovaly servis skluznice, dost to brzdilo. Ale nakonec jsme našli systém a super si zalyžovali.

Pak jsme se zase převlékli do civilu, vrátili všechnu výbavu a skrz mall došli do Carrefouru pro pití.

Museli jsme spěchat na metro, ale to poslední nám o fous ujelo. Došli jsme tedy ven a odchytili taxíka, který nás za 37,5 AED (dostal 40 AED) dovezl až ke vstupu do Dubai Mallu. Tentokrát jsme to tam pořádně prochodili, mrkli na „souk“, k vodopádu, na značkové obchody i akvárium. Ve food courtu jsme si chtěli dát něco k jídlu, ale měli samé hamburgery, pizzu, těstoviny, sushi nebo indické. Tak jsme vyrazili do hotelu.

Obešli jsme Burj Khalifa, ale dál byla cesta zavřená, tak jsme se větším okruhem skoro vrátili k Mallu. Dál jsme se motali nějakými uličkami, bylo to dost zdlouhavé. Ale nakonec jsme k hotelu došli.

Check-in byl rychlý, zaplatili jsme jen 20 AED taxu a šli na pokoj, který je hned ve 2. patře z asi 42. Ale i tak vidíme na Burj Khalifu :-). Dali jsme si sprchu, pojedli sušenky, já dopsala deníček a šlo se spát – asi ve 3:15 místního času.

Šipka Zpět na „Obsah“

2. 2. 2015

Budíka jsme měla na 6:40. Po hygieně jsme si sbalili, dali si čaj a opustili hotel. Došli jsme na nedalekou zastávku metra a dobili své „red tickets“. Pak jsme popojeli jednu stanici k Burj Khalifa a zase došli tu dálku do mallu.

Otevíralo se až v 8:30, takže po výměně elektronické vstupenky za klasickou jsme chvíli čekali a pak znovu docela dlouho před turnikety, než nás začali pouštět. Klasicky nás prohnali security, vyfotili nás a výtahem vyvezli nahoru do 124. patra. Výhled byl dechberoucí, i když trochu jednotvárný, ale po první prohlídce jsme se pak ještě vrátili a vzali to celé znovu.

Fotka se nám nelíbila, ale v suvenýrech jsme koupili přívěsek a 2 pohledy.

Pak jsme zase zdolali pochoďák na metro a přesunuli se k Dubai Marina, kde jsme přesedli na tramvaj, která je nedávno nově otevřená. Popojeli jsme až k zastávce u pláže Marina Beach. Tam jsme na sebe hodili plavky a vyrazili na koupání v Perském zálivu.

Na první pocit byla voda dost studená, ale když mě ohodila první vlna a já se ponořila celá, už se mi nechtělo ven. To se mi snad ještě nestalo, obvykle mi zima vydrží a já spěchám z vody. Tentokrát nás ale tlačil čas, takže jsme se zase převlékli, zcivilizovali se a vyrazili zpět na tramvaj. Tou jsme projeli zbytek Mariny až do stanice Palm Jumeirah, kde jsme se chtěli svézt monorailem, nebo ho alespoň omrknout. Bohužel jízdní řád nám moc nehrál do karet, byla tam fronta na lístky a monorail od kas nebyl vidět. Vrátili jsme se na tramvaj a popojeli 2 zastávky na konečnou. Z tramvaje jsme monorail zahlédli.

Na konečné jsme chtěli chytit taxíka, ale všichni nás míjeli, až jsem si to málem začala brát osobně :-). Nakonec jsem jednoho chytla a ten nás odvezl k Burj al Arab. U brány jsme se nahlásili jako hosté, takže nás dovezl až ke vstupu, kde nám pikolíci otevřeli dveře. Jipijej! :-) Bylo 12:30…

Ještě jsme provedli rychlé zkulturnění a zapadli dovnitř. Tam nás poslali na recepci, kde nás požádali, ať chvíli počkáme. Mezitím jsme si tedy odskočili na toalety. Já první, a když jsem pak čekala na Mikiho, už nás chtěli poslat nahoru. Nakonec jsem jela sama a čekala podle pokynů nahoře. Čím dřív se přijde, tím lepší stůl se přiděluje, takže nám „drželi“ úžasný stůl u okna s výhledem na pobřeží v dálce s mrakodrapy a Burj Khalifou mezi nimi. Byla i dobrá viditelnost, naprostá paráda!

Přípitek byl šampaňským, já chtěla něco nealko, tak mi nabídli datlový džus rozlévaný stejně, jako sekt. Chutnal trochu jako jablečný džus.

Jako předkrm jsme dostali malý „dortík“ s čerstvým ovocem (borůvky, jahody, maliny a physalis). Následoval hovězí steak s hořcicovou omáčkou a bramborovou kaší. Naprosto jemný, naprosto famózní! Poté jsme dostali malé sendviče – 3 druhy, okurkový, tuňákový a s pastrami, dále blíže neidentifikovanou rolku a malý „dortík“ s lososem a kaviárem. Nabídku na přídavek jsme nemohli odmítnout, kaviár byl výtečný. Celé to servírovali na talířkách usazených do kovové kostry ve tvaru Burj al Arab. Obsluha všem pánům předala růže, takže dámy dostaly růži!

Pak jsme dostali každý svou konvičku čaje připraveného každému na míru. Do jednoho hrnku jsem si dala sirup z agáve, který chutná jako med, do zbylých dvou kostku třtinového cukru. A k čaji dezerty servírované na ještě větší, čtyřpatrové věži ve tvaru Burj al Arab. Mezi dezerty byl Crème Brûlée, dortíky s různými příchutěmi, džemy na dochucení pečiva…

Spolu s posledním chodem, čímž byl citronový sorbet s cukrovým růžovým lístkem, jsme dostali i účet. Zaplaceno kartou včetně spropitného. Při odchodu nám dali krabičku čokoládových pralinek.

Pak jsme si odskočili na toaletu a trochu se zdrželi, protože každý čekal jinde. Ještě jsme fotili interiér a hotel opustili. Pár fotek zvenku a šli jsme na pláž. Z ní je totiž krásný výhled na Burj al Arab. Udělali jsme pár fotek, i když to bylo proti sluníčku, a rovnou tam odchytili taxík.

Nejdřív jsme jeli k mešitě Jumeira Mosque, ale ta je nevěřícím přístupná jenom dopoledne, tak jsme jí vyfotili zvenku. Pak nás rovnou zavezl k Al Shindagha Watch Tower. Nejdřív nevěděl, kde to je, ale podle mapy nás dovezl přesně. Došli jsme k věži, podél vody k Iránské mešitě a skrz Burj Dubai Bazaar. Tam se ukázal pravý orient, plno prodejců látek, šátků, koření i kýčovitých suvenýrů. Prodejci byli trochu otravnější, tak jsme šli rovnou k Velké mešitě a pevnosti Al Fahidi Fort. V té je muzeum, ale my si jí prohlédli jen zvenku.

Pak jsme „po čuchu“ zamířili na metro, stanice Al Fahidi. U ní byl obchod se suvenýry za směšné ceny, tak jsme za 5 AED koupili skleněnou sošku Burj al Arab a za 10 AED slona do mé sloní sbírky. Jako dárek jsme dostali sadu cestovní kosmetiky. Na příští stanici jsme přestoupili, v soupravě mě jeden pán pustil sednout, když viděl, jak vláčím svůj batoh, brašnu s foťákem a tašku se suvenýry, a po pěti zastávkách dojeli na letiště – terminál 1. Už probíhalo odbavení, tak jsme naběhli k přepážce, a pak na toalety udělat ze sebe lidi. Dalo to zabrat :-).

Další kroky vedly k přepážce kvůli výměně zbylých dirhamů na dolary. Dostali jsme jich 148. A pak už byl čas jít ke gate. Cesta přes několik kontrol, imigrační a security dala zabrat a trvala věčnost. Čekala jsem, jaká bude reakce na mou růži, ale nikdo nic, trny asi nejsou zbraň :-). Gate byla až poslední v řadě, ale byli jsme u ní na čas – asi v 18:20. K nástupu nás ale místo v 18:30 vyzvali asi v 19:00, a když jsme měli odlétat (tj. 19:30), teprve vystupovali ti, co přiletěli. Ale docela to uteklo, jen tam byla děsná zima od klimatizace. Nevím, v kolik jsme nastupovali a v kolik vzlétli, ale podle kapitána přistaneme okolo 23:20, což je na čas navzdory zpoždění…

Krátce po startu jsme dostali teplé jídlo – já thajské nudle s kuřecím masem, Miki guláš s knedlíkem, k tomu kuskus, dezert… A pití. To přinesli i během letu.

Dopsala jsem deník, poklidila věci v batohu a rozhodla se spát, nebo alespoň odpočívat. Spánek se mi nedařil, v letadle pořád někdo dělal kravál a jedna letuška kvůli podpatkům strašně dupala :-). Najít vhodnou polohu se mi nedařilo, i když sedadlo vedle bylo zase prázdné a za námi taky nikdo, tak šla sklopit sedačka. Před přistáním jsme ještě dostali malou sváču – sušenky Manner a pití. Byla jsem nějaká unavená a líná, málem jsem si před přistáním nestihla z batohu vyndat teplé oblečení…

Přistáli jsme ve 23:25, za chvíli zastavili u terminálu a během několika minut byli venku, neb letadlo bylo poloprázdné. Pasovku jsme prošli skrz automatickou bránu, konečně na to má ten správný pas i Miki. Autobus jel ve 23:57, tak jsme chvíli mrzli na zastávce, ale už kolem 0:30 jsme byli doma.

Rychlá sprcha, vybalení oblečení, zkopírování + zálohování fotek a chvíli po 1:00 už jsem byla v posteli.

Šipka Zpět na „Obsah“

Co dodat…

Naše plány byly „optimisticky realistické“, někdo by možná řekl, že ambiciózní, bláznivé či nereálné. Pravda, měla jsem obavy, že toho hodně nestihneme – stačilo zpoždění letadla nebo dlouhá prodleva na imigračním. Naštěstí nás nic z toho nepotkalo a seznam toho, co jsme stihli, viděli a zažili je opravdu dlouhý.

Měli jsme podrobný program na oba dny včetně orientačního časového harmonogramu, který operativně počítal s vynecháním pro nás méně zajímavých míst, jejichž návštěvu jsme plánovali pouze v případě, že bude čas. Z plánů jsme nakonec vynechali pouze:

  1. Jízdu monorailem
  2. Dubai Museum v Al Fahidi Fort
  3. Gold Souk na druhém břehu Creeku
Co se mi líbilo, co mě nadchlo, zaujalo…
  • Ski Dubai – existuje něco dalšího tak bláznivého a nepochopitelného, jako je sjezdovka v poušti…
  • Burj al Arab – !!!
  • Perský záliv – já, ač stále zmrzlá, do chladné vody jsem se sebezapřením vlezla a pak už nechtěla ven, něco je tu jinak….
  • Dubajské metro – ze všech soustav (a souprav) metra, která jsem měla možnost vyzkoušet či vidět v různých městech světa, je to první metro, které může konkurovat tomu pražskému, měli bychom si toho našeho opravdu vážit!
  • Možnosti bez hranic – v tomhle městě snad nic není nemožné!
  • Lidi – ať máte jakýkoli problém, vždy se najde někdo, kdo ho za vás ochotně vyřeší nejpozději ve chvíli, kdy ho o to požádáte.
  • Angličtina – každý jí umí a v psané formě je snad častější, než arabština.
Co se mi nelíbilo, co mě zklamalo…
  • Večerní „představení“ The Dubai Fountain pod Burj Khalifa – asi nemám to správné pochopení pro použitou hudbu, ale už samotná synchronizace vody a hudby mi u naší Křižíkovy fontány přijde lepší.
  • Burj Khalifa – nejvyšší stavba světa, má zajímavou architekturu, krásnou siluetu, při pohledu z dálky svou výškou ohromuje, ale už jen kvůli vzdálenostem asi často bývá v mlžném oparu, zblízka vůbec tak veliká nevypadá a výhled z ní je pěkný, nicméně ne ohromující.
  • Dubai Creek – krásná historická lokalita, úzké uličky, obchody s kořením či látkami a bohužel taky otravní prodejci, kteří mi rychle připomněli, že jsem vlastně v orientu a ne třeba v New York City.
  • Urbanistický koncept města – Dubaj má v podstatě tři centra – Creek, okolí Burj Khalifa a Marina, mezi tím je „území nikoho“.
  • Počasí – nějakých +/- 25 °C ve stínu v únoru? A on sem někdo jede dobrovolně v červenci či srpnu?
  • Čumilové a jejich obrácený přístup – v Dubaji vzbuzuje větší pozornost cudně oblečená přírodní blondýna, než „nahá“ turistka v minisukni, krátkých šortkách, tílku na ramínka či na pláži v plavkách.

Přehled letů PRG-DXB.

Jak jsem při hledání informací o letadle OK-TVV zjistila, měli jsme při příletu 1. 2. 2015 v 18:10 fakt štěstí, protože:

  • všechny uvedené lety přistály v Dubaji později, než ten náš a
  • původně jsme měli do Dubaje letět až 4. 2. 2015 a to bychom přistáli až v 19:16 a tudíž stihli velké…

Šipka Zpět na „Obsah“