Ostrov
V prvním desetiletí 13. století byla pravděpodobně Slávkem z rodu Hrabišiců založena osada. Svědčí o tom především původní název Zlaukowerde. Ten se během staletí změnil v německé označení Schlackenwerth, česky Slavkův Ostrov. Nejstarší ostrovská památka, hřbitovní kostel sv. Jakuba, dokládá osadu, nad jejímž kostelem měl patronát klášter v Oseku. Kostel nese prvky románské a raně gotické architektury a byl postaven v letech 1224 – 1226. Ostrov byl obehnaný hradbami se třemi věžovými branami a stal se bezpečným útočištěm pro kupce, kteří tudy po staré obchodní stezce projížděli. V té době již pravděpodobně stál druhý kostel, který je zasvěcený sv. Michaelu. Jeho podvěží poukazuje na poslední čtvrtinu 13. století.Roku 1331 vydal Jan Lucemburský privilegium, kde nazval Ostrov městem. Již tehdy měl Ostrov podélné náměstí s ulicemi, které sledují oválný půdorys města.
Ostrov byl Přemyslem Otakarem II. začleněn mezi královská horní města, ale v 15. století se stal městem poddanským a také majetkem hrabat Šliků. Jejich období dokládají fragmenty nástěnných maleb ve hřbitovním kostele, některé stavební prvky staré radnice a také podzemí požárem poničeného Šlikovského zámku.
Kolem roku 1600, po jednom velkém požáru, získal kostel sv. Michaela vznosnou sítovou, hvězdicovou s diamantovou klenbu. Roku 1625 získal Ostrov a celé panství vévoda Sasko-Lauenburský a vojevůdce císařských vojsk Julius Heinrich. Započal s přestavbou Šlikovského zámku, rozlehlým zámeckým parkem, pohřební kaplí rodu a založil piaristický klášter s latinskou školou. Jeho syn Julius František dokončil velkolepou kompozici zámeckého parku a stavbu zámeckého letohrádku. Letohrádek byl budován v letech 1674 – 1683 pod vedením stavitele Abrahama Leuthnera jako raně barokní. Byl vyzdoben italskými malíři a štukatéry. Roku 1690 si poslední Sasko-Lauenburská princezna Franciska Sibyla Augusta vzala Badenského markraběte Ludvíka Viléma, který připojil Ostrov ke svým panstvím. Díky ní mohla být vybudována markraběcí rezidence ve válkami zničeném Rastattu. Koncem 17. století byl v Ostrově vystavěn Palác princů a Bílá Brána.
Od 19. století patřil Ostrov velkovévodům z Toskany. Roku 1866 postihl město další velký požár, který rozpoutal velkou stavební činnost a určil dnešní vzhled města. Tvář města změnily také další požáry a pouze klenuté sklepy jsou dodnes svědky středověku. Změnil se vzhled měšťanských domů i radnice. Začal se také rozvíjet průmysl města, byla zavedena elektrická energie, železnice a započalo se se stavbou silnic.
Industrializace města pokračovala i za Československé republiky, k níž Ostrov patřil až do října 1938. tehdy zde žilo pouze 7% českých obyvatel. Roku 1938 muselo české obyvatelstvo město opustit a Ostrovský zámek se o rok později změnil v koncentrační tábor. Roku 1945 přišli do města noví čeští obyvatelé. Díky rozvoji nedalekého Jáchymova se započala výstavba bytů, školních zařízení a dalších občanských budov. V bezprostřední blízkosti starého Ostrova vyrostlo rozměrné sídliště, které dodnes dokládá tendence padesátých let. Roku 1991 byla uzavřena partnerská smlouva mezi Ostrovem a Rastattem. Během posledních čtyřiceti let se Ostrov změnil v město s rozvinutým průmyslem a přes 17.000 obyvatel.
Nejvýznamnější památkou je areál zámku. Sídlo neznámého původu bylo na přelomu 15. a 16. století přestavěno na renesanční zámek. Ve 30. a 40. letech 17. století byl zámek upraven a rozšířen. V letech 1685 – 1690 byl přistavěn nový, tzv. Lauenburský zámek. Po požáru roku 1691 byl zámek upraven. Současná podoba je výsledkem přestaveb prováděných během 19. a 20. století. Do komplexu zámeckých budov byla zahrnuta také Dolní brána. Jedná se o několikapatrovou hranolovou věž s průjezdem, která spojovala zámek se středověkým opevněním města. Části panských hospodářských budov Bílého dvora z poloviny 17. století byly dva objekty propojené do jednoho celku. Vznik tohoto původně gotického objektu je datován do 2. poloviny 14. století. Objekt tvoří obvodové zdivo včetně roztraktorování přízemí mohutnými arkádami, sklepních prostor i bývalého podloubí. Po požáru roku 1567 byl renesančně přestavěn s dodatečně přestavěnou hranolovou věží. Přízemí bylo zaklenuto křížovými klenbami. Po roce 1795 byl dům upraven v klasicistním duchu. Novogotická podoba objektu je výsledkem úprav po požáru města roku 1866. V minulosti se zde nacházel hostinec „U Westfálce“, v současnosti je v tomto domě č.p. 255 hotel Myslivna. V 90. letech 17. století byla původní stěna vyhořelého šlikovského zámku s přilehlou zdí upravena jako architektonická kulisa zámeckého areálu. V přízemí ze strany města se nacházely konírny, jejichž interiér byl zaklenut plackovými klenbami. Do zámecké zahrady byla fasáda této Pohledové zdi bohatě členěna sochařskou výzdobou. Zeď byla po stranách ukončena o patro převýšenými věžicemi a zpod severní věžice vytékala voda z mlýnského kanálu. Pohledová stěna opticky prodlužovala zahradní průčelí zámku.
Areál zámeckého parku byl založen roku 1625. Nacházely se zde prvky renesanční, manýristické i raně barokní, mnoho vodotrysků i vodních ploch s bohatou sochařskou výzdobou. Park se postupně rozvíjel, ale koncem 18. století se začal měnit v přírodně-krajinářský park. Stavby, vodní díla i výzdoba byla odstraněna. V letech 1693 – 1696 byl v prostoru původního hospodářského dvorce Bílý dům postaven Palác princů. Objekt měl tři křídla a tři o patro vyšší čtverhranné věžice umístěné na nárožích. Po požáru roku 1795 bylo sneseno západní křídlo objektu. V objektu jsou zachovány valené klenby. V letech 1673 – 1679 byl na místě starého dřevěného letohrádku postaven letohrádek nový. Úpravy byla dokončeny roku 1683. V přízemí je hala řešena na půdorysu osmiúhelníku, v patře jsou balkónky s balustrádou procházející do jednotlivých místností. Roku 1692 byl interiér upravován. Na nádvoří Paláce princů se nachází kamenná mísa fontány ze 2. poloviny 17. století, která pochází z výzdoby zámecké zahrady. Roku 1690 byla dokončena Bílá brána, která je hlavním vstupem do parku. Spojuje budovu zámku s budovou Paláce princů. Je rámovaná bočními pilastry s polosloupy. Přímo pod zahradním průčelím zámku byla roku 1827 zbudována drobná klasicistní kaplička sv. Jana Nepomuckého. Kamenný most o jednom oblouku nese sochu sv. Jana Nepomuského z roku 1827. Tato pískovcová socha má unikátní detail – světec drží v levé ruce zámek. Celý areál zámku byl uzavřen zdí. V barokním období byla v této zdi otevřena tzv. Vstupní propylej. Zeď byla zbourána ve 2. polovině 20. století. V jižní části zámeckého parku byla objevena středověká studna. Byla vyskládána z kamenů na půdorysu nepravidelného oválu o rozměrech 87 x 80 cm. Dno se nacházelo v hloubce 285 cm pod úrovní dnešního terénu. Během 1. poloviny 15. století byla zasypána. Studna dokládá existenci nejstarší ostrovské osady.
Na tzv. Starém náměstí se nachází dům č.p. 9 s pozdně středověkým jádrem. V 1. polovině 19. století byl upraven do klasicistní podoby. V přízemí se zachovalo renesanční podloubí. Měšťanský dům č.p. 18 má renesační jádro a secesně upravené průčelí. V přízemí je zachován klenutý renesanční mázhaus, v patře se nachází barokní trámový strop. Dům č.p. 27 je původně barokní. V 19. století byl klasicistně upraven. Přízemí je zaklenuto systémem českých placek a pruských kleneb. Gotický a pozdně renesační dům č.p. 29 byl v 1. polovině 19. století upravován. Přízemí je zaklenuto neckovou klenbou. Původně gotický dům č.p. 44 byl upravován v 17. a v 19. století. V přízemí jsou zachovány raně barokní valené klenby a původní renesanční podloubí zaklenuté křížovými klenbami. Barokní měšťanský, později panský dům č.p. 53 byl na přelomu 18. a 19. století upravován. V objektu jsou zachovány goticko-renesanční sklepy. Pozdně barokní síň je zaklenuta neckovou klenbou, průjezd i ostatní místnosti jsou zaklenuty valenou klenbou. Původní dva domy byly po požáru roku 1795 spojeny do jednoho domu č.p. 148. Koncem 19. století byl dům upraven do dnešní podoby a sloužil jako hostinec „U černého orla“. V interiéru je zachována renesanční síň klenutá na střední pilíř. Na náměstí najdeme několikapatrovou hranolovou věž s průjezdem chráněným padací mříží – Horní bránu. Vnější strana je zesílená opěrnými pilíři. Byla napojena na hradby a v polovině 19. století byla odstraněna. Roku 1997 byly odkryty její základy a půdorys je vyznačen odlišnou barvou dlažby. Na Starém náměstí se nachází také dvě kamenné kašny čtvercového půdorysu. Ve 2. polovině 17. století patřily k vybavení zámeckého parku, nyní jsou umístěné na obou koncích náměstí, kam byly přeneseny v 19. a 20. století. Na náměstí najdeme také pískovcový Mariánský morový sloup na hranolovém soklu. Nese plastiku Madony s císařskou korunou. Nápis z roku 1685 upomíná na právě řádící mor a prosí, aby panovník, městští páni i lid byli před nemocí ochráněni.
Na Malém náměstí se nachází farní kostel sv. Mikuláše, který pochází z poslední čtvrtiny 13. století. Později byl zasvěcen Archandělu Michaelovi. Po požáru byl v letech 1567 – 1572 přestavován. K obdélné lodi je připojena čtyřboká věž s osmibokou nástavbou. V interiéru kostela se zachovaly renesanční náhrobky. Vybavení kostela je barokní a pochází z let 1751 – 1756. K dalším památkám patří dům č.p. 122, který pochází z 1. poloviny 19. století. Byl postaven na bývalém parkánu hradeb v sousedství barokního mostku přes příkop. Pod fasádou se nachází hrázděné zdivo.
V areálu kláštera najdeme pohřební kapli Sasko-Lauenburských. Základní kámen byl položen 20. dubna 1644. Kaple byla vysvěcena 16. září 1663. 6. května 1666 bylo rozhodnuto o postavení koleje řádu Piaristů. Stavba byla provedena v letech 1666 – 1671 a v dalších třech letech byly prováděny dokončovací práce. Střed areálu tvoří jednolodní kostel Zvěstování Panny Marie. Na severu přiléhají ke kostelu tři jednopatrová křídla kláštera. V letech 1692 – 1693 byla na památku požáru, který zachvátil zámek, ale nerozšířil se na město, postavena kaple sv. Floriána. V kapli se nachází mnoho maleb. V letech 1793 – 1852 sloužila jako sýpka a skladiště. Roku 1933 byla renovována jako památník obětem 1. světové války. Kaple Panny Marie Einsiedelnské byla postavena v letech 1709 – 1710 jako kopie poutní kaple ve švýcarském Einsiedelmu.
Opomenout nelze ani areál hřbitova, kde se nachází románský kostel sv. Jakuba z let 1224 – 1226. Kostel má obdélnou loď a pravoúhlý presbytář. Hřbitov se v areálu rozkládal již ve středověku, první rozšíření hřbitova dokládá deska s letopočtem 1588. K zajímavým památkám umístěným u hřbitovní zdi patří také dva kamenné smírčí kříže. První kdysi stával u cesty k rybníku Růžku a dnes již neexistující myslivně asi kilometr od Ostrova. Druhý se nacházel u původní odbočky do Borku, dnes křižovatky ulic Jáchymovská a Hlavní.