Legendární a slavní sloni

Bílý slon

V buddhismu měl slon velký význam již ve starověku. V tehdejším Siamu se sloni podle barvy dělili na deset druhů, ten nejsvětlejší byl takzvaný „bílý slon“, který byl velmi vzácný a byl označován za posvátného.

Bílý slon je zpravidla albín, nicméně není bílý. Při rozhodování, zda jde o bílého slona vhodného pro krále je posuzováno mnoho okolností – další odstíny kůže, barva i velikost očí, velikost uší atd. Existují čtyři stupně bílého slona, přičemž každý bílý slon by měl být nabídnut králi.

Bílé slony drželi panovníci v jižní a jihovýchodní Asii. Vlastnictví bílého slona bylo a v některých oblastech stále je považováno za znamení, že panovník vládne spravedlivě a v zemi je mír a prosperita. Dodnes současnosti platí, že čím více má panovník bílých slonů, tím je lepším panovníkem.

Vznik legendy je spojován s příběhy v Písmu, které spojují narození bílého slona s narozením Buddhy. Podle legendy byl Buddha bílým slonem v jednom ze svých minulých životů, tedy dříve, než se narodil jako indický princ Siddhárth Gautam. V podobě bílého slona vstoupil do lůna své matky královny Maji, což si věštci vyložili jako znamení, že Maja porodí výjimečného člověka. Proto Buddhova duše přebývá v bílém slonovi. Královně Maje se navíc večer před porodem zdálo o bílém slonovi, který jí daroval květ lotosu – symbol čistoty a moudrosti.

Bílí sloni byli vysoce cenění především v Siamu a Barmě. Někteří králové na nich jezdili při státních příležitostech, jiní toto odmítali s tvrzením, že bílý slon je jim roven. Bílý slon nikdy nesměl být využíván k práci, nicméně náklady na jeho chov vždy byly vysoké. Panovníci občas bílého slona někomu darovali a bylo bedlivě sledováno, jak si se vzniklou situací poradí. Výraz „bílý slon“ je proto dnes používán také pro něco, čeho se majitel nemůže vzdát, ačkoli náklady převyšují užitečnost.

Králové chovali bílé slony určitě již ve 14. století. První zpráva o bílém slonovi pochází z roku 1471, z doby krále Borommatrailokkananta. Král Mahachakkaphat (Mahá Čakraphat) byl roku 1554 titulován „Phra Chao Chang Phuek“, tedy „Pán bílého slona“. Bílých slonů měl dokonce sedm, zatímco barmský král neměl žádného a požádal ho, aby mu dva daroval. Král to odmítl a Barma vyhlásila Siamu válku. Siam byl poražen a musel Barmě darovat čtyři slony. Jiný siamský král Čulalongkorn měl bílých slonů dokonce devět.

V letech 1816 – 1917 byl bílý slon také na vlajce Siamu, dnešního Thajska. Šlo o vyobrazení třetího bílého slona krále Phuttaloetla Rama II. na červeném podkladě.

V 19. století měl bílý slon svůj význam i mezi některými Evropany. Roku 1861 byl zaveden Řád bílého slona, jehož nositelem byl i československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Ganéša

Ganéša (गणेश) je hinduistický bůh. Jde o složeninu slov „gana“, což znamená „zástup“, a „íša“, co je zkrácenina jména Íšvar, které znamená „pán“, „mistr“ nebo také jméno boha Šivy. Jméno Ganéša lze tedy přeložit jako „Pán Šivových zástupců“. Můžeme se setkat také s podobami Ganéš, Ganeša, Ganeš, ale jelikož má 108 jmen a 32 forem, také se jmény Ganapati, Pillaijar či Vinájaka či Vinájakí, což je pojmenování pro Ganéšu v ženské podobě.

Ganéša je synem jednoho z nejvyšších hinduistických bohů a ničitele vesmíru Šivy a jeho partnerky Párvatí. Podle legendy se Párvatí cítila osamocena, zatímco Šiva bojoval s démony, proto stvořila Ganéšu. Legenda říká, že ho stvořila z cípu sárí nebo ho vymodelovala z kusu mýdla, které sejmula ze svého těla. Ganéša se stal jejím strážcem, a když se Šiva vrátil z boje, Ganéša ho nechtěl k Párvatí pustit, protože ho nepoznal. Šiva mu vzteky utrhl hlavu a odhodil jí, ale když mu Párvatí řekla, že je to jeho syn, chtěl mu hlavu vrátit. Nemohl jí však najít, proto řekl, že utrhne hlavu prvnímu tvorovi, kterého Párvatí potká – byl jím slon, a proto má Ganéša sloní hlavu.

Ganéša jezdí po světě na kryse, která je velká a Ganéšu snadno unese díky víře, kterou on v ní má. Jedna z legend vypráví, že krysu vylekal had a Ganéša z krysy spadl. Při pádu si rozpáral břicho a vypadly mu z něj koláčky. Ganéša si je ale do břicha vrátil a břicho si zašil hadem. Jiná legenda zase říká, že se tak přejedl sladkostí, až mu puklo břicho. Chytil okolo se plazící kobru a břicho si ovázal, aby mu z něj nevypadly koláčky. Díky své vášni pro sladké má Ganéša pochopení pro slabosti ostatních.

Ganéša je vyobrazován se sloní hlavou, čtyřmi pažemi a obtloustlým tělem. Sloní hlava představuje inteligenci, sílu a věrnost, velké uši znamenají moudrost a schopnost naslouchat těm, kteří žádají o pomoc. Občas mívá jen jeden kel, který je symbolem jednoty. Symbol na čele značí schopnost poměřovat minulost a budoucnost. Čtyři paže představují ego, intelekt, mysl a svědomí, přičemž v pravé horní obvykle třímá sekeru na ničení překážek, v levé horní bič či oprátku jako symbol síly, třetí ruka symbolizuje ochranu a požehnání a čtvrtá je v pozici lotosového květu. Tlusté břicho symbolizuje štědrost a vyrovnanost.

Ganéša pomáhá s blahobytem, domácím klidem a souladem, s moudrostí, se psaním a uměleckými projekty a s překonáváním překážek. Překážky odstraňuje z cesty každému, kdo ho o to požádá. Ganéša je silný, aby mohl prošlapávat cestu, zároveň však láskyplný a zdvořilý natolik, aby se ho nikdo nemusel bát.

V hinduismu je prvním bohem, se kterým se navazuje při modlitbách kontakt, protože Ganéša by měl být přivolán před prováděním jakéhokoli obřadu nebo před čímkoli, v čem chcete uspět.