Slovensko - Bratislavský hrad
Bratislavský hrad leží nad Bratislavou, hlavním městem Slovenské republiky. Byl postaven na 85 metrů vysokém skalnatém ostrohu nad řekou Dunaj.Ostroh byl osídlen již v období neolitu a později se zde nacházelo keltské oppidum. Zdejší sídliště leželo na starověké římské hranici, která procházela středem řeky Dunaj. Jako opevněné sídlo ho využívali Slované.
Za období Velké Moravy sloužilo sídliště jako církevní, hospodářské, politické a vojenské středisko. Již ve 2. polovině 9. století zde byla na nejvyšším místě skalního ostrohu postavena neznámá kamenná stavba a bazilika.
V 10. století byl na ostrohu postaven kamenný hrad. První písemná zpráv o něm pochází z roku 907, kdy je zmiňována bitva mezi Bavory a Maďary. V tomto století patřilo území k Uhrám a zdejší hrad se stal pohraničním.
V 11. století byl na hradním kopci postaven kostel sv. Salvatora s kapitulí.
V průběhu 12. století byl hrad několikrát nově opevněn.
Roku 1221 byl hradní kostel přemístěn do podhradí. V roce 1241 hrad oblé-hali Tataři, ale roku 1244 odešli s nepořízenou. Po roce 1245 byl hrad přestavěn a ještě více opev-něn. Na místě dvou paláců byla postavena velká obytná věž. Poz-ději byla na jihozápadě postavena obranná věž.
V 1. polovině 15. století nechal hrad král Zikmund Lucemburský přestavět, jelikož hrad ležel na hranici a bylo nezbytné, aby dokázal odolat husitům. Přestavba byla zahájena roku 1427 a proběhla v gotickém stylu. Velká obytná věž byla tehdy zrušena a na jejím místě byl v letech 1431 – 1434 postaven rozsáhlý dvoupatrový palác, který byl obehnán příkopem a opevněním. Vchod do hradu byl zbudován na východní straně a tvořila ho takzvaná Zikmundova brána. Na západní straně pak byly postaveny hradby. Roku 1437 byla u hradeb vybudována 85 metrů hluboká studna. Hladina vody se nachází v hloubce 42 metrů. V polovině 15. století se hrad stal korunovačním městem Uherska a sídlem panovníka.
V letech 1552 – 1560 došlo kvůli riziku útoku Turků k další přestavbě, tentokrát renesanční. Hradní palác získal dvě nová křídla.
V 1. polovině 17. století byl za Pálffyů hrad opět přestavěn, tentokráte barokně. Hradní palác byl zvýšen o třetí patro a byly postaveny další dvě věže.
V letech 1750 – 1760 proběhla poslední velká přestavba hradu. Ve 2. polovině 18. století zde sídlila Habsburská monarchie. Roku 1784 byly úřady přemístěny do Budína a Josef II. zde o smrti Marie Terezie zřídil generální katolický seminář. Po jeho smrti byl hrad od roku 1790 využíván jako kasárna.
Neopatrní vojáci způsobili roku 1811 rozsáhlý požár hradu, který do základů vyhořel a stala se z něj ruina. Všechny následné plány na přestavbu skončily neúspěchem.
V 50. letech 20. století bylo rozhodnuto o rozsáhlé rekonstrukci hradu, která proběhla v letech 1953 – 1968 v barokním stylu podle plánů D. Martinčeka a A. Piffla. Roku 1961 byl hrad prohlášen za Československou národní kulturní památku. V roce 1968 byl na hradě podepsán Zákon o československé federaci.
Hrad má čtyřúhelníkový půdorys s centrálním nádvořím. Hradní palác je obdélníkový, čtyřpatrový. V jeho rozích stojí věže.
Hrad slouží reprezentativním účelům Slovenské národní rady. V hradních prostorách se nachází sbírky Slovenského národního muzea.
