Jihoafrická republika - Kruger National Park

Kruger National Park, tedy Krugerův národní park, je významný národní park ležící na území Jihoafrické republiky v provinciích Limpopo a Mpumalanga, v severovýchodní části u hranic s Mozambikem. Je jedním z největších národních parků světa – má rozlohu 19.485 kilometrů čtverečních, od severu na jih měří 360 kilometrů, od východu na západ asi 65, v nejširším místě dokonce téměř 90 kilometrů.

Park je pojmenován po Staphanu Johannesovi Paulu Krugerovi, který byl búrským politikem a transvaalským prezidentem. Sám byl především lovcem zvěře, nikoli jejím ochráncem. Jeho jméno bylo pro park využito z čistě zištných důvodů – aby se zřízení národního parku podařilo prosadit.

Území dnešního parku bylo v období 1300 až 1000 před naším letopočtem obýváno lovci a sběrači kmene Sanů, kteří zde vystavěli kamenné stavby. Jejich existenci dokládají četné skalní kresby a rytiny. Později území obýval kmen kmenem Tsonga.

Roku 1895 představil Jakob Louis vany Wyk první plány na zřízení chráněného území za účelem ochrany zvěře a regulace lovu. První chráněná oblast zde byla vyhlášena 26. března 1898 pod názvem Government Wildlife Park později nazývaná Sabi Game Reserve. Původní obyvatelstvo Tsongů bylo postupně vysídlováno.

Roku 1902 převzali správu chráněné oblasti Britové, kteří jí rozšířili, takže zaujímala jižní třetinu současného parku. Správcem rezervace se stal James Stevenson Hamilton. O rok později byla zřízena Shingwedzi Reserve, která ležela v severní části dnešního parku. Do roku 1926 byli vysídleni téměř všichni původní obyvatelé a 31. května 1926 byly původní rezervace i s dalším prostorem vyhlášeny národním parkem. Jde o nejstarší africký národní park. Roku 1927 dorazili do parku první turisté. Roku 1946 se novým správcem parku stal plukovník J. A. B. Sandelbergh. Roku 1959 byly zahájeny práce na stavbě oplocení, které mělo usnadnit hlídkování proti pytlákům. V roce 1969 vláda za účelem rozšíření parku násilně zabrala

území kmene Makuleků. Půda jim byla vrácena roku 1996, původní obyvatelé se však rozhodli využít možných příjmů z turismu, usadili se jinde a zasloužili se o výstavbu různých ubytovacích zařízení pro turisty.

Do parku je možné vstoupit některou z celkových devíti oficiálních bran, u nichž se musí návštěvníci zaregistrovat. Turistická atraktivita parku zapříčinila, že na jeho území je asi 2.400 km silnic a 24 kempů.

Území parku je mírně zvlněné. Na východě se u hranic s Mozambikem nachází pohoří Lebombo. Nejvyšším bodem parku je 839 metrů vysoký kopec Khandzalive. Parkem protéká několik řek, z nichž nejvýznamnější je Crocodile, Letaba, Limpopo, Luvuvhu, Olifants a Sabie. Většinu území pokrývá savana, v menší míře se zde nachází travnaté pláně a lesy. Roste zde 336 druhů stromů.

Na území národního parku žije velké množství druhů zvířat – 510 ptáků, 227 motýlů, 150 savců, 112 plazů, 49 ryb a 33 druhů obojživelníků. I jednotlivé druhy jsou zastoupeny početně – žije zde asi 120.000 impal, 30.000 zeber a 14.000 pakoní. Po zakázání odstřelu slonů vzrostla jejich populace natolik, že dokonce způsobuje problémy. K vidění jsou kromě obrovského množství slonů a antilop i nosorožci a hroši, v menší míře několika stovek až tisíc kusů jsou zastoupeni gepardi, levharti, lvi, hyeny a další šelmy. Na území parku je možné spatřit celou takzvanou „velkou pětku“.