Švýcarsko - Lugano
Lugano je město ležící ve švýcarském italsky mluvícím kantonu Ticino. Leží jižně od Alp na břehu Lago di Lugano, tedy Luganského jezera, mezi vrcholy Brè a San Salvatore. Město zaujímá rozlohu asi 32 kilometrů čtverečních a leží v průměrné nadmořské výšce 273 metrů. Žije zde asi 55.000 obyvatel, v aglomeraci asi 115.000 obyvatel. Počtem obyvatel jde o 9. největší švýcarské město, největší město kantonu Ticino a také největší italsky mluvící město mimo území Itálie.
Břehy Luganského jezera byly osídleny již v době kamenné. Archeologické nálezy prokázaly také osídlení Etrusků mezi 5. – 2. stoletím před naším letopočtem a osídlení dalšími kmeny mezi 3. a 2. stoletím před naším letopočtem. Z tohoto období se dochovaly šperky. Oblast byla osídlena také Kelty. V 1. století před naším letopočtem byly břehy jezera osídleny Římany. Severně od současného města se nacházela osada Bioggio, ale pozůstatky osídlení byly objeveny i na území dnešního města.
První písemná zpráva se vyskytuje v písemnostech z roku 724. V písemnostech je zmiňován král Longobard, který postoupil majetek kostelu v Saint Carpophorus. Nicméně původ tohoto dokumentu je sporný. Další dokumenty jsou datované do roku 804 a 844 a právě v tom prvním se objevuje první zpráva o jezeru Laco Luanasco, tedy první písemná podoba jména města. V další písemnosti z roku 874 se objevuje jméno Luano. V písemnosti z roku 984 je Lugano uváděno jako obchodní město.
Od roku 1189 je v písemnostech uváděn název Lugano. Město bylo pod nadvládou samostatného území nazývaného Como, ale díky rodině Ruscových bylo roku 1335 od nadvlády Coma osvobozeno.
V 15. století Lugano zůstávalo centrem střetů mezi různými kmeny i mezi Milánem a nezávislým Comem. Z let 1405 – 1406 pocházejí písemnosti, které dokládají, že Lugano bylo nezávislým centrem nově vzniklé walliské oblasti. Roku 1416 dobyl oblast Lugana milánský vévoda Filippo Maria Visconti, který z něj udělal své léno. O rok později získalo Lugano první dokumenty, které dokládaly jeho absolutní svobodu. Mezi lety 1433 – 1438 sídlil v Luganu milánský vévoda Aloisio Sanseverino, který odškodnil rodinu Ruscových přenecháním Locarna. Za jeho následovníků vypukly další nepokoje, které přetrvávaly až do roku 1499.
Lugano zůstávalo předmětem sporů mezi Milanem a Comem až do roku 1513, kdy se město stalo součástí švýcarského panství.
Roku 1746 v Luganu bratři Agnelliové otevřeli první tiskárnu a knihkupectví. V roce 1748 dokonce začali vydávat noviny, které si získaly velkou popularitu v oblasti severní i střední Itálie. Roku 1768 byly noviny na území papežských států zakázány, což podporovalo reformy. V roce 1776 dokonce otiskli výpis americké Deklarace nezávislosti. Po smrti Giana Battisty Agnelliho roku 1788 převzal noviny Giuseppe Lodovico Marie Vanelli který podporoval francouzské myšlenky. Až do roku 1798 drželi kontrolu nad Luganem Švýcaři, ale v tomto roce Napoleon dobyl Švýcarskou konfederaci, vytvořil Helvétskou republiku a z Lugana učinil centrum stejnojmenného kantonu. Probíhaly různé protifrancouzské nepokoje a jedním z jejich důsledků bylo zastavení vydávání novin v roce 1799. Nepokoje sílily a Luganu se podařilo dostat se pod nadvládu Habsburků.
Roku 1800 však opět zavládla francouzská nadvláda, která pokračovala až do povstání roku 1802, kdy byla Luganu potvrzena nezávislost na Helvétské republice. V následujícím roce byly boje potlačeny a kanton Lugano se spojil Bellinzonou, čímž vznikl společný kanton Ticino. Postupně došlo k vytváření politického uspořádání, výstavbě vládních budov i rozšiřování města. V letech 1808 – 1812 byla postavena silnice do Bellinzony a následovaly silnice do Ponte Tresa a Chiassa. Kantonální dohoda z roku 1814 určila, že Lugano, Bellinzona a Locarno budou hlavním městem kantonu a budou se střídat pravidelně v šestiletých cyklech. Lugano bylo hlavním městem kantonu v letech 1827 – 1833. V letech 1843 – 1844 proběhla výstavba nové radnice na místě biskupského paláce z roku 1346. Když bylo Lugano v letech 1845 – 1851 a 1863 – 1869 hlavním městem, sloužila radnice jako sídlo kantonální vlády. V roce 1848 začaly po jezeře plout první parníky. Pravidelný provoz parníků byl zahájen roku 1856. V letech 1874 – 1877 bylo v Lugano postaveno nádraží a roku 1882 byla dokončena Gotthardská dráha. Železnice napomohla rozvoji obchodu i cestovního ruchu, rychle se zvýšil také počet obyvatel města.
Po druhé světové válce se město rozrůstalo, stalo se centrem mnoha bankovních institucí a také třetím finančním centrem Švýcarska.
Nejvýznamnější památkou města je Cattedrale San Lorenzo. Její základy pocházejí z 9. století, současná podoba katedrály je však z 15. století. V interiéru se dochovaly zbytky fresek ze 14. – 16. století. Katedrála má krásný renesanční portál a z terasy, která se před ní nachází, je nádherný výhled na město i jezero.
Další významnou památkou je kostel S. Maria degli Angioli, který se nachází na Plazza Luini. Kostel byl založen roku 1490 a byl součástí františkánského kláštera. V interiéru se dochovala freska od Bernadina Luiniho z roku 1529 s vyobrazením umučení a ukřižování Krista. Z dalších církevních památek jmenujme například kostel S. Rocco.
V centru starého města se mezi nábřežím a náměstím Piazza della Riforma nachází radnice Pa-lazzo Civico. Ve městě sídlí kantonální knihovna a několik muzeí.
Oblíbeným cílem v Luganu je také Luganské jezero. Má rozlohu 48,7 kilometru čtverečních. Jezero je obklopeno horami, přičemž dva vrcholky tvoří dominantu města. Na severu se nachází 933 metrů vysoký Monte Brè, na jihu pak 912 metrů vysoký Monte San Salvatore, na jehož vrcholku se nachází starý kostel a muzeum. Oba vrcholy jsou dostupné pozemními lanovkami, ke kterým se lze z Lugana pohodlně dostat autem nebo autobusem.
