2015-07-04 - Cestovní deník – co a jak sbalit s sebou

Nějaké ty cestovní deníky si během prázdnin a dovolených píši již víc jak polovinu svého života. V současné době, pokud jsme si dovolenou naplánovali sami, jedeme do země „civilizované“, kde se pohybujeme sami na vlastní pěst autem a můžeme si tedy vzít maličko víc věcí, píši deník jen elektronicky, doma ho vytisknu a doplním o materiály, které jsem si přivezla – takhle mám zpracované všechny tři pobyty v USA a mám v plánu tak zpracovat i dovolenou letošní.

Deník papírový tvořím, pokud jedeme do zemí, kde mohou být problémy se zásuvkami, funkční elektřinou, kde není až tak bezpečno nebo jedeme organizovaně a potřebujeme s sebou vést co nejméně věcí (létám s batohem jako příručním zavazadlem a odbaveným kufříkem velikosti příručního zavazadla), a také pokud si dovolenou neorganizujeme sami. Čestnou výjimkou z tohoto pravidla budiž Švýcarsko, které sice vždycky organizujeme sami, ale ke kterému mám zvláštní vztah, a tudíž si zaslouží i zvláštní deníkový režim :-).

Hotových deníků mám doma již pět a všechny jsem si je hotové přivezla již z dovolených, jsou autentické, psané na místě a jsou pro mě tím nejcennějším suvenýrem, který z těch dovolených mám, není nad to přelétat letadlem Himálaj, vyhlížet Mount Everest a přímo si psát aktuální dojmy :-)

Pro úplnost uvádím odkazy na jednotlivé deníky, resp. na jejich elektronický přepis, ve kterém jsou vždy odkazy i na ty originální deníky:

Poznámka: Seznam je průběžně doplňován.

Co a jak tedy zabalit?

Na příští dovolenou tedy papírový deník nevezu, ale povezu ho na tu další, na lyžování do Švýcarska. Při současných teplotách vysoko nad 30 °C mě tedy nenapadlo nic lepšího, než si na lyžařskou dovolenou deník připravit. Sice se tam chystáme autem, ale ani tak nevidím důvod, proč s sebou balit něco navíc než třeba do Jižní Ameriky – takže…

  1. Základ deníku

    Vyrábím si ho sama z kartonu, který obalím vzorovaným papírem a ve hřbetu proděravím tak, aby bylo možné desky nasadit na kroužkovou vazbu. Používám klasickou plastovou, byť plasty k smrti nenávidím, ale většinou potřebuji tu největší vazbu, která se z jiného materiálu nevyrábí…

    Výhodou tohoto řešení také je, že stránky můžete na kroužkovou vazbu nasazovat postupně, takže není potřeba se pak během dovolené přizpůsobovat rozložení stránek, pokud byste deník svázali napevno už doma.

    Na cestu ještě desky obalím do fóliového obalu (jako je na školní sešity), aby se desky nepoškodily. Doma pak obal sundám.

  2. Vnitřní papíry

    Vnitřní stránky nařežu z různých papírů a dělám je o pár milimetrů menší, než desky, aby se zbytečně nemačkaly. Z papírů mi zbudou pruhy, které řežu na půl a dělám z nich menší stránky. Zvažuji, že od těch menších upustím, protože mi vadí, jak jsou pod nimi vidět předchozí či následující stránky, ale zatím nevím, co s těmi zbytky budu dělat.

    Hotové stránky proděravím na kancelářské kroužkové děrovačce a vložím je do připravených plastových desek, ve kterých jsme dostali materiály od jedné cestovní kanceláře.

    V pravé části desek mám velké stránky, v levé části pak všechny menší a také různé obálky a sáčky, do kterých vkládám to, co nechci do deníku přímo lepit.

  3. Dekorace a doplňky

    V dalších deskách mám všechno ostatní – černá gelová pera, oboustrannou lepicí pásku, která jde trhat, protože deník často lepím v letadle a nůžky vozím jen v kufru v lékárničce, washi pásky a různé dekorace (cedulky, štítky, vlastnoruční samolepící ozdoby).

Ač se to možná nezdá, tvoří tyto tři části dost malý balíček, který váží necelý 1 kilogram. Vše zbytné, bez čeho se na dovolené dokážu obejít nebo co dokážu na místě nahradit, mám v kufru, v příručním zavazadle je to, bez čeho bych dovolenou nepřežila, i kdybych měla dva týdny chodit v jednom oblečení – spolu s doklady, základní lékárničkou a veškerou elektronikou tedy takto připravený deník patří do příručního zavazadla.