Německo - Großglockner
Großglockner je hora ležící v Rakousku na hranici spolkových zemí Korutany a Tyrolsko v pohoří Vysoké Taury ve skupině Glockner. Pohoří Vysoké Taury se člení na sedm částí, z nichž jedna je Glocknergruppe, tedy skupina Glockner. Její většina leží v Nationalpark Hohen Tauern, tedy v Národním parku Vysoké Taury.
Groaßglockner je s nadmořskou výškou 3.798 metrů nad mořem nejvyšší horou Rakouska a také celých východních Alp. Hora je tvořena rulou, na povrchu se však vyskytuje i břidlice, slída a vápenec. V nižších polohách žijí kamzíci, kozorožci a velké množství svišťů, k vidění bývá i orel skalní či orlosup bradatý.
Název hory Großglockner, tedy Velký zvoník, je odvozen od tvaru hory, který připomíná pyramidu nebo zvon.
Prvovýstup na Großglockner uskutečnil 28. června 1800 pětičlenný tým zformovaný z rozkazu biskupa Franze Xavera Salm Reifferscheda. V tento den stanuli na vrcholu hory bratři Martin a Sepp Klotz, farář Horasch a dva tesaři. Dnes je vrchol dostupný poměrně snadnou cestou, ale i obtížným terénem – Mayerlrampe, Pallaviciniho kuloárem nebo Stüdlgrat.
Na úpatí hory stéká ledovec Pasterzenkees, zkráceně Pasterze, který vzniká z menších ledovců, které stékají z hor Burgstall a Johannisberg. První záznamy o něm pocházejí z roku 1856. Tehdy byl ledovec dlouhý asi 11 kilometrů a zaujímal rozlohu 36 kilometrů čtverečních. Dnes je dlouhý asi 9,5 kilometru a v nejširším místě pod chatou Hofmannshütte je široký 1,5 km a síla ledu je zde asi 250 metrů. Zaujímá rozlohu asi 19,5 kilometru čtverečních, což z něj činí největší ledovec východní části Alp. Ledovec končí nad nádrží Margaritzen-Stausee, která zachycuje vodu z něj.
Ledovec je od Kaiser Franz Josefs Höhe dostupný pozemní lanovkou o kapacitě kabiny 32 osob. Lanovka je dlouhá 212 metrů, její horní stanice je v nadmořské výšce 2.356 metrů nad mořem a dolní ve výšce 2.212 metrů nad mořem. Podél lanovky vede i cesta pro pěší.
Úpatí Großglockneru je snadno dostupné po Großglockner Hochalpenstraße, tedy Großglocknerské vysokohorské silnici. Ta spojuje obec Fusch, respektive Bruck an der Großglocknerstraße v Salcbursku s obcí Heiligenblut v Korutanech. Významný přechod přes Alpy tudy vedl již v 17. století a za rakouské monarchie oblast sloužila jako lovecký revír, jehož základnou byla od roku 1834 chata Gamsgrube a od roku 1875 Glocknerhaus, který byl od roku 1908 dostupný i pro koňská spřežení. První plány na výstavbu silnice vznikly roku 1924, stavba byla zahájena 30. srpna 1930. Výstavba proběhla velmi rychle, již 3. srpna 1935 byla silnice slavnostně otevřena. Silnice je dlouhá 47,8 kilometrů a překonává převýšení 1.748 metrů, které je překonáno i s pomocí 26 zatáček. Na hlavní trase je maximální stoupání 12%. Ve směru od Fuschu je potřeba překonat velké stoupání, které končí až u jedné z odboček z hlavní silnice, která vede na Edelweißspitze do výšky 2.571 metrů nad mořem. Na této 1,6 kilometru dlouhé odbočce je maximální stoupání 14%. Vrchol Edelweißspitze je nejvyšším bodem trasy a z vyhlídkové plošiny je vidět 37 hor s nadmořskou výškou přes 3.000 metrů a 19 ledovců. Nejvyšší bod hlavní trasy se nachází v nadmořské výšce 2.505 metrů nad mořem u vstupného portálu tunelu Hochtor. Další odbočka vede na Kaiser Franz Josefs Höhe do výšky 2.369 metrů nad mořem, odkud je výhled na Großglockner a ledovec Pasterze. Délka odbočky na Kaiser Franz Josefs Höhe 8,7 kilometru. Podél celé silnice se nachází několik zastávek s různými expozicemi. Roční sněhové srážky v oblasti dosahují průměrně 5 metrů a průměrná roční teplota je -3 °C, takže silnice je v zimních měsících uzavřena. Průjezd po silnici je zpoplatněn mýtem, všechna parkoviště na trase jsou však zdarma. Díky atraktivitě silnice se zde často konají automobilové, motocyklové či cyklistické akce.
