Znojmo
Území města bylo osídleno již v prehistorii. V období velkomoravském se na protějším ostrohu rozkládalo jedno z největších velkomoravských hradišť. V 11. století založil kníže Břetislav na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí hrad. Město Znojmo vzniklo na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí v podhradí slavného Břetislavova hradu. Nejstarší zmínka o něm je z roku 1046. Bylo budováno podle dlouhodobého plánu jako vojenská pevnost se třemi hlavními branami a opevněním, hlavním náměstím a komunikacemi. Teprve, když bylo roku 1226 listinou krále Přemysla Otakara I. povýšeno na královské město, došlo ke sloučení čtyř tržních osad a tak by dán základ k úspěšnému rozvoji nejvýznamnějšího města při jižní hranici Moravy. Historický rozvoj vrcholil ve 14. století rozšířením počtu kamenných budov, dlážděním ulic, město mělo vodovod i dva špitály. Tím se tehdy mohlo pochlubit málokteré město. Za třicetileté války obléhali Znojmo Švédové. Těm muselo být vyplaceno velké výpalné. Roku 1628 zde bylo na sněmu moravských stavů vyhlášeno Obnovené zřízení zemské pro Moravu. Koncem 17. století postihla město morová epidemie, která si vyžádala téměř 800 obětí. Znojmo zasáhly i napoleonské války, poprvé roku 1805, kdy tudy prošli Rusové a Francouzi před bitvou u Slavkova, podruhé roku 1809, kdy se v blízkosti Znojma odehrála bitva mezi rakouskými a francouzskými vojsky. V 19. století se ve Znojmě rozvíjel průmysl, hlavně keramický, díky blízkému nalezišti kaolínu. Dále také průmysl potravinářský, rozšířilo se vinařství a ovocnářství. Pěstování okurek na Znojemsku sahá až do 16. století. Po první světové válce se Znojmo v prosinci 1918 začlenilo do nově vzniklého československého státu. Roku 1938 bylo Znojmo připojeno k Velkoněmecké říši, po roce 1945 se opět stalo součástí osvobozeného Československa. Roku 1971 bylo historické jádro města prohlášeno městskou památkovou rezervací.K měšťanským domům patřily i podzemní prostory. Pod tímto pojmem je zahrnován systém ražení štol, tvořící původně nižší úrovně sklepů obytných domů. Byly původně zásobárnami na skladování potravin. Středověké Znojmo mělo plochu asi 35 až 40 hektarů. Podzemí bylo budováno po celé ploše. Počátek budování spadá do přelomu 14. a 15. století. Při stavbě podzemí bylo odtěženo okolo 50 až 55 tisíc m3 skály. Dodnes nebylo zjištěno, kam byl vytěžený materiál ukládán, ale větší kusy byly pravděpodobně používány při budování městských hradeb. S růstem hospodářské síly bylo nutno sklepy rozšiřovat, což nešlo jinak, než hloubením dalších pater nebo pronikáním pod ulice a náměstí. Později došlo k propojování chodeb, možná nechtěnému, možná záměrnému. Ještě v 19. století byly hloubeny chodby, zřejmě již z hospodářských důvodů. Délka podzemí dosahuje téměř třiceti kilometrů. Tolik bylo naměřeno pod historickým jádrem. Chodby ovšem vedou i daleko mimo ně. Chodby ústí do prostorných sálů, vedou k hlubokým studnám s vodou tak čirou, že bychom si jí ani nevšimli. Velmi nápaditě byla vymyšlena cirkulace podzemních vod i důmyslná odvodňovací štola, tzv. jezuitský vodovod. Voda z podzemí zásobovala město i v nejhorších časech. Důmyslné větrací šachty zde udržují naprosto svěží vzduch. Podzemí má tři patra. Nejnižší je asi šestnáct metrů pod povrchem, nejvyšší o sobě dávalo ještě v nedávné minulosti nepříjemně vědět - tu se propadl povoz s koňmi, tu automobil, jindy zmizela dokonce kotelna základní školy. Havarijní stav si vynutil opravy, které probíhaly ještě mnoho let po zpřístupnění podzemí roku 1961. Zajímavostí je dvoulodní sál po bývalou budovou radnice zaklenutý lomovým kamenem do středních pilířů. Dnes tvoří Znojemské podzemí unikátní historickou památku v rámci celé střední Evropy.
Přímo z podzemí je možno vystoupit na vyhlídkovou věž (vpravo), která byla postavena roku 1260. Při požáru roku 1444 vyhořela a celá, včetně věže, spadla. Proto byla později věž řešena samostatně. Byla postavena v letech 1445 - 1448 Mikulášem ze Sedlešovic v pozdně gotickém slohu. Základy stavby jsou až 3 metry hluboké. Výška věže i s kopulí je 79,88 metru. Většina nosných trámů je původní, přes 500 let stará. Věž byla mnohokrát v historii opravována a pozvolna měnila svůj vzhled.
Zajímavá pověst se váže k roku 1645, kdy město dobyli Švédové a nazvali ho "městem duchů". Měšťané byli ukryti pod zemí a topili si v krbech napojených na komíny paláců. Občas vylezli na povrch, aby skolili nějakého okupanta. Švédové byli z vylidněného města s kouřícími komíny a vraždícími nočními stíny tak vyděšeni, že město spěšně opustili.