Francie - Notre-Dame

Notre-Dame nebo také Cathédrale Notre-Dame de Paris je římskokatolická katedrála nacházející se ve francouzské Paříži. Stojí na východní části ostrova Île de la Cité na řece Seině, na náměstí Pravis Notre-Dame. České označení katedrála Panny Marie vychází z překladu francouzského termínu Notre-Dame, který v překladu znamená „Naše paní“, což je dřívější titul Panny Marie.

Na místě dnešní katedrály stával římský chrám a později také raně křesťanská bazilika Saint-Étienne, tedy bazilika sv. Štěpána.

Výstavbu katedrály inicioval biskup Maurice de Sully. Stavba byla zahájena roku 1163, Jako první bylo postaveno kněžiště, poté byly postaveny jednotlivé lodě a průčelí.

Výstavba hlavní a vedlejší lodi skončila okolo roku 1200 již za biskupa Eudese de Sully. V dalších letech pokračovala stavba věží, které byly dokončeny až roku 1245, a kaplí v lodích a kněžišti. Okolo roku 1250 bylo dokončeno severní průčelí, výstavba jižní části katedrály byla zahájena roku 1258.

K ukončení stavby katedrály došlo roku 1345.

Roku 1431 byl v katedrále Jindřich VI. Anglický korunován králem. Roku 1455 zde byla svatořečena Jana (Johanka) z Arku.

V roce 1572 se katedrála stala dějištěm svatby Markéty z Valois a Jindřicha IV. (nazývaného též Navarrský či Francouzský), který zde byl roku 1594 korunován králem.

Během Velké francouzské revoluce byla katedrála znesvěcena, náboženské relikvie z interiéru byly poškozeny nebo zničeny, roku 1789 byly sneseny některé zvony a katedrále samotné hrozila roku 1793 demolice.

Když nebezpečí pominulo, byla roku 1802 znovu vysvěcena a roku 1804 zde proběhla korunovace Napoleona I. Bonaparte papežem Piem VII. Roku 1844 zahájil Viollet-le-Duce rekonstrukci katedrály za účelem uvedení jejího stavu do podoby před rokem 1793. Především došlo k opravě a znovuumístění 28 soch králů Izraele a Judska na průčelí katedrály. Rekonstrukce katedrály byla dokončena roku 1864.

Pád fašistické nadvlády v noci z 23. na 24. srpna 1944 ohlásil největší notredamský zvon Emmanuel. Po osvobození Paříže se 26. srpna 1944 v katedrále konala mše Te Deum. Dne 26. května 1970 proběhl v katedrále Notre-Dame pohřeb Charlese de Gaulla. Od roku 1992 má katedrála počítačově ovládané varhany se 7.800 píšťalami.

V roce 2012 byly sneseny kromě zvonu Emmanuel všechny ostatní zvony a v březnu 2013 bylo odlito osm nových zvonů, které byly poté umístěny ke zvonu Emmanuel.

Katedrála Notre-Dame je převážně gotická, zčásti pozdně-románská. Je 127,5 metrů dlouhá, 50 metrů široká a 32,5 metrů vysoká. Její věže jsou vysoké 69 metrů. V jižní věži je zavěšen největší zvon Emmanuel, který váží více než 13 tun. Monumentální průčelí je zdobeno 28 sochami králů Izraele a Judska. Dominantou fasády je rozeta o průměru 9,6 metru a galerie probíhající v celé šířce pod věžemi.

Do katedrály je možné vstoupit jedním ze tří vchodů. Na středovém pilíři levého, takzvaného půlnočního portálu se nachází socha Madony s dítětem, nad vchodem najdeme vyobrazení ze života Panny Marie. Na pilíři prostředního portálu, který je nazýván portálem posledního soudu, je socha Ježíše Krista. Střední vhod je zdoben také dalšími sochami a vyobrazením pekla a ráje. Pravý vchod sv. Anny má na středovém pilíři pařížského biskupa sv. Marcela a po stranách sochy biskupa Maurice de Sully a krále Ludvíka VII.

Interiér kostela je sloupy o průměru 5 metrů rozdělen na pět lodí. Velká okna jsou v klenbě a růžicová okna o průměru 10 metrů také na koncích lodí. V interiéru se nachází mnoho různých obrazů, soch, vitráží a dalších památek. Katedrála pojme až 9.000 lidí.

U západní brány se na chodníku nachází „kilométre zéro“, což je symbolické srdce země, od kterého jsou měřeny všechny vzdálenosti hlavních silnic na území Francie. Katedrálu však proslavil především spisovatel Victor Hugo svou knihou Zvoník od Matky Boží.