2016-07-29 - Rakousko, Intersport Klettersteig

Datum: 29. 7. 2016
Země: Rakousko
Město: Gosau
Místo/název: Großer Donnerkogel - Intersport Klettersteig
GPS parkoviště: 47.534362, 13.496145
Typ: Via Ferrata/Klettersteig
Obtížnost: D

Příjezd až k jezeru Vorderer Gosausee je pohodový, parkování možné na samém konci silnice na břehu jezera přímo u dolní stanice kabinkové lanovky Gosaukammbahn. Zpáteční jízdenka stojí 14,30 EUR.

Od horní stanice kabinkové lanovky je potřeba jít kus po cestě vzhůru k chatě Gablonzer Hütte a od ní vlevo do kopce ke skále. Nahoře v malém sedle jsme už vlastně u skály, je tu i směrovka k nástupu - je potřeba z cesty uhnout doleva na vyšlapanou pěšinu a po ní sejít kousek dolů ke skále. Celý nástup nezabere ani s rozhlížením se a focením víc, než 20 minut.

Je potřeba si důkladně hlídat počasí. Při naší návštěvě bylo zřejmě po nějakém nočním deštíku, cesta byla rozbahněná a skála mokrá a uklouzaná. Před námi byla velká skupina Čechů, mezi nimi zřejmě i nějací začátečníci a měli s tím co dělat. Pokud by byl na jaře (údajně až do konce června) kdekoli ve svahu sníh, bude údajně sníh i na ferratě.

Hned nástup je B/C a aktuální podmínky z toho udělaly ostré C/D. Za rohem je pak lehčí úsek zakončený překročením spáry a následuje nejtěžší část 1. úseku - strmý až mírně převislý úsek obtížnosti C/D nazvaný „Kaiser Verschneidung“. I když je dobře zajištěný umělými stupy, dostala jsem se do místa, kde jsem na další chyt nedosáhla, chybělo mi cca 10 cm a víceméně jsem po něm musela skočit - a to měřím 170 cm. Oproti jiným C/D mě tento zaskočil svou délkou. Navíc hned poté následuje úsek C, který moc prostoru na vydechnutí neposkytuje a zabahněné boty tu vykonají své. Proto jsme museli několikrát čekat, protože skupina před námi byla v takových místech dost pomalá. Výhledy jsou ale parádní a čekání tudíž vůbec nevadí :-). Naštěstí hned pak už jsou 2 úseky obtížnosti B, z velké části jde o docela snadný traverz stěnou Enzianwand, jen občas je potřeba chyt nebo stup trošku hledat. Trochu obtížnější je pak přelezení rohu nad krátkým žebříkem, tento úsek je opět značen jako C. Pak naopak ferrata plynule přechází v horskou pěšinu. Celý úsek je dlouhý asi 350 metrů a někde mezi 1. a 2. úsekem by měla být úniková cesta vhodná při zhoršení počasí.

Druhý úsek vede úbočím Kleine Donnerkogel. Začíná soustavou na zemi položených žebříků, které usnadňují překonání suti. Pak se střídají úseky obtížností A, A/B, B a jeden B/C. Lezení se střídá s chůzí, lehké úseky jsou spíš horské pěšiny, které úspěšně obalují boty kluzkým bahnem, které v úsecích lezeckých komplikuje situaci. Tento úsek mi právě kvůli tomu neustálému klouzání přišel asi nejhorší, navíc nás zezadu „popoháněla“ ta velká skupina, kterou jsme předešli. Druhý úsek je zdaleka nejdelší, měří 600 metrů. Cestou je také odbočka přímo na vrchol Kleine Donnerkogel, ale sestup je údajně lanem nezajištěný, takže nám nepřišlo vhodné tam lézt. Na konci 2. úseku se opět nachází úniková cesta a také „objížďka“ třetího úseku.

Třetí úsek je krátký, ale nejtěžší. Třemi úseky značenými C, C/D a C překonává skalní jehlu „Donnermandl“. Zprava po úzké pěšině se dá obejít, čehož jsem využila, ačkoli všichni okolo mi tvrdili, že je to lehčí, než to vypadá. Nemyslím, že bych to nepřelezla, ale z principu mi D-úseky přijdou už moc riskantní a opravdu nemám v plánu je lézt. K začátku 4. úseku bylo potřeba vyšplhat kousek přímo po skále, obtížnost je ale takové A, takže je to nezajištěné.

Čtvrtá část začíná dlouhým C-úsekem, ze kterého jsou naprosto úžasné výhledy na okolí. Lano je tažené po hřebeni a celé je to hodně vzdušné, na obě strany propast. Tím, že jsme třetí část obešli, jsme před celou skupinou získali velký náskok, takže jsme se hodně rozhlíželi a fotili. Jak se blíží vrchol, snižuje se i obtížnost ferraty a postupně přechází až v závěrečné A/B. Snad kvůli „kochacím“ přestávkám mi to vůbec nepřišlo, ale 4. část má délku 250 metrů.

Zdolání ferraty nám trvalo asi 3,5 hodiny. Celá ferrata má převýšení 470 metrů a je dlouhá 1.250 metrů. I při znalosti těchto čísel se podle topografického plánku subjektivně zdá kratší a tudíž lehčí - na značení obtížnosti celé ferraty si totiž autoři plánku vystačili s pouhými 24 písmenky, což je při její délce dost málo. Třeba taková Drachenwand má převýšení 385 metrů a na značení obtížnosti celé její trasy bylo použito 38 písmen, což mnohem přesněji odráží obtížnost jednotlivých úseků...

Na vrcholu Großer Donnerkogel (2.054 m n. m.) je vrcholový kříž s knihou a úchvatný panoramatický výhled na všechny strany, včetně masivu Dachsteinu. Poseděli jsme, občerstvili se a vydali na cestu zpět. Zpáteční cestu osobně považuji za to nejhorší, co tato ferrata nabízí. Sestupová „normálka“ vede po cestě 628 a její první asi 1,5 kilometru vede úbočím Donnerkogelu, mezi skalami, sutí... Některá místa jsou dokonce zajištěna ocelovým lanem. Až zpět k lanovce jsou to z vrcholu 3 kilometry a jejich zdolání nám, protože jsem „největší srab široko daleko“, zabralo 2:10.