Itálie - Brixen
Brixen najdeme poblíž dálnice vedoucí z Brennerského průsmyku směrem na Bolzano a dále. Je to malé městečko ležící v jižních Alpách v oblasti nazvané Südtirol. Do konce 1. světové války patřila tato oblast do Rakousko-Uherské říše, roku 1919 však bylo jižní Tyrolsko přičleněno k Itálii. Kvůli své historii však dodnes zůstalo dvojjazyčné. Německý název Brixen má také svůj italský ekvivalent v podobě Bressanone. Obyvatelé města jsou přívětiví a dodnes zde téměř všichni mluví italsky i německy, mladší generace ovládá také angličtinu. Brixen je velmi vyhledávaným mísetm, protože pod městskými mosty protéká divoká horská řeka Isarco a v jeho okolí se tyčí dvoutisícové hory skrývající lyžařské areály včetně nějbližšího Plose.Brixen je vůbec nejstarším městem Tyrolska. Dominantou města je chrám zasvěcený sv. Kassianovi a Vigiliovi, patronům kraje mezi Brixenem a Bolzanem, jehož historie sahá až do doby ottonské, tedy do 10. století. V letech 1745 – 1754 byl chrám barokně přestavěn na trojlodní se dvěma věžemi na portálu. Nachází se zde oltář od Theodora Benedetta a také fresky od Paula Trogera. V dómu jsou uloženy relikvie obou patronů. Sv. Kassian zemřel okolo roku 300 a sv. Vigillius byl o sto let mladší. Další opatrované relikvie patří svatému Lucanovi, který žil v 5. století. Brixen byl ještě v 19. století, až do přesídlení biskupa do Bolzana, sídlem biskupů. Dóm je však jediné, co po tomto slavném období zbylo.
Na dóm z jedné strany navazuje podloubí s výjevy z křížové cesty. Ty představují největší nástěnnou malbu v alpských zemích. Dále se zde také nachází biskupský dvůr. Z druhé strany sousedí s chrámem zdejší farní kostel.
Na náměstí před dómem nazývaném Duomo se každoročně konají tradiční vánoční trhy. Náměstí se naplní stylovými stánky, v nichž lze koupit mnoho výrobků místní výroby.
Nad hlavními vraty dómu se nachází panenka Marie, která podle pověsti ukazuje biskupovi kam se má jít najíst. Ve směru její ruky se v úzké středověké uličce nachází stylová hospoda Finsterwirt. Dle vedoucího restaurace pocházejí základy domu z 10. století. Samotná hospoda byla postavena ve 12. století a nábytek pochází z 15. století. Hostinec v minulosti navštěvovali mnohí brixenštní biskupové.
Bývalou rezidenci brixenského biskupa Hofburg ze dvou stran obklpuje vodní příkop. Budova má okolo sedmdesáti místností, ve kterých se nachází muzeum diecéze. Lze zde spatřit ojedinělou sbírku z Jižního Tyrolska. K vidění jsou zde středověké plastiky, barokní nástěnné tapisérie, obrazy od Lucase Cranacha a Paula Trogera.
Češi si toto město spojují především s českým spisovatelem Karlem Havlíčkem Borovským. Nnarodil se 31. října 1821 v Borové. Od roku 1838 studoval v Praze filozofii a jeho hlavní činností byla snaha o rozšíření národohospodářských ideí. Vydávání časopisů, ve kterých Havlíček publikoval, však bylo vždy zastaveno. Dne 16. prosince 1851 vyhnán do Brixenu. Pobýval zde v letech 1851 – 1855 a celou dobu pobíral úřednický plat. Během prvních dvou let svého pobytu pobýval v hotelu „Zum Elephanten“, dnešním „Elephant“. Tento hotel své jméno dostal podle slona, který byl tudy roku 1551 transportován do vídně. Slon je vyobrazen v životní velikosti na hotelovém průčelí, malíř však zřejmě slona nikdy neviděl. Hotel měl v dobách Havlíčkova pobytu 30 pokojů a byl nejluxusnějším hotelem ve městě. Když se mu v hotelu přestalo líbit, najal si malý domek o několik ulic dál. K domku vedou směrové šipky napsané v němčině, italštině i češtině. Na domku se dokonce nachází pamětní deska, k samotné stavbě se však návštěvníci nedostanou, protože domek je v soukromých rukou. Havlíček se za svého pobytu také často v různých podnicích scházel s přáteli a podnikal výlety do okolí. Během svého pobytu v Brixenu napsal několik známých děl. Roku 1852 to byly Tyrolské elegie, které však byly knižně vydány poprvé až roku 1870. Roku 1854 Havlíček napsal knihu Král Lávra. I tato kniha se však svého prvního vydání dočkala až v roce 1870. Roku 1854 dokončil své dílo nazvané Křest svatého Vladimíra, na kterém s přestávkami pracoval 6 let. Kniha poprvé vyšla roku 1876. Když se vrátil z Brixenu do Čech, onemocněl tuberkulózou a 29. července 1856 zemřel. Jeho pohřeb, kterého se zúčastnila i Božena Němcová, připomínal spíše protivládní demonstraci. Učebnicové texty vyprávějící o tom, jak Havlíček v Brixenu trpěl chudbou a bezprávím a jak zde těžce onemocněl, jsou pravděpodobně pouze výmyslem. V samotném Brixenu je však Havlíček obyvateli uznávaný a místní informační služba vydala dokonce prospekt nazvaný Po stopách Havlíčkových v Brixenu i v češtině.
