Hranice
Zdejší území bylo díky své vynikající poloze v Moravské bráně osídleno již od pravěku. Toto osídlení dokládají četné archeologické nálezy v okolí vrchu Kobylanka již z doby kamenné. Časem se toto místo stalo i přirozenou křitovatkou cest.Ve 12. století bylo toto území kolonizováno za přispění rajhradského benediktinského mnicha Jurika. První písemná zpráva o Hranicích, tehdy vsi Granice, pochází z roku 1169, ale jedná se prokazatelně o falzifikát z počátku 13. století.
Na počátku 13. století již Hranice patřily premonstrátům z Hradiska u Olomouce. První zmínka o městě se v literatuře objevuje roku 1222. Obec byla často zastavována šlechtě. V roce 1276 byly Hranice prohlášeny za město se jménem Alba Ecclesia, ale toto povýšení bylo dokončeno až roku 1292. V letech 1292 – 1296 bylo postaveno nejstarší valové opevnění města.
Roku 1398 je poprvé v Hranicích připomínána tvrz.
Ve 20. letech 15. století se Hranice staly majetkem pánů z Cimburka. Ti nechali tvrz přestavět na kamenný hrad a celé město opevnit vnitřní hradební zdí. Během 15. století tvořilo město správní i hospodářské centrum panství. Od roku 1499 bylo město v dědičné držbě pánů z Pernštejna.
Na počátku 16. století byl pány z Pernštejna přestavěn a rozšířen hrad, který byl mimo jiné opatřen 64,7 metru vysokou hlavní věží. Také byl vybudován druhý vnější pás hradeb z lomového kamene a hradby byly zpevněny baštami. Pravděpodobně došlo také k výstavbě kostela církve českobratrské evangelické. Postavena byla také radnice na Masarykově náměstí, v níž se dochovala pozdně gotická klenba z roku 1528. Stavba radnice byla dokončena v roce 1544. V polovině 16. století se majitelé Hranic začali rychle střídat. Jan Kropáč z Nevědomí nechal hrad přestavět v trojkřídlý dvoupatrový vrcholně renesanční zámek s nádvorními arkádami. Pravděpodobně v roce 1571 byla k budově radnice přistavěna hranolová věž. Ve 2. polovině 16. století byla také postavena většina domů na hranickém náměstí. Některé mají dochované pozdně gotické jádro. Domy jsou většinou dvoupatrové a celé náměstí bylo lemováno podloubím. Na konci 16. století došlo z popudu Zdeňka Žampacha z Potštejna k další přestavbě zámku. Směrem na sever byla prodloužena křídla, bylo postaveno jednopatrové severní křídlo, dostavěny arkády a postaven vstupní portál. Zámek tak získal konečnou podobu.
Na počátku 17. století se majitelé panství stále rychle měnili. Zasloužili se však o výstavbu renesančního zámku. V roce 1611 bylo židovským obyvatelům města umožněno odkoupit první kamenné domy. Bylo jim tak umožněno založit židovskou obec včetně školy, synagogy a hřbitova. Synagoga byla postavena pouze dřevěná. Také hřbitov byl pravděpodobně založen hned v 17. století. Z obavy, aby se v kostele církve českobratrské evangelické neopevnila cizí vojska, byl kostel roku 1626 zbořen. Majitel panství Václav Mol z Modřelic nechal vyzdobit interiéry zámku, ale za účast na stavovském povstání byl uvězeněn, jeho majetek byl zkonfiskován a darován olomouckému biskupovi kardinálovi Františkovi Dietrichsteinovi. Tím začal být zámek využíván pouze jako sídlo vrchnostenské správy. V letech 1668 – 1680 byl na místě zbořeného kostela postaven barokní kostelík sv. Šebestiána. Z roku 1686 pochází nejstarší náhrobek nalezený na židovském hřbitově.
V roce 1752 byl navržen barokní kostel Stětí sv. Jana Křtitele. Jeho výstavba uprostřed náměstí proběhla v letech 1754 – 1763. Z 60. let pochází také výzdoba a z roku 1767 také varhany. Roku 1783 byl do Hranic z Přerova přemístěn císařskokrálovský krajský úřad. Od roku 1786 sloužil kostel sv. Šebestiána jako skladiště soli. Na konci 18. století začala v hranicích pracovat manufaktura na výrobu fajansu.
V polovině 19. století bylo do Hranic přemístěno okresní hejtmanství. Až roku 1858 se zámecká budova dostala z rukou Dietrichsteinů. Zámek byl využiván jako kanceláře a byty úředníků a došlo také k zazdění arkád. Roku 1864 byla na místě staré dřevěné synagogy postavena nová, která je zcela unikátní tím, že kvůli nedostatku prostoru není směřována na Jeruzalém, ale směrem k východu. Největší stavbou 2. poloviny 19. století byl areál císařskokrálovských vojenských ústavů.
Za okupace byl vážně poškozen židovský hřbitov. V roce 1948 vyhořelo předzámcí s pivovarem, sladovnou a sýpkami. V 50. letech se ve městě začal rozvíjet průmysl a byla zahájena výstavba sídlišť. V roce 1956 se na židovském hřbitově konal poslední pohřeb. O tři roky později byly odstraněny ruiny předzámčí. V 80. letech byl postaven dálniční průtah městem. Ještě před sametovou revolucí roku 1989 stihli komunisté zničit zbytky židovského hřbitova a jeho prostor přeměnit v park. Nedlouho poté byl však hřbitov zrekonstruován. Roku 1992 bylo historické jádro města prohlášeno za památkovou zónu a o dva roky později bylo rozšířeno o ochranné pásmo. V letech 1997 – 1999 proběhla rozsáhlá rekonstrukce zámku, která mu víceméně navrátila podobu, kterou měl před necitlivými stavebními zásahy. Do zámku se přemístil z budovy radnice Městský úřad a radnice byla zrekonstruována.
