Národní divadlo
Národní divadlo je nejznámější divadlo v České republice. Nachází se v Praze na pravém břehu Vltavy na Masarykově nábřeží na nároží s ulicí Národní.
První zmínka o výstavbě kamenné budovy divadla padla na podzim 1844. Dne 29. ledna 1845 požádal František Palacký o možnost postavení, zařízení a vedení divadla. Jeho žádosti bylo vyhověno v dubnu téhož roku.
V dubnu 1851 byla vyhlášena první veřejná sbírka na stavbu. Do sbírek se zapojila i šlechta, mezi nimi Černínové, Harrachové, Chotkové, Kinští, Lobkovicové, Nosticové, Schwarzenberkové. Roku 1852 byl z vybraných peněz koupen pozemek o výměře necelých 28 akrů. Ačkoli byl na nádherném místě, byl velmi malý. V 50. letech, za takzvaného Bachovského absolutismu, však bylo mnoho osob pod dohledem, mezi nimi i František Palacký. Přípravné práce musely být zastaveny.
Bylo rozhodnuto o výstavbě Prozatímního divadla, které bylo otevřeno 18. listopadu 1862. Hlediště pojalo asi 1.000 diváků, ale například zde vůbec nebyly šatny. Roku 1865 vyzvali mladí zastánci původního návrhu divadla architekta Josefa Zítka, aby vypracoval návrh na divadelní budovu. Tento návrh zvítězil v konkurzu. Od roku 1866 byl v Prozatímním divadle kapelníkem Bedřich Smetana a na violu zde hrál Antonín Dvořák. V roce 1867 byly zahájeny stavební práce na pozemku Národního divadla. Ačkoli základní kámen měl být původně pouze jeden a to z hory Říp, sešlo se kamenů velké množství. Jako první dorazil 5. května 1868 kámen z Radhoště, 11. května byl dovezen kámen ze Řípu a ze Žižkova a o dva dny později ještě z Blaníku. Kameny nakonec dorazily ze širokého kraje, z dalších míst jmenujme třeba Blaník, Boubín, Buchlov, Čerchov, Doudleby, Lipník, Prácheň, Trocnov nebo Vyšehrad. Základní kámen Národního divadla byl slavnostně položen 16. května 1868. V listopadu 1868 již byly dokončeny základy budovy. Podle legendy mezi ně byl uložen soudek s vodou z posvátné studánky.
Od roku 1873 probíhaly soutěže na výzdobu pláště budovy. Roku 1877 byla novorenesanční budova zastřešena.
Dne 11. června 1881 bylo Národní divadlo slavnostně otevřeno. Po dalších jedenácti představeních bylo dočasně uzavřeno, aby proběhly dokončovací práce. Roku 1881 mělo být po otevření Národního dovadla Prozatímní divadlo uzavřeno. Bohužel došlo 12. srpna 1881 k rozsáhlému požáru, který zničil oponu od Františka Ženíška, hlediště i jeviště a měděnou kopuli. Prozatímní divadlo tak zůstalo otevřeno, ale nechybělo málo a také vyhořelo. Dne 8. března 1882 vybuchly pod jeho jevištěm dvě plynové lahve, ale oheň byl brzy uhašen. Veřejnost se odhodlala k novým sbírkám na Národní divadlo a již za 47 dní byl vybrán milion zlatých. Mezitím však byl odvolán architekt Josef Zítek a k rekonstrukci byl přizván jeho žák Josef Schulz. Upravil interiéry, především dispozice hlediště, čímž se zlepšila viditelnost na jeviště. Interiéry vyzdobili významní umělci, mezi nimi Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Julius Mařák, Josef Václav Myslbek nebo František Ženíšek. Zrekonstruovaná budova divadla byla otevřena 18. listopadu 1883. Prvním představením byla opera Libuše, kterou Bedřich Smetana složil pro tuto příležitost. Po tomto znovuotevření Národního divadla byla přestavěna budova Prozatímního divadla a s jižním křídlem Národního divadla byla propojena. Do budovy divadla začlenil Josef Schulz také nájemný dům č. 224 doktora Poláka, který stál za Prozatímním divadlem. Velkolepě se mu podařilo sjednotit stavby od tří různých autorů.
Dne 1. dubna 1977 se v Národním divadle odehrálo představení Lucerna od Aloise Jiráska a poté byla budova uzavřena. V letech 1977 – 1983 proběhla rozsáhlá re-konstrukce budovy. V interiérech byly odstraněny zachovalé zbyt-ky Prozatímního divadla. Počet sedadel byl při rekonstrukci na 986 míst a byl zvýšen sklon podlahy. Upraveno bylo také jeviště. Slavnostního otevření se dočkala 18. listopadu 1983. Prvním představením byla opět Libuše od Bedřicha Smetany. Na ploše vedle budovy divadla byla postavena nová budova nazvaná Nová scéna, která byla také otevřena roku 1983.
Budova divadla je 26 metrů vysoká. Nad jevištěm je nápis „Národ sobě“. Mezi hledištěm a jevištěm jsou tři opony. Jedna z nich je od Vojtěcha Hynaise, druhá je z červeného sametu a třetí je železná, která má sloužit pro případ požáru.