Peru - Machu Picchu
Machu Picchu, kečuánsky Machu Pikchu, což znamená Starý vrchol, jsou ruiny inckého města ležící v Peru asi 80 kilometrů od města Cusco. Podle archeologických nálezů mohlo být město postaveno již ve 13. století.
Nejpravděpodobnější však je, že Machu Picchu nechal postavit devátý vládce Incké říše Pachacútec Yupanqui. Výstavba byla zřejmě zahájena okolo roku 1430 a ukončena okolo roku 1450, je však možné, že to bylo až mezi lety 1460 – 1470. Přesný význam města není známý a různými výzkumy podložených teorií jsou známy desítky. Podle některých výzkumů sloužilo Machu Picchu jako sídlo inckého vládce Pachacutiho, obranná pevnost, věznice, posvátné místo zrození Sluneční panen nebo klášter sloužící k proškolování inckých žen.
Město bylo osídleno do 70. let 16. století, zřejmě do roku 1572, pak bylo město opuštěno. Důvod není dodnes znám, je možné, že došlo k nějakým válečným událostem, zemřeli při nějaké epidemii nebo prostě ho z nějakého důvodu opustili, například proto, že byla posvátnost místa narušena. Jedna z teorií dokonce tvrdí, že město nebylo dostavěno a tedy nikdy nebylo obýváno. V této době Španělé oblast kolonizovali a ničili incké památky, Machu Picchu však neobjevili.
Netrvalo dlouho a o městě, které v bujné vegetaci rychle chátralo, už věděli jen místní. Znovu začalo být město objevováno až ve 2. polovině 19. století. Prvním návštěvníkem byl zřejmě roku 1867 německý obchodník August Berns, který odtud odvezl mnoho cenných předmětů. Německý inženýr Jorge von Hassel zase polohu města roku 1874 zakreslil do mapy.
Machu Picchu údajně 14. července 1901 navštívil Agustín Lizárrag, Enrique Palma a Gabino Sánchez. V roce 1904 ruiny z jiné hory uviděl jistý inženýr Franklin a o svém objevu informoval zdejšího anglického misionáře Thomase Payna, který spolu s dalším misionářem Stuartem E. McNairnem o dva roky později k městu vylezl. Když v oblasti probíhala archeologická expedice zaměřená na hledání města Vilcabamba, upozornili místní obyvatelé na ruiny amerického archeologa Hirama Binghama, kterého jedenáctiletý chlapec Pablit Alvarez k ruinám zavedl. Machu Picchu tak bylo oficiálně znovuobjeveno 24. července 1911 a nazváno Ztraceným městem Inků. V letech 1912 – 1915 proběhla další expedice, při které bylo zajištěno a do Spojených států amerických odvezeno mnoho keramických či kovových předmětů. V oblasti bylo nalezeno 250 lidských koster, z toho 173 na území města. Ruiny Machu Picchu s přilehlými oblastmi plnými vzácných rostlin a živočichů byly roku 1971 prohlášeny za historickou památku. Roku 1983 byly ruiny zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO.
Stále častější jsou v oblasti sesuvy půdy v období dešťů. Na přelomu tisíciletí průzkumy ukázaly, že v podloží se nachází množství různých zlomů, které mohou v budoucnu zapříčinit zřícení částí svahu. Přesto roste návštěvnost památky. V roce 2003 navštívilo Machu Picchu asi 400.000 turistů. Dne 7. července 2007 bylo v internetové anketě zařazeno mezi nových sedm divů světa. Snad i to přispělo k dalšímu nárůstu turistů, kterých v roce 2007 bylo již 1,8 milionu. V roce 2008 se Machu Picchu právě kvůli poškozování vlivem turismu dostalo na seznam 100 nejvíce ohrožených památek světa.
Ruiny města leží vysoko nad údolím posvátné řeky Urubamby, která ho obtéká ze tří stran, v sedle mezi horami Machu Picchu (2.795 m. n. m.) a Huayna (Wayna) Picchu (2.667 m. n. m.) v nadmořské výšce asi 2.450 metrů nad mořem. Zaujímají rozlohu asi 5 kilometrů čtverečních.
V podstatě jediná přístupová cesta k Machu Picchu vede z Ollantaytamba po železnici do Aguas Calientes, odkud je potřeba pokračovat po prašné silnici nazvané Hiram Bingham Highway autobusem, případně okolní džunglí pěšky. Poslední možností je zdolání treku zvaného Inca Trail, který je dlouhý 45 kilometrů, vzdálenost je rozložena do několika dní a absolvování cesty je možné pouze po předchozí rezervaci a v doprovodu zkušeného průvodce. V době existence města bylo možné se sem dostat pouze dvěma cestami, bud přes provazový most přes řeku Urubambu, nebo Sluneční bránou.
Machu Pichu bylo postaveno běžným inckým stavebním stylem, který využívá opracované kameny poskládané na sebe bez využití pojiva. Celý komplex sestává z hlavní městské části a jižních zemědělských teras. Přes terasy se do komplexu v současné době také vstupuje – buď hlavním vchodem v dolní části teras nebo přes Inca Trail v jejich horní části. Terasy sloužily zemědělským účelům, zvyšovaly množství obdělatelné půdu. Některé terasy jsou až 4 metry vysoké. V jejich horní části se také nachází hřbitov s pohřebním kamenem a strážní budova, od které je vidět většina města a odkud jsou fotografovány typické záběry celého komplexu.
Hlavní část je od teras oddělena zdí. Za ní se nachází samotné město, jehož součástí je proslulý Chrám slunce, podle rotundovitého tvaru někdy nazývaný Sluneční věž. Jde o jedinou okrouhlou zeď v celém komplexu, která měla zřejmě za úkol ochraňovat velký obřadní kámen umístěný uprostřed. Dále zde najdeme Královský palác, Královská hrobka, Nustova ložnice Rituální fontána. Na vyvýšeném prostranství pak najdeme Hlavní chrám a Chrám tří oken někdy nazývaný také Místnost tří oken. Ten je 11 metrů dlouhý, 8 metrů široký a tvoří ho pouze tři stěny, čtvrtou tvoří otevřené prostranství. Uvnitř jsou tři kameny představující nebe (Hanan Pacha), zemi (Kay Pacha) a podzemí (Ukja Pacha). Najdeme zde také Intihuatanu, jinak též Inti Watanu, což je místo, ke kterému je připoutáno slunce. Pro Inky měl posvátný význam, zároveň však sloužil jako jakýsi kalendář. Některé z těchto staveb byly zřejmě zasvěceny Intimu, bohu slunce.
Jižně od celé této centrální části se nacházejí domy šlechticů, věznice a různé dílny. Na nejsevernějším konci města se nachází Svatý kámen. U Svatého kamene začíná úzká strmá stezka vedoucí na vrchol Huayna Picchu, což znamená Mladý vrchol, a sousední menší vrchol Huchuypicchu. Na vrcholu Huayna Picchu se nachází několik chrámů, které zřejmě obýval jakýsi velekněz. Najdeme zde Chrám měsíce, Chrám slunce a Chrám kondora.
