2012-10-18 - Můj konec v časopisu Scrapování
Časopis Scrapování vznikl zcela spontánně v návaznosti na jednu diskuzi na Fleru. Pár holek tehdy nabídlo různý typ pomoci - mezi nimi i já, že udělám web. Ačkoliv moje aktivity měly být víceméně jednorázové, ze situace nějak vyplynulo, že jsem se stala členkou redakce.
Z původně plánovaného statického webu se postupně zrodil celý objednávkový systém. Ten byl dopracován až do fáze, kdy zbývalo dodělat pouze administraci, aby správu časopisu, jeho předplatného a objednávek mohla dělat kterákoli redaktorka. K realizaci bohužel nedošlo, takže správa předplatného a objednávek se musela řešit přes databázi a z plánované jednorázové aktivity se pro mě stala činnost pravidelná. Postupně mi přibyly i další povinnosti, které vyplynuly z různých událostí - mezi nimi například veškerá e-mailová komunikace, příprava článků, oslovování přispěvovatelek nebo závěrečné korektury.
Kromě časové náročnosti se objevovaly problémy i v redakci. Čistě ženský kolektiv mi nikdy nesvědčil, naopak, už přes 10 let se pohybuji v kolektivu téměř výhradně mužském. V pětici jsme nebyly schopné se na spoustě věcí shodnout a z mého pohledu puntičkáře s jasnou představou, jaký by měl být kýžený výsledek, bylo špatně až příliš mnoho věcí. Moje představa vzájemné komunikace, spolupráce, ale i výsledné podoby časopisu se od té šéfredaktorčiny výrazně odlišuje. Je pochopitelné, že rozhodující slovo má šéfredaktorka, takže jsem ze své pozice neměla možnost cokoli prosadit a i při snaze najít alespoň kompromis jsem se stále častěji dostávala do vyhrocených situací, s jejichž řešením jsem nesouhlasila.
Myšlenka, že tento kolektiv a přístup ke společné práci mi vyhovovat nebude, mě napadla poprvé překvapivě už před vydáním 1. čísla, kdy už bylo zřejmé, že moje působení nebude jen o tvorbě webu. V časopise jsem přes všechny problémy zůstávala s vědomím, že to dělám pro čtenářky. Po mnoha měsících úvah, vyhodnocování té které aktuální situace a zjištění, že vztah s šéfredaktorkou se v budoucnu rozhodně nezlepší, jsem se nakonec rozhodla redakci časopisu opustit. Ostatním členkám redakce jsem tuto skutečnost oznámila již v neděli 14. října, nicméně jen proto, aby bylo možné zajistit případnou náhradu a plynulý přechod do "nového režimu", takže neodcházím hned, ale až ke konci roku.
Podle dohody dodělám vše potřebné kolem 6. čísla, tedy především články, které už jsou domluvené s externistkami. Mezi nimi se můžete těšit třeba na první příspěvek od zahraniční autorky!
Na konci roku pak předám web, ale bez objednávkového systému. Jiní klienti totiž za různé jeho obdoby platí a tedy bohužel není možné ho časopisu přenechat zdarma. Stávající redakce samozřejmě obdrží všechny potřebné výstupy v podobě, jakou bude požadovat, takže ze své strany udělám vše potřebné, aby žádná ze čtenářek nebyla ochuzena o své zaplacené časopisy.
Časopis mi dal možnost zapojit se do zajímavé aktivity, oživit si své staré zkušenosti a seznámit se s mnoha novými lidmi. Určitě zůstanu v kontaktu také s některými redaktorkami.
Závěrem mi zbývá asi jen poděkovat všem čtenářkám za trpělivost, kterou s námi měly, za toleranci a za veškerou dosavadní přízeň. Bez vás, čtenářek, by časopis vůbec nebyl...
A velký dík patří i všem přispěvovatelkám, se kterými jsem byla v kontaktu při přípravě článků. Díky vám nejen za výtečnou spolupráci, ale i za trpělivost. Vím, že mnohokrát něco nebylo podle vašich představ a musely jsme najít kompromis.
