Itálie - Venezia
Venezia, česky Benátky, je město ležící v Itálii v její severní části v oblasti zvané Benátsko. Zaujímá rozlohu 412 kilometrů čtverečních a žije zde asi čtvrt milionu obyvatel.
Jde o město vystavěné na ostrovech v Jaderském moři. Je vystavěno na dubových kůlech zaražených do dna moře a protkáno desítkami kanálů, které překlenuje asi 400 malých mostů. Největším kanálem je 4 kilometry dlouhý a 70 metrů široký kanál Canal Grande.
Oblast dnešních Benátek byla osídlena pravděpodobně již v období Starověkého Říma, ale osady většinou brzy zanikly. Pobývaly zde především rybáři a zemědělci.
V období stěhování národů pronikli do oblasti barbarské kmeny Germánský Langobardů, kteří vytlačovali místní kmeny. Římský kmen Venetů, od jejichž jména je odvozeno jméno města, se před nimi uchýlil do laguny na bahnité ostrůvky, kde si asi roku 421 na pilotech vystavěl chýše a položil tak základ budoucího města. Jeho oficiální založení je datováno na 25. března 421.
Na konci 7. a století vznikla Benátská republika, která byla řízena volenými orgány, a v jejich čele stál dóže, který je poprvé zmiňován roku 679. Záhy se začala rozvíjet námořní doprava.
Často je uváděno, že Benátky vznikly až roku 810 právě v důsledku rozvoje námořnictví. Benátky se staly významným centrem obchodu v Jaderském moři a orientovaly se především na obchod s Orientem. Ovládali diplomacii a na obranu dokázali postavit dobré válečné loďstvo a založit obchodní osady a vojenské základny ve východním Středomoří. Na základě legendy, podle které měl být svatý Marek po své smrti uložen v Benátkách, v roce 828 dva benátští kupci z egyptské Alexandrie odvezli do Benátek jeho ostatky. Prohlásili ho za patrona města a postavili pro něj kostel. Ten byl roku 832 nahrazen novým. Na konci 9. století byl postaven opevněný hrad, který sloužil jako dóžecí palác.
V roce 976 došlo k povstání, při kterém byl zničen kostel sv. Marca i několik okolních budov. V roce 978 byl opraven.
V roce 1063 došlo k přestavbě kostela sv. Marca, který tehdy získal dnešní podobu. V 11. století byl postaven i kostel Santa Sofia nebo kostel s klášterem Santa Caterina dei Sacchi. Do 11. století se datuje také vznik gondol, které byly uzpůsobeny pro plavbu úzkými a mělkými kanály.
Postupně docházelo ke stavebním úpravám města. Ve 12. století byl například zasypán kanál Rio Batario.
Benátská republika postupně rozšiřovala svou moc a získávala další území. V roce 1203 Benátčané dobyli Konstantinopol a odtrhli se od byzantského impéria. Ve 13. století došlo k dalším stavebním úpravám baziliky sv. Marca, například byly zvýšeny kupole.
Ve 14. století byl opevněný hrad přestavěn a pomalu získával dnešní podobu dóžecího paláce.
Z 1. poloviny 15. století pochází kostel San Ludovico. V 15. století byl v dóžecím paláci postaven gotický portál Porta della Carta.
Počátkem 16. století se Benátky díky přílivu umělců z Říma, kteří utekli před drancováním vojsk Karla V., staly významným centrem umění. Umělecký vliv se podepsal také na podobě dóžecího paláce, který byl v 16. století dokončen. Obyvatelstvo města bylo velmi bohaté, dokonce existovaly zákony zakazující projevy bohatství. Na konci 16. století došlo vlivem objevu plavebních cest kolem Afriky a expanzi Turků, k úpadku významu Benátek.
Válečné tažení Napoleona Bonaparte ukončilo dne 14. května 1797 Benátskou republiku. Oblast se dostala pod správu Habsburků.
V roce 1807 se bazilika sv. Marca stala sídlem arcibiskupa benátské arcidiecéze. Po pádu Napoleona se roku 1815 Benátky staly součástí rakouského císařství. Nepokoje a vzpoury obyvatel proti novému režimu trvaly až do poloviny 19. století. V letech 1848 – 1849 byla dokonce nakrátko obnovena Benátská republika. Pak se město dostalo pět pod správu Rakousko-Uherska. Roku 1861 vznikla republika Itálie a Benátky se na základě referenda staly její součástí roku 1866.
Dóžecí palác byl roku 1923 zpřístupněn jako muzeum. V roce 1987 byly Benátky zapsány na seznam dědictví UNESCO.
Nejnavštěvovanějším místem města je Piazza San Marco, tedy náměstí sv. Marka. Má tvar lichoběžníku dlouhého více než 170 metrů a na jeho jihovýchodní konci se nachází průhled k moři zvaný Piazzetta San Marco. Všechny stavby okolo náměstí jsou původní. Nejvyšší stavbou náměstí je věž Campanile di San Marco. Dominantou náměstí je bazilika sv. Marca, jejíž současná podoba pochází z roku 1063. Zaujímá rozlohu neuvěřitelných 8 kilometrů čtverečních a její interiéry jsou zdobeny mozaikami z 12. – 15. století. Nachází se zde také muzeum, jakási klenotnice s exponáty dovezenými z válečných výprav. Nejcennější památkou baziliky je drahokamy vykládaný oltářní obraz Pala d’Oro.
Na nábřeží se nachází Palazzo Ducale, tedy Dóžecí palác, ke kterému přiléhá budova věznice spojená s palácem Mostem vzdechů. Nejstarší částí paláce je jeho jižní nábřežní křídlo, nejmladší je křídlo východní. Do paláce se vstupuje z Piazetty San Marco gotickým portálem Porta della Carta. V interiéru se nachází významné sály, mezi nimi například Síň velké rady zdobená portréty a sochami, nebo sál Soud síně meče, který sloužil jako mučírna.
Významný je také most Ponte di Rialto. Je jedním z pouhých tří mostů, který překlenuje Canal Grande.
Ve městě najdeme mnoho kostelů, například San Felice, San Giovanni e Palo, San Ludovico, San Marcuola, San Marziale, Santa Caterina dei Sacchi, Santa Fosca, Santa Maria Assunta, Santa Marie della Salute, Santa Maria dei Frari, Santa Maria di Nazaretz, Santa Maria Magdalena, Santa Sofia, Santi Apostoli, Santi Geremia e Lucia a další.
