Zbrašovské aragonitové jeskyně
Jeskyně začaly vznikat, když povrchová voda sestupovala puklinami a rozpouštěla okolní vápencovou horninu. Ve druhé fázi začala vystupovat z hloubky teplá uhličitá kyselka, která jeskyním dala současnou podobu.Jeskyně byly objeveny v zimě roku 1912 při lámání bloku vápence v lomu Na Baránce. Tehdy byla objevena puklina, ze které začala stoupat teplá pára. Na tomto místě je dnes umístěna pamětní cedule s textem „Zde započali bratři Josef a Čeněk Chromí v roce 1912 objevitelskou cestu do Zbrašovských aragonitových jeskyní“. Roku 1913 se podařilo bratrům Čeňku a Josefu Chromým ze Zbrašova rozšířit puklinu a vyklidit suť. Pak sestoupili 43 metrů dlouhým komínem do dómu, který podle mnicha, který založil obec Hranice, pojmenovali Jurikův. Odtud podnikali výpravy rozlehlým jeskynním systémem. V roce 1926 byly jeskyně zpřístupněny veřejnosti. Byly pojmenovány podle obce Zbrašov, která se po roce 1959 dochovala pouze jako název části Teplice nad Bečvou. Součástí názvu se stal také aragonit. Jedná se o kosočtverečnou modifikaci kalcitu, která tvoří jehličkovité keříčkovité krystalky Od roku 1991 probíhá systematický průzkum nezpřístupněných částí jeskyní. Roku 1997 byly jeskyně postiženy povodní, která dokonce zvýšila koncentraci oxidu uhličitého. Pro zvýšení bezpečnosti byla roku 2000 nainstalována odsávací zařízení. V roce 2001 byla dokončena rekonstrukce hlavní budovy.
Jsou největší známou jeskynní soustavou Hranického krasu. V současnosti je zmapováno 930 metrů chodeb, z nichž 375 metrů je zpřístupněno veřejnosti. V jeskyních se dochovalo specifické mikroklima. Nejnižší prostory jeskyní jsou trvale zaplněny oxidem uhličítým, který zde vytváří plynová jezera. Teplota plynu při vývěrech se pohybuje okolo 22,5°C a tím ohřívá vzduch v jeskyních na stálou teplotu 14°C. Jeskyně jsou tak nejteplejší v České republice.
Vstup do jeskyní se nachází na levém břehu řeky Bečvy nad kapličkou sv. Peregrina a lázeňským domem Bečva. Do podzemních prostor se vstupuje z hlavní budovy správy jeskyní. První prostorou je Zasedací síň, která je pojmenována podle skalního bloku připomínajícího řečnický pult. Stěny prostory jsou rozleptány agresivní kyselkou. Další je Koblihová síň. Dostala své jméno podle výzdoby na stěnách, která připomíná dozlatova osmažené koblihy s cukrem. Útvary vznikly za přítomnosti uhličité kyselky. V dolní části výzdoby je patrná hranice, která ukazuje dno bývalého jezera tvořené jílem a pískem. Na stěně je umístěna pamětní deska na počest Josefa Chromého. Druhá část Koblihové síně se nazývá U Antoníčka. Byla pojmenována podle postavičky sv. Antoníčka, který je patronem jeskyní. Je to jediný jeskynní útvar, na který je dovoleno sahat a každému, kdo ho pohladí, se splní přání. Kromě koblih se zde nachází také kuželovité gejzírové stalagmity, tedy krápníky rostoucí ze země, které vznikly taktéž působením teplé uhličité kyselky. Podobných krápníků je v jeskyních více než 80 a jejich průměrná výška se pohybuje v rozmezí 30 – 60 centimetrů. Třetím prostorem je Gallašův dóm, který byl pojmenován podle hranického lékaře Josefa Agapita Gallaše. Prostora vznikla postupným odpadáváním hornin. Nachází se zde také vývěr oxidu uhličitého, který v prostorách celých jeskyní vytváří nebezpečná plynová jezera. Dalším prostorem je Křtitelnice, která byla pojmenována podle silného skapu povrchové vody. Voda dopadá do prohlubně, která zde vytváří jezírko. Stěny jsou zdobeny aragonitem, kalcitem a sádrovcem. Pátá prostora je největší. Jedná se o Jurikův dóm, tedy o prostoru, která byla objevena jako první. Nachází se zde unikátní výzdoba aragonitu, který zde tvoří až 8 centimetrů velké keříčky. Následuje Veselá jeskyně ozdobená kalcitem, díky kterému se zde nachází bělostné stěny a strop. Nachází se zde také otvor o průměru asi 50 centimetrů, který sloužil jako průlez do Mramorové síně. Do té se v současnosti lze dostat pohodlnější cestou. Její stěny jsou z tmavšího vápence a jsou ozdobeny aragonitem a kalcitem. Tato kresba připomíná strukturu mramoru. Mramorová síň se využívá také pro pořádání divadelních či koncertních představní nebo pro výstavy výtvarných děl. Následuje východ z podzemí, který je o poznání níže než vchod. Trasa ústí na nábřežní kolonádu u Kropáčova pramene.
Nedaleko jeskyní se nachází Hranická propast, která je nejhlubší propastí České republiky. Její suchá část má hloubky –69,5 metru. Při posledním měření roku 2006 bylo dosaženo zatopené hloubky –200 metrů. Celková hloubka je v současnosti –289,5 metru, ale propast může být mnohem hlubší, jelikož dna dodnes nebylo dosaženo.
