Nepál - Káthmándú
Káthmándú, nepálsky काठमाडौं [kɑtʰmɑndu] a névársky (nēpālbhāšā, bhasa, newar) येँ देय्, občas zkracované jako KTM, je hlavní a největší město Nepálu. Leží ve střední zóně Bagmati v Káthmándském údolí na řekách Bagmati a Bishnumati v průměrné nadmořské výšce asi 1.400 metrů nad mořem. Zaujímá rozlohu něco přes 50 kilometrů čtverečních a má asi 1 milion obyvatel, v aglomeraci asi 2,5 milionu. Ačkoli je nejrozvinutějším městem v Nepálu, je jedním z nejméně rozvinutých hlavních měst na světě.
Káthmándské údolí a oblast dnešního města byla osídlena již ve starověku, již v 7. století před naším letopočtem. Oblast samotného Káthmándú pak prokazatelně od roku 167 před naším letopočtem.
Za vlády klanu Licchavi byly dvě osady Thahne/Yambu a Kone/Yangal spojeny v jedno město nazývané Koligram. Licchavský král Gunakamadeva založil na břehu řeky Bishnumati nové město Kantipur, budoucí Káthmándú. Byl založen chrám zasvěcený Bhimsen, bohu obchodníků, a velké kruhové tržiště. Obchodních karavan mezi Čínou a Indií bylo v té době málo, ale opevněné město poskytovalo na cestě bezpečí, takže se začalo rozvíjet. Od roku 464 vládl Mana Deva I, který zavedl architekturu ve stylu pagod a postavil mnoho chrámů – Changunarayan, Ichabgunarayan, Pashupatinath, Sikhomanarayan nebo Vishabjynarayan – a dalších staveb.
Podle záznamů zde již v roce 650 stála sedmipatrová asi 60 metrů vysoká stavba. Na konci 10. století sloučil král Gunakama Deva jednotlivá městečka a založil současné Káthmándú. V této době byly postaveny chrámy a uličky okolo náměstí Durbar.
V letech 1200 – 1216 vládl v Káthmándú Arimalla, první panovník dynastie Malla.
Během 14. století bylo Káthmándú jako sídlo dynastie Malla cílem mnoha útoků – v roce 1312 vedl útok na město Khasa Ripumalla a v letech 1345 – 1346 město napadl bengálský sultán Shams ud-din Ilyas. Při jednom z útoků byl zničen i chrám Pashupatinath.
Roku 1484 bylo království rozděleno na tři části – Bhaktapur, Káthmándú a Pátan. Rivalita mezi nimi v budoucnu přinesla mnoho válek.
Roku 1564 nechal Mahéndra Malla postavit chrám zasvěcený bohyni Taleju. Novodobý rozvoj města započal Draxya Shah roku 1559 výstavbou domu Gorkha.
V roce 1670 nechal král Pratap Malla pro svou manželku postavit chrám Rani Pokhari. Roku 1682 byl postaven u náměstí Durbar dvoupatrový Dharmasala palác, do kterého byl umístěn zlatý Mahadeva, a chrámy Narayana, Dattatrikasa a Pashupati. Z konce 17. století pochází také současná podoba Královského paláce nebo chrámy Madžu Déval, Trailókja Móhan Narájan a další.
Káthmándú se rozrůstalo, v roce 1760 mělo asi 18.000 domů. Nacházelo se zde mnoho pagod, svatyní a domů s vyřezávanými okny. Prithvi Narayan Shah (Šáh), král z Gorkhy, dobyl všechna rozdrobená panství a spojil je v jednotné Nepálské království, jehož se stal prvním králem.
Roku 1886 přestal rod Shahů využívat Královský palác a přesídlil na okraj města do Narayanhiti.
Roku 1934 zasáhlo Káthmándú silné zemětřesení a byla poškozena většina města. Později však bylo vystavěno v původní podobě. V 50. letech 20. století v Káthmándú otevřel svou ambasádu Sovětský svaz i Spojené státy americké, byla založena Tribhuvanská univerzita. V roce 1979 bylo celé Káthmándské údolí včetně samotného města zapsáno na seznam dědictví UNESCO. Konec 20. století znamenal pro město především politickou nestabilitu.
Nejvyhledávanějším místem v Káthmándú je náměstí Durbar (Darbar), které fakticky sestává ze tří menších náměstí a na němž se nachází asi 50 chrámů a paláců. Mezi nimi i Královský palác Hanuman Dhoka (Hanumán Dhóka), který byl založen za Licchaviů, ale současná podoba je ze 17. století. Jeho dominantou je věž Basantapura, která slouží jako vyhlídková, palác samotný je v současné době muzeem.
V nejjižnější části náměstí stojí Kumari Ghar, ve kterém žije mladá dívka Kumari Devi (Kumárí Dévi), které je živým vtělením hinduistické bohyně Talédžu jinak zvané Durga. V jižní části náměstí dále najdeme například chrám Shiva (Šiva), třípatrový Kasthamandapa (Kašthamandapa), který je údajně ze 12. století, byl postaven z jediného stromu a je zasvěcen Góraknáthovi, chrám Mahadeva, Ashok Binayak (Ašók Binájak) zasvěcený bohu Ganéšovi, Trailokya Mohan (Trailókja Móhan), Šivův chrám Maju Deval (Madžu Déval) z roku 1690 s malým chrámem Kám Déva, Narayan (Narájan) boha Višny z roku 1680 nebo Shiva Parvati (Šiva Parvatí) z konce 17. století.
Okolo chrámu Bhagavati a zvonu Taleju z roku 1797 lze projít do severní části náměstí, kde se nachází nejen vstup do královského paláce, ale například také chrámy Jagannatha nebo Vishnu (Višnu), u nějž stojí Velký buben. V centrálním prostoru stojí socha černého Bhairavy. V odděleném prostoru náměstí stojí chrám Taleju (Talédžu) z roku 1564. V severní části pak najdeme sochu božského ptačího muže Garudy.
V centru města najdeme mnoho dalších památek, například stúpu Yetakha Baha nebo malý chrám Rani Pokhari (Rání Pókharí) z roku 1670, který stojí uprostřed jezírka o rozměrech 180×140 metrů.
Na severozápadním okraji města stojí na 70 metrů vysokém kopci nejstarší nepálská buddhistická stúpa Swayambhunath (Svajambhunáth). Je součástí takzvaného „opičího chrámu“, který dostal své jméno podle velkého výskytu opic, a je od ní krásný výhled na Káthmándú.
Na východním okraji města nedaleko letiště na břehu řeky Bagmati najdeme chrám Pashupatinath (Pašupatináth). Pochází z 5. století a je nejstarším hinduistickým chrámem v Káthmándú. Ve 14. století byl zničen a dnešní podoba pochází z 19. století. Chrám má dvojitou zlatou střechu a na břehu řeky se u něj nacházejí gháty pro spalování nebožtíků. Místu se někdy říká „malé Váránasí“.
Severně od Pašupatináthu se nachází stúpa Boudhanath, někdy nazývaná také Bouddhanath, Bodhnath, Baudhanath nebo Bódnáth. Je jednou z největších nepálských stúp a údajně nejsvatějším budhistickým místem mimo Tibet.
