Švýcarsko - Bellinzona
Bellinzona je město ležící ve švýcarském kantonu Ticino, jehož je hlavním městem. Leží v podhůří Alp na východním, levém břehu řeky Ticino. Zaujímá rozlohu asi 20 kilometrů čtverečních a leží v průměrné nadmořské výšce 238 metrů. Žije zde asi 17.500 obyvatel, v aglomeraci asi 48.000 obyvatel.
Oblast Bellinzony byla osídlena již v období neolitu, a jelikož osada ležela v blízkosti několika klíčových alpských průsmyků, měla velký strategický a obchodní význam.
Na konci 1. století před naším letopočtem zde byla za vlády římského císaře Augusta postavena tvrz. V dalších stoletích však chátrala.
Ve 4. století byla tvrz přestavěna a značně rozšířena. Nově vzniklý hrad byl klíčovým bodem v obranné linii chránící hranice. V podhradí se postupně rozvíjelo město označované Bilitio.
Po pádu západní římské říše ovládaly oblast okolo roku 500 Ostrogothové. Hrad i nadále využívali ke kontrole obchodních cest a průsmyků.
V 6. století náležela oblast k východní byzantské říši a okolo roku 570 se stala majetkem Longobardů. Ti sem dosadili trvalou posádku, která oblast chránila před nájezdy sousedních franckých a alemanských kmenů. Longobardové odtud kontrolovali provoz na důležité obchodní stezce z Varese do Churu. Bellinzona tehdy zřejmě byla největším městem celé oblasti.
V roce 774 získalo kontrolu nad oblastí Franské království.
V 10. století se římský císař Otto III. pokusil obnovu římské říše a Bellinzona mu měla napomoci k expanzi do Itálie. Město bylo odděleno od Milána a jako dar věnováno biskupu Comovi, který podporoval Ottu III.
Když roku 1002 Otto III. zemřel, prohlásil se markýz Ardunio z Ivrey za italského krále a potvrdil biskupské vlastnictví hradu Castelgrande. O dva roky později potvrdil toto vlastnictví i německý král Henry II. Koncem 11. století se Bellinzona s hradem dostala pod kontrolu švábů.
V roce 1180 Frederik I. Barbarossa přiřadil Bellinzonu pod jurisdikci města Como.
Roku 1218 je v písemnostech uváděno jméno Bilizione. Ve 30. letech 13. století byl hrad Castelgrande posílen a roku 1239 sem byly přemístěny síly z Coma. Roku 1242 byla z Milána vyslána vojska, aby převzala nad Bellinzonou kontrolu. I přes úspěch této akce bylo již roku 1249 město opět přiřazeno pod Como. Konflikty na severu Itálie přetrvávaly a roku 1284 a 1292 byl hrad Castelgrande obléhán. Proti moci Milána bojovala i rodina Ruscových z Coma a na konci 13. století nechala v Bellinzoně postavit druhý hrad nazvaný Montebello.
Roku 1303 byl opět obléhán hrad Castelgrande. Roku 1335 pak byla vyhnána z Coma rodina Ruscových a usídlila se na Montebellu. Roku 1340 Milano obléhalo Bellinzonu, která nakonec podlehla, ale Ruscovi směli na Montebellu zůstat. Bellinzona pak rychle vzkvétala a rozrůstala se. Ve 2. polovině 14. století bylo postaveno opevnění, dlouhá zeď přes celé údolí nazývaná Murata. Umožnila Milánu chránit obchodní stezku před Gotthardský průsmyk a vybírat daně. Až do roku 1396 zdejší mocipáni neměli žádná práva ani formální tituly, nicméně tuto situaci změnil král Václav.
Roku 1402 však zemřel vévoda Gian Galeazzo. V následujícím roce se město dostalo pod kontrolu Alberta di Sacca z Val Mesolciny, který Bellinzonu držel až do roku 1419, kdy jí převzaly kantony Obwalden a Uri, které do oblasti expandovaly. Roku 1422 Milano Švýcarské konfederaci nabídlo možnost koupě Bellinzony, konfederace to však odmítla a Milano na město zaútočilo. Vojáci byli rychle vyhnáni a 30. června 1422 u Arbeda poraženi. Během nepokojů po smrti vévody Galeazza byla nad městem postavena věž, která se stala později jádrem třetího hradu nazvaného Sasso Corbaro. Roku 1426 byla podepsána mírová smlouva mezi Milánem a kantonem Uri, ale v roce 1439 se Uri opět pokusilo Bellinzony zmocnit. Ve 40. letech 15. století přišlo další období míru, ale roku 1478 na Bellinzonu znovu zaútočila švýcarská vojska. V bitvě u Giornica se jim dokonce podařilo mnohem početnější milánská vojska porazit. Po tomto útoku byl okolo věže nad městem postaven hrad Sasso Corbaro, oba zbylé hrady byly výrazně posíleny a zeď Murata přestavěna. Roku 1499 byla na hrad Castelgrande umístěna početná milánská vojska a v zimě přišlo ozbrojené povstání občanů.
Bellinzona se nakonec 14. dubna 1500 připojila ke Švýcarské konfederaci a zůstala pod správou kantonů Nidwalden, Schwyz a Uri.
Okolo roku 1600 byla na hradě Montebelo postavena kaple sv. Michala.
Po invazi Napoleona do Švýcarska roku 1898 se Bellinzona stala součástí Helvétské republiky, v níž byla hlavním městem stejnojmenného kantonu.
Když roku 1803 napoleonská vojska Švýcarsko opustila, stala se Bellinzona součástí samostatného kantonu Ticino a až do roku 1814 byla jeho hlavním městem. Poté bylo rozhodnuto, že se hlavní město bude každých šest let měnit a až do roku 1878 se Bellinzona střídala s Locarnem a Luganem.
Roku 1907 se k Bellinzoně připojily samostatné obce Carasso, Daro a Ravecchia.
Roku 2000 byla trojice hradů Castelgrande, Montebello a Sasso Corbaro zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO.
Nejvýznamnější památkou města jsou tři hrady, z nichž ten nejstarší, Castelgrande, stojí na skalnatém vrcholku přímo nad starým městem. Je dostupný úzkými uličkami z centra města, ale i výtahem z náměstí Piazza del Sole. Dominantou hradu jsou dvě věže – krajní Torre Bianca, tedy Bílá věž, pochází ze 13. století, zatímco centrální Torre Nera, tedy Černá věž, ze století čtrnáctého. Na hradě sídlí historické muzeum.
Hrad Castelgrande je hradbami spojen s hradem Montebello, který leží asi 90 metrů nad ním. Hrad tvoří věž, obytný palác a nádvoří. Z hradu je krásný výhled na město i linii obranného opevnění.
Hrad Sasso Corbaro se nachází na samostatném skalním výběžku asi 230 metrů nad městem.
Ve městě najdeme na náměstí Piazza Collegiata monumentální kostel Collegiata dei SS. Pietro e Stefano. Uličkami starého města od něj dojdeme až ke goticko-renesanční radnici Palazzo Civico a na náměstí Piazza Indipendenza, kde se nachází kostel San Rocco z roku 1330 a obelisk z roku 1903 postavený ke stoletému výročí nezávislosti.
V jižní části města najdeme kostel San Biagio z 12. století s krásnými freskami a malbami a kostel Santa Maria delle Grazie s velkou freskou Ukřižování z 15. století.
