Slovinsko - Ljubljana
Ljubljana, česky Lublaň, je hlavní a zároveň největší město Slovinska. Leží v nadmořské výšce 282 až 298 metrů nad mořem na řece Lublanici, u jejího soutoku s říčkou Gradaščice. Zaujímá rozlohu 275 kilometrů čtverečních. Žije zde asi 280 tisíc obyvatel.
Počátky osídlení oblasti dnešního města sahají do období asi 2000 let před naším letopočtem. Lidé zde kvůli vlhkému a zaplavovanému území žili na kůlech a používali čluny pro lov ryb. Na hradním návrší sídlila kolem roku 1200 před naším letopočtem kultura žárových hrobů. Sídlili zde také Ilyrové a Keltové.
Římané zde založili vojenský tábor a roku 14 bylo založeno římské město nazvané Emona či Iulia Emona. Město bylo obehnáno mohutnou kamennou zdí. Nacházela se zde bazilika, chrám, lázně i obchodní čtvrť. Město mělo kanalizaci, vodovod i vytápění. Po nájezdech Vizigótů, Langobardů a roku 452 Hunů a po zániku západořímské říše roku 476 město zpustlo.
V 7. století na místě Lublaně sídli Slované.
Na konci 8. století se Lublaň stala centrem Posázavské marky.
Koncem 9. století bylo město ohrožováno Maďary, kteří ho nakonec vyplenili.
Roku 1144 se v písemnostech objevuje německý název Laibach a o dva roky později také latinizovaný název Luwigana. Ve 12. století byl na vysokém kopci nad městem zřejmě dynastií Spanheimů postaven lublaňský hrad.
V polovině 13. století se po vymření Spanheimů po meči Lublaně zmocnil český král Přemysl Otakar II. V 70. letech. 13. století byl po bitvě na Moravském poli o tyto statky připraven. Roku 1282 se majitelem Lublaně stal Jindřich Korutanský. Město se tehdy sestávalo z nejstarší části nazvané Staré náměstí, slovinsky Stari trg, který obývali převážně řemeslníci, z části Městské náměstí, slovinsky Mestni trg, která byla centrem obchodu a jako první byla obehnána hradbami, a Nové náměstí, slovinsky Novi trg, který byl obývaný měšťany a židy. Na konci 13. století byl Stari trg obehnán hradbami. Do města se vstupovalo pěti branami, šestá brána spojovala Mestri a Stari trg.
Od počátku 15. století byla Lublaň podřízena Habsburské říši. Roku 1416 došlo k povýšení Lublaně na město. Roku 1461 bylo v Lublani založeno biskupství, čímž započalo období rozkvětu města a Lublaň se stala hlavním městem Kraňska. Na konci 15. století byla stavitelem Petrem Bezlajem postavena budova radnice.
Roku 1511 postihlo Lublaň zemětřesení. Opravy byly provedeny v renesančním stylu. V Lublani žila i židovská komunita, která zde provozovala četné obchody, ale roku 1515 byli židé z Kraňska vyhnáni. V 90. letech 16. století byla u kostela sv. Jakuba zřízena jezuitská kolej. Jezuité zde zřídili studijní lyceum, které jako první na území dnešního Slovinska nabízelo možnost vyššího vzdělání.
S příchodem baroka v 17. století bylo ve městě postaveno mnoho domů a městských paláců. Vznikl také františkánský kostel Zvěstování Panny Marie.
Koncem 18. století byl řád jezuitů zrušen a tím zanikla i lublaňská jezuitská kolej. V letech 1717 – 1719 dostala budova radnice svou dnešní podobu. V 18. století byla postavena katedrála sv. Mikuláše. Koncem 18. století byly strženy městské hradby a město se začalo rozrůstat mimo historické centrum. Objevovaly se první manufaktury.
Počátkem 19. století Napoleon město dobyl a zřídil zde Ilyrské provincie. V letech 1809 – 1813 byla Lublaň jejich sídelním městem. I přes krátké trvání tohoto období význam města výrazně vzrostl. Po pádu Napoleona se zde roku 1821 konalo jednání o uspořádání Evropy. Lublaňský hrad sloužil v 19. století jako věznice. V roce 1849 získala Lublaň železniční spojení. Roku 1890 získala Lublaň vodovod a došlo také k plynofikaci domů. V roce 1895 postihlo město silné zemětřesení, které zničilo či výrazně poškodilo řadu staveb. V tomto roce zde žilo jen asi 30.000 obyvatel. Poté vzniklo mnoho významných staveb, například slovinský Národní dům, budova opery nebo Zemský palác. V secesním slohu vznikl hotel Union i obytné domy.
Počátkem 20. století byl přes Lublanici postaven Dračí most. Až do roku 1918 byla Lublaň hlavním městem Kraňska. Po skončení 1. světové války se Lublaň stala součástí Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů. Ve městě byla založena Národní galerie, Akademie věd a umění, ale vznikla také několikapatrová obchodní centra. Roku 1919 byla založena univerzita. Od roku 1929 byla Lublaň hlavním městem Drávské bánoviny. Za 2. světové války bylo město obsazeno Italy a vlna odporu, která se vzedmula, byla tak silná, že bylo město obehnáno plotem z ostnatého drátu. Město bylo osvobozeno 9. května 1945 Jugoslávskou armádou. Roku 1955 dostala Lublaň od jugoslávského prezidenta Josipa Broze Tita titul Město Hrdina. V roce 1961 bylo postaveno mezinárodní letiště a od roku 1963 je Lublaň metropolí Slovinska. Na konci 80. let 20. století se zhroutila vnitrostátní vyjednávání o podobě Jugoslávie a 25. června 1991 došlo k odtržení Chorvatska a Slovinska, jehož hlavním městem se stala Lublaň.
Počátkem 21. století byl postupně zakazován vjezd automobilové dopravě do historického centra města. Roku 2008 byla z centra města na hradní kopec postavena lanovka.
Dominantou města je lublaňský hrad ležící na kopci Grič nad městem v nadmořské výšce 340 metrů. Z centra města je hrad dostupný strmými stezkami nebo lanovkou. Na druhém městském návrší Rožnik se nachází zámeček Tivoli.
Uprostřed města se nachází hlavní Prešerenovo náměstí, v jehož středu stojí socha slovinského básníka France Prešerena. Na severní straně náměstí stojí františkánský kostel Zvěstování Panny Marie. Na jižní straně náměstí se nachází Trojmostí, tedy tři mosty postavené v různých úhlech hned vedle sebe.
Na pravém břehu Lublanice se nedaleko Trojmostí nachází budova radnice. Západním směrem stojí zlatem zdobená katedrála sv. Mikuláše z 18. století s areálem arcibiskupství a bohosloveckým seminářem a na nábřeží také lázeňská kolonáda a trh. Na nejzápadnějším konci starého města stojí Dračí most, slovinsky Zmajski most, s ornamenty a sochami draků.