Mnichovo Hradiště
Pánem města, tehdy zvaného pouze Hradiště, byl původně tamní cisterciácký klášter. Ten byl však za husitských válek vypálen a panství přešlo za krále Zikmunda do držení vrchnosti. Koncem 15. století byla pravděpodobně v Hradišti postavena nevelká tvrz. Její existence je však zpochybňována.Původně renesanční zámek nechal vystavět Václav Budovec z Budova počátkem 17. století. Přesnou podobu tohoto původního sídla však neznáme. Václav Budovec se aktivně podílel na stavovském povstání a soud ho odsoudil k trestu smrti. Po jeho smrti získal zkonfiskované panství Albrecht z Valdštejna. V listopadu roku 1657 renesanční zámek vyhořel. První drobné stavební úpravy proběhly již v letech 1676 – 1677. Ve druhé polovině 17. století zanikl pivovar.
Na sklonku 17. sto-letí, poté, co do Mnichova Hradiště přesídlil Arnošt Josef z Valdštejna, se započala velkolepá architektonická proměna původního zámku, která s přestávkami trvala téměř 30 let – v letech 1695 – 1712. Rozsáhlá barokní přestavba byla zahájena roku 1696 podle plánu architekta Canevalleho. Původní stavba byla pojata do jižního křídla této velkolepé stavby. V prvním patře zámku tak vznikly dva hlavní sály s netypickým umístěním v rozích budovy. Dominantou zámku se stala nová, tzv. hodinová věž. Součástí rozsáhlé přestavby zámku byla také výstavba kapucínského kláštera a kostela Tří králů.
Kolem roku 1702 byly vybudovány konírny a zároveň byla vybudována oranžérie. V polovině roku 1710 už stály zděné konstrukce sala terreny. Roku 1713 za Františka Josefa z Valdštejna zasáhla kraj velká morová epidemie, která se však jako zázrakem valdštejnskému panství vyhnula. Toto štěstí bylo přičítáno sv. Anně, které nechal hrabě před klášterem postavit sochu. Roku 1722 hraběnka Marie Markéta roz. Černínová z Chudenic podala návrh na výstavbu kaple sv. Anny. Její stavba údajně započala roku 1723, kdy hraběnka položila základní kámen.
Dne 28. září 1724 zámek opět částečně vyhořel. Ohněm byla postižena pouze hlavní budova, která byla v následujícím roce opravena. V průběhu 18. století byla zřízena obrazárna a řada rokokových pokojů. Hlavní sál byl proměněn v zámecké empírové divadlo. Na jeho stěnách jsou pod malovaným panelovým klasicistním dekorem zachovány ještě stopy původního vrcholně barokního členění.
Do kaple sv. Anny dal v roce 1784 Vincenc z Valdštejna převézt pozůstatky Albrechta z Valdštejna z karteziánského kláštera Valdic, který byl císařem Josefem II. zrušen.
Ve vlastním zámeckém areálu vznikly v 19. století dvě pozdně klasicistní stavby: brána východně od hlavní budovy a zděná kočárovna jižně od jízdárny. Ve 20. letech 19. století byly prováděny úpravy fasády - barokní vikýře byly nahrazeny klasicistními. byla vyzděna římsa a zřízeny parapetní římsy. V roce 1865 byl upraven hudební salón v západním křídle, opravena kaple a v roce 1872 zřízena novorenesanční jídelna.
V roce 1920 byly některé prostory zámku přestavěny pro bytové účely. Roku 1945 propadl celý valdštejnský zámek konfiskaci. V letech 1951 – 1952 byla dle návrhu B. Štorma provedena oprava původního konceptu francouzské zahrady. V roce 1966 převzalo zámek do správy Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje. Kolem roku 1984 započaly práce na úplné rekonstrukci celého areálu s tím, že objekty stájí a jízdárny budou vyhrazeny výstavním účelům, objekt konventu má připadnout městskému muzeu, v kostele sv. Tří králů a kapli sv. Anny bude zřízeno lapidárium a stálá expozice barokní plastiky Středočeského kraje. Zámek spadá pod správu památkového ústavu středních Čech.