Ústí nad Labem
Ústí nad Labem je deváté největší město naší republiky. Zdejší kraj byl osídlen již nejstaršími Přemyslovci. Podle kronikáře Kosmase byl právě v těchto krajích vyznán Přemysl oráč aby se oženil s kněžnou Libuší.Od 2. poloviny 16. století začalo v Ústí převládat německy mluvící obyvatelstvo.
Za třicetileté války se Ústí sedmkrát stalo terčem útoků. Město se poté stalo pouze zemědělským městečkem, jehož počet obyvatel během následujících mnoha let nepřesáhl 2.000.
Ze dne 12. února 1700 pochází zápis z jednání rady, který vystihuje úroveň života v Ústí. Po náměstí tehdy dle zápisu pobíhala drůbež i prasata. Roku 1715 byla na místě nejstaršího kostela započata stavba dominikánského kláštera s barokním kostelem sv. Vojtěcha. V roce 1719 postihla město povodeň. Bílinskou branou vnikla voda až do hloubi města. Poté bylo nutné postavit nový most přes řeku Bílinu, protože starý byl silně poškozen. Nový most byl kamenný a dle tehdejších záznamů 53 kroků dlouhý a 9 široký. Až roku 1730 byla dokončena stavba kláštera a kostela sv. Vojtěcha. Dle historických údajů žilo roku 1750 ve městě necelých 1.000 obyvatel.
Od počátku 19. století do roku 1830 se rozvíjel průmysl, což přineslo rychlý ekonomický růst. S rozvojem obchodu se objevily také problémy. Narůstajícímu provozu již nestačily ulice a především úzké městské brány. Roku 1832 tedy byla stržena Dřážďanská brána, roku 1833 Hrnčířská, roku 1835 Bělská a v roce 1837 Teplická. Ve 40. letech 19. století byly také postupně zbořeny středověké a renesanční městské hradby. Roku 1843 již žilo v Ústí téměř 2.500 obyvatel. V okolí města se nacházelo asi 60 hnědouhelných dolů, které přinášely pravidelné finance. Obyvatelé se živili tkalcovstvím, soukenictvím, jirchářstvím, papírenstvím, výrobou barev, pěstováním okurek a vinné révy nebo dopravou ovoce a uhlí po Labi. Velký význam přinesl rozvoj lodní dopravy, která umožnila přepravu uhlí. V roce 1860 již ve městě žilo téměř 8.000 obyvatel. V roce 1872 byl postaven první most přes Labe. Sloužil silniční i železniční dopravě. Ačkoli město potkalo několik epidemií černých neštovic, tyfu a cholery. Přesto roku 1880 žilo ve městě díky přistěhovalcům přes 16.000 lidí. Roku 1886 byl postaven další most, tentokrát pouze železniční, přes řeku Bílinu. V roce 1890 mělo město již téměř 24.000 obyvatel.
Po uzavření Mnichovské dohody se Ústí na Labem stalo součástí Německé říše a k městu byly přičleněny některé obce z okolí. Dne 17. a 19. dubna 1945 bylo městské centrum bombardováno. Přibližně jedna pětina centra města byla srovnána se zemí. Bylo zničeno téměř 600 domů, dalších skoro 1.000 jich bylo zničeno. Cílem útoku se staly mosty, továrny, úřady, nádraží a další veřejné budovy. V letech 1945 – 1948 bylo z ústeckého okresu vystěhováno několik desítek tisíc Němců. Postupně také probíhaly rozsáhlé rekonstrukce poničených budov a nové výstavby. Po roce 1989 byla zastavena výstavba panelových sídlišť a dalších nevzhledných budov. Město je však dodnes plné nové nepěkné architektury. Životní prostředí oblasti se však postupně zlepšuje.
Pravděpodobně nejstarší památkou města je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Byl postaven okolo roku 1318, ale za husitských válek byl velmi silně poškozen. Dokonce byla zničena celá jeho věž. Po roce 1452 byly zahájeny opravy. V 80. letech 19. století byl kostel přestavěn v pozdně gotickém slohu. Při bombardování města roku 1945 byly narušeny základy chrámové věže. Dodnes je věž od kolmé osy vychýlena o 2,07 metru.
Z roku 1070 pocházela církevní stavba, která se nacházela v místech dnešního kostela sv. Vojtěcha. První písemné zmínky pochází z roku 1186. Ve 13. století byl kostel součástí hradu. První písemná zpráva o kostelu sv. Vojtěcha jsou z roku 1342. Až do konce 17. století byl kostel gotický. V letech 1704 – 1734 byl původní kostel zcela přestavěn. K baroknímu kostelu sv. Vojtěcha také přibyl dominikánský klášter. Roku 1840 byl klášter přestavěn, protože byly rušeny hradby. Zachována zůstala jen část jižní obvodové zdi. Počátkem 20. století byl kostel opravován. Za komunismu sloužil kostel jen jako sklad pneumatik. Roku 1971 byla v kostele zřízena výstavní a koncertní síň Bedřicha Smetany.
Počátkem 20. století byl postaven novorománský kostel apoštola Pavla. Kostel byl vysvěcen roku 1906. Stavba má cihlovou fasádu, která jí dává charakteristické zbarvení. Kostel je proto často nazýván Červený kostel.
V letech 1908 – 1909 byla podle plánů Alexandra Grafa postavena v novobarokním slohu budova městského divadla. Dne 21. září 1909 bylo divadlo slavnostně otevřeno. V letech 1920 – 1929 a 1933 – 1941 v divadle vystoupilo mnoho pěvců evropského formátu. Roku 1938 činnost českého divadla skončila a v roce 1944 bylo divadlo uzavřeno. První představení po válce proběhlo 30. června 1945. Od roku 1946 působí v divadle také baletní soubor. Divadlo od války dosáhlo velkých mezinárodních úspěchů.
Roku 1908 koupil Heinrich Lumpe pozemky, které se nacházely na svahu Mariánské skály na místě bývalé cihelny. Založil zde soukromou přírodní ptačí rezervaci o rozloze 6 hektarů, která byla známá pod názvem Lumpepark. Byla vybudována také Pohádková jeskyně a Trpasličí hrádek, který se dochoval dodnes. Později byla vybudována také srnčí obora, systém kaskád a vodopádů a bylo vysázeno mnoho stromů. Roku 1914 bylo rozhodnuto o zpřístupnění parku veřejnosti. Po 1. světové válce byl velký zájem o zdejší pozemky, ale veřejnost park uhájila. V parku byla zřízena například Růžová zahrada nebo Leknínové jezírko. Po celém parku byly rozmístěny různé pohádkové postavy a výjevy – Krakonoš, Červená Karkulka, Perníková chaloupka atd. Roku 1936 pan Lumpe zemřel, díky hlavnímu zahradníkovi a dalšímu personálu však park nezanikl. Po 2. světové válce přešel Lumpepark do vlastnictví státu a z ptačí rezervace se stal zookoutek. Veškeré finance však plynuly na poválečnou obnovu města a na zookoutek nebylo dost prostředků. Přesto byly budovány nové výběhy a klece. V 70. letech 20. století se zahrada rozrostla na současných necelých 30 hektarů.
