Pec pod Sněžkou

Město Pec pod Sněžkou je jedním z nejznámějších a nejnavštěvovanějších horských středisek cestovního ruchu v České republice. Vděčí za to své poloze mezi nejvyššími krkonošskými vrchy, krásným přírodním scenériím a v neposlední řadě také vhodným lyžařským terénům.
Zástavba je z části rozseta po horských stráních, ponejvíce je však soustředěna do dvou údolí. Prvním je údolí Zeleného potoka. Druhým je údolí řeky Úpy, které je zakončeno překrásným, ledovcem přemodelovaným, Obřím dolem.
Pec pod Sněžkou je obklopena celou řadou hor a vrchů. Na severovýchodě leží lesnatá Růžová hora (1300 m. n. m.), na severu řada tří nejvyšších hor Krkonoš – Sněžka (1602 m. n. m.), Studniční hora (1554 m. n. m.) a Luční hora (1547 m. n. m.). Na západě ohraničuje území města Zadní planina a Liščí hora. Kruh je téměř uzavřen svahy Javoru mezi nímž a Růžovou horou protéká řeka Úpa.
Obec Velká Úpa vznikla pravděpodobně již kolem roku 1050.
Nejdříve osídlenou částí dnešní Pece pod Sněžkou však byla hornická osada Obří důl. První přesný záznam o dolování je z roku 1511. Těžily se tu hlavně měděné rudy a arzenopyrit. Název města souvisí právě se založením peci na tavení rud. V roce 1534 požádalo sedmnáct horníků císaře Ferdinanda I, aby mohli v Obřím dole 20 let dolovat a založit městečko Bergfleckchen. Tuto snahu jim však překazil Kryštof Gendorf, nejvyšší královský báňský hejtman. Samotná Pec vznikla až koncem 16. století, tehdy jako třetí část Velké Úpy. Vděčí za to rozsáhlé lesní těžbě pro potřeby kutnohorských dolů. Do Krkonoš byli povoláni dřevaři ze Štýrska, Korutan a Tyrol, kteří na vzniklých mýtinách zakládali luční enklávy, stavěli si obydlí (tzv. boudy) a chovali hovězí dobytek a kozy.
Do roku 1623 je datován vznik Luční boudy – jedné z nejvýše položených bud v okolí Pece pod Sněžkou.
Roku 1789 se od maršovského panství osamostatnila obec Velká a Malá Úpa.
10. srpna 1802 byl údajně uloven poslední medvěd. Prý vážil 280 liber, to je zhruba 157 kg. V roce 1862 byl za panství hraběte Bertholda Aichelburga postaven hrad Aichelburg. Zřícenina hradu se nachází v katastru Velké Úpy. Roku 1871 se Pec pod Sněžkou jako samostatná obec oddělila od Velké Úpy. O 21 let později – roku 1892 – usilovala Pec pod Sněžkou o spojení s Trutnovem elektrickou dráhou. Projekt však nebyl schválen.
Roku 1901 vznikl Volný spolek lyžařů. V roce 1912 byl vybudován vodovod a o rok později bylo položeno potrubí vodovodu až na vrchol Sněžky pro zásobování České boudy. Po první světové válce se Pec pod Sněžkou pomalu začala měnit ve vyhlášené centrum cestovního ruchu. Roku 1928 byla zavedena pravidelná autobusová doprava do Pece. Až v roce 1945 se začal používat celý název Pec pod Sněžkou, aby se název odlišil od Pece pod Čerchovem, která se nachází na Šumavě. O čtyři roky později, v roce 1949, byla po roční těžké práci zprovozněna sedačková lanová dráha na vrchol Sněžky, která měla zásadní význam pro další rozvoj města. Následné vybudování systému lyžařských vleků a sjezdových tratí návštěvnost města ještě zvýšilo. Až roku 1959 konečně ustala těžba nerostů, která v té době s různými přestávkami probíhala více než 450 let. Rok poté, roku 1960, se k Peci pod Sněžkou po 89 letech „odloučení“ zpět připojila Velká Úpa. Teprve 1. ledna 1987 byl Peci pod Sněžkou udělen titul města.
V současnosti je Pec pod Sněžkou vyhledávaným místem sjezdového i běžeckého lyžování. Může poskytnout všechny služby spojené se zimními sporty. I v letních měsících lze v ulicích Pece potkat stovky pěších turistů i cyklistů. Pec pod Sněžkou je vhodným místem pro zahájení vysokohorských túr a samozřejmě pro návštěvu nejvyšší hory naší republiky – Sněžky. Turistů, kteří by litovali, že toto místo navštívili, najdete jen velmi málo...