Německo - Dachau
Dachau je německé město ležící asi 15 kilometrů severozápadně od Mnichova ve spolkové zemi Bavorsko. Dachau proslulo především nacistickým koncentračním táborem, který byl tehdy prvním stálým koncentračním táborem na území Německa a modelem pro ostatní tábory. Byl také nejdéle fungujícím koncentračním táborem Třetí říše.
Tábor byl založen Národně socialistickou německou dělnickou stranou a Německou národní stranou lidovou. Zřízení koncentračního tábora na místě opuštěné muniční továrny oznámil tehdejší mnichovský policejní ředitel Heinrich Himmler 20. března 1933. Tábor byl otevřen 22. března téhož roku a v tento den sem také přišli první vězni. Hned v dubnu 1933 bylo zabito několik židovských vězňů Až do 26. června 1933 byl velitelem Hilmar Wäckerle.
Dalším velitelem byl Theodor Eicke, který zpracoval návrh na rozmístění budov, dal postavit strážní věže, obehnal tábor elektrickým plotem a zavedl v táboře krutý režim. Nechal zde také školit příslušníky SS. Velitelem tábora byl do 7. dubna 1934, kdy byl pověřen dohledem nad výstavbou ostatních táborů. Po něm převzal velení Alexander Reiner a 22. října se velitelem Dachau stal Berthold Maack.
Od 12. ledna 1935 byl velitelem Heinrich Deubel.
Od 31. března 1936 v Dachau velel Hans Loritz, který zde vydržel ze všech velitelů nejdéle.
Na počátku roku 1937 byla zahájena přestavba muniční továrny do definitivní podoby tábora. Stavbu související se zvětšením tábora až na kapacitu asi 6.000 vězňů prováděli vězni sami.
Po židovském pogromu, takzvané „křišťálové noci“ z 9. na 10. listopadu 1938 bylo do Dachau přivezeno asi 10.000 židů. Byli propuštěni pod podmínkou, že z Německa emigrují.
Po Loritzovi se 7. ledna 1939 stal velitelem tábora Alex Piorkowski.
Roku 1940 přišlo do Dachau asi 13.000 vězňů z Polska. Na konci roku 1940 byli do Dachau z jiných koncentračních táborů sváženi duchovní.
V říjnu 1941 bylo do Dachau přivezeno několik tisíc sovětských zajatců, kteří byli zastřeleni.
Od 3. ledna 1942 velel táboru Martin Weiß. Nemocní vězni začali být v lednu odváženi na zámek Hartheim, kde zemřeli v plynové komoře. Dne 5. října 1942 vydal Heinrich Himmler příkaz k deportaci všech vězněných Židů do Osvětimi. Před koncem roku začalo provádění bolestivých lékařských pokusů na vězních, kteří pak většinou zemřeli.
Po Weißovi od 30. září 1943 velel Wilhelm Weiter.
Od srpna roku 1944 byly v Dachau vězněny také ženy. Koncem roku 1944 bylo v Dachau a přidružených táborech asi 63.000 vězňů. Na přelomu let 1944 a 1945 pracovalo asi 30.000 židovských vězňů z Dachau v podzemních továrnách v Landsbergu am Lech.
Na počátku roku 1945 vypukla v Dachau epidemie skvrnitého tyfu. Vězni byli evakuováni, ale při transportu jich většina, tedy několik tisíc, zemřela. Jak postupovala spojenecká vojska s osvobozováním, byli do Dachau přiváženi vězni z táborů z osvobozeného území a Dachau bylo přeplněno. Před osvobozením tábora se zde rychle vystřídali tři velitelé – dne 26. dubna 1945 se k velení vrátil Martin Weiß, ale pouze na 2 dny, protože 28. dubna tábor spolu s většinou stráží opustil. V tento den převzal velení Johannes Otto, kterého ještě v týž den vystřídal Heinrich Wicker. Koncentrační tábor byl osvobozen hned následující den 29. dubna 1945 45. pěší divizí U. S. Army. Američtí vojáci většinu zbývajících stráží SS postříleli. Byl druhým táborem osvobozeným americkým a britským vojskem. Svobody se dočkalo asi 30.000 vězňů.
Koncentrační tábor Dachau byl rozdělen na dvě části – samotný tábor a krematorium. V táboře bylo 32 kasáren, z toho jedna pro duchovní a jedna pro lékařské pokusy. Nádvoří mezi věznicí a kuchyní se používalo k zabíjení vězňů. Tábor byl obehnán zdí se sedmi strážními věžemi, příkopem a elektrickým plotem.
Koncentračním táborem prošlo více než 200.000 vězňů z třiceti zemí světa. Podle dostupných údajů zde 25.613 vězňů zemřelo na různé nemoci či podvýživu nebo spáchalo sebevraždu a dalších asi 10.000 zemřelo táborech, do kterých byli deportováni. Přibližně dvě třetiny vězňů byli vězni političtí, zbytek byli Židé. Původně šlo o vězně, kteří byli ve vazbě, ale později zde byli vězněni také homosexuálové, kněží, odpůrci režimu, politici, skladatelé, spisovatelé, šlechtici a samozřejmě Židé. Mezi zdejšími vězni byl také Josef Čapek. Bylo zde vězněno asi 3.600 lidí z Čech a Moravy, z nichž nejméně 1.399 v Dachau zahynulo.
Americká armáda po osvobození používala Dachau jako internační tábor. Roku 1948 zde byla zřízena ubytovna pro uprchlíky V létě roku 1965 byl areál koncentračního tábora otevřen veřejnosti jako pamětní místo. V letech 1996 – 2003 byla vytvořena nová expozice o dějinách koncentračního tábora. Je rozdělena do tří částí podle období – do roku 1939, roky 1939 – 1942 a roky 1942 – 1945.
