2018-05-15 - Sketching IV.

Na čtvrté lekci jsme se opět měli věnovat fixám. Řada lidí se podrobila, ale když padla nabídka, že jsou možné i pastelky a v nouzi i akvarel, zvolili někteří právě ty pastelky. Já bych se ráda věnovala tomu, co budu potom v praxi opravdu používat, takže jsem nechtěla ani fixy ani pastelky a poprosila o ten akvarel.

Lekci jsme zahájili poměrně obsáhlou teorií na téma kompozice. Kam umisťovat klíčové předměty, jaké jsou možnosti ořezu, jak rozmístit předměty s ohledem na tvar papíru, jak dát hlavnímu motivu pohyb…

1. úkol

Když jsme měli za sebou úvodní teorii, dostali jsme za úkol vymyslet si nějaký motiv, případně se inspirovat v hromadě obrázků, kterou jsme dostali k dispozici, a načrtnout si na papír různé možnosti kompozice.

V podstatě všichni se začali vyplašeně rozhlížet a nevěděli, co kreslit. Trochu jsem to nepochopila, protože před nimi leželo obrovské množství obrázků a všude v místnosti byla spousta předmětů, stačilo se zvednout, vyndat z kelímku štětec, tužku, ořezávátko, přidat k tomu kelímek a mohli kreslit. Napadlo mě, jak se chtějí věnovat skicování, když si neumějí najít nebo vytvořit námět. To já jsem šprtka a na obrázky nebo předměty v učebně jsem se nespoléhala, takže jsem si na hodinu donesla vytištěné svoje vlastní 4 fotky z dovolené. K zadání se mi nejvíc hodila fotka oběda „Yuba Lunch“, který jsem si dala v Nikkō.


Podle instrukcí jsem začala tím, že jsem si na obyčejný papír tužkou nakreslila několik různých variant. To bylo hodně rychlé. Ale protože jsem dostala za úkol tam doplnit i nějaký nápis a mně se nechtělo psát „Yuba Lunch“, navíc mi bylo jasné, že tím celý obrázek zkazím, tak jsem spoustu času využila k tomu, že jsem hledala na internetu a zaúkolovala Mikiho, jak že se to píše japonsky.



2. úkol

Když jsme měli hotové nákresy a lektorka nám je odsouhlasila, mohli jsme se pustit do „ostré“ tvorby. Dostala jsem akvarelový papír a znovu jsem si předkreslila motiv, tentokrát včetně textu, k němuž mi pomohl překladač Google.



Řada ostatních neměla v tuto chvíli nakreslené ještě ani ty první rychlé nákresy, takže jsem zase hledala, jaký je ten správný japonský výraz. A nakonec se povedlo – Miki našel na internetu fotku jídelního lístku přímo z restaurace… Nápis jsem opravila, vylepšila a začala vybarvovat akvarelem. Začala jsem klasicky světlými odstíny.



Než mi uschnuly nejspodnější vrstvy, pustila jsem se do nápisu. Odvážně jsem na něj vzala černou a na chvíli se ze mě stal kaligraf. Možnosti byly jen dvě, buď že to celé vyhodím, nebo že to bude bomba. A já jsem tedy spokojená, japonsky to sice asi není, ale na efekt je to bomba :-).



Na závěr zbývalo dokreslit poslední tmavší akcenty (nakládanou zeleninu, houbu šitaké, černý vnitřek miskys rýží) a bylo hotovo, stačilo počkat, až to celé uschne. Ča jsem využila k uklizení pracovního místa.



Zbývala asi půlhodinka do konce lekce, když jsem vzala liner a začala obtahovat hlavní kontury. To už mi šlo rychle a za chvíli bylo hotovo.






S výsledkem jsem překvapivě moc spokojená. Předlohou jsem se dle plánu inspirovala jen povrchně, však taky pro potřeby skicování je potřeba si tu realitu hodně zjednodušit. Výsledkem je pak spíš taková zdánlivá dětská malůvka, ale já v ní vidím ty všechny skici, které jsem na internetu vždycky obdivovala :-).

Ani shrnutí dneska psát nebudu… :-)