Švýcarsko - Château de Chillon
Châteu de Chillon je hrad ležící ve švýcarském kantonu Vaud asi 3 kilometry od města Montreux přímo na břehu Ženevského jezera.
Archeologické průzkumy prokázaly, že oblast Chillonu byla osídlena již v době bronzové.
Stáří nejstarších částí hradu není známé, ale je možné, že se na místě dnešního hradu nacházely hradní budovy již na počátku 11. století, roku 1005. Již tehdy se na hradě nacházely různé podzemní prostory, hradní kaple i věže.
Nejstarší písemné zprávy o hradu pocházejí z roku 1150. V písemnostech se píše, že Savojský hrad má pod kontrolou cestu podél Ženevského jezera. V roce 1189 zahájil hrabě Thomas I. Savojský rozsáhlou rekonstrukci a přestavbu hradu.
Během 13. století si savojská hrabata podmanila většinu dnešního kantonu Vaud a rozdělila ho do malých území. To byl začátek jejich nadvlády nad přibližně dvěma třetinami území, které dnes tvoří frankofonní část Švýcarska. Slavojové ovládali obě hlavní cesty přes západní Alpy – jak přes průsmyk Mont Cenis, tak přes průsmyk Saint Bernard. Obchodní cesty přinášely velké zisky, které umožnily údržbu cest i ochranu cestujících. Roku 1214 nechal Thomas I. Savojský postavit 2 kilometry jižně od hradu město Villeneuve, kde byly zřízeny sklady a přístav. Rozšiřování Chillonu zahájené roku 1189 probíhalo na etapy, jednou z posledních stavebních úprav byla výstavba tří půlkruhových věží. Hradní stavební úpravy byly dokončeny roku 1233. Po Thomasu I. byl v letech 1255-1268 držitelem hradu jeden z jeho čtyř synů Pierre II. Stavební práce pokračovaly i nadále a dohled nad nimi držel Pierre Mainier. Po něm převzal vládu jeho bratr Philippe, který svěřil stavební práce na hradu do rukou stavitele Jacquese de Saint-George. Právě ze 13. století pocházejí gotické klenby ve sklepích. Hrad obýval trvale pouze kastelán, který ho hlídal, a vybíral clo. Rodina Slavojů hrad používala jako příležitostné bydliště, protože ovládala rozsáhlé území a často se přemisťovala z místa na místo. Jak Slavojové zvyšovali svůj vliv, stal se hrad důležitým finančním a správním centrem oblasti. V severní části skály pak byly postaveny nové budovy, které sloužily k administrativním účelům, archiv i jako pokladna.
Vliv Slavojů rostl i ve 14. století, takže se na konci 14. století rozhodli převést veškerou administrativu na jedno místo, do města Chambery.
Hrad téměř nebyl využíván, dokud vévoda Amédée VIII. roku 1436 nechal provést na hradě stavební práce, dal upravit stěny a horní části věží. Ani tyto úpravy však nakonec na hrad nepřivedly další život.
V roce 1530 byl na hradě za protisavojské chování uvězněn Françoise Bonivard. Roku 1536 se pokusili hrad obsadit Bernští a 29. března se jim to podařilo. Hrad si udržoval svůj statut pevnosti, zbrojnice i věznice a stal se administrativním centrem oblasti Vevey. Dva oddělené hradní sektory byly sloučeny a prostor byl reorganizován tak, aby vyhovoval novým potřebám. Došlo k úpravě obranného systému a jeho přizpůsobení na používání střelných zbraní. Roku 1584 postihlo hrad zemětřesení, po němž přišly stavební úpravy, například zvětšení prvního nádvoří.
Úředníci hrad opustili roku 1733 a přesídlili do Vevey. Hrad již nebyl potřebný pro vojenské účely a byl nadále využíván pouze jako skladiště. Roku 1785 se objevila myšlenka na přebudování severní části hradu na sýpku, ale z důvodu vlhkosti bylo od tohoto nápadu upuštěno. V lednu 1798 obsadili hrad během Vaudské revoluce vlastenci z Montreux a Vevey a Bernští Chillon opustili.
Roku 1803 vznikl kanton Vaud a hrad se stal jeho majetkem. Nikdo však pro něj neměl využití, byl používán jako skladiště střelného prachu a zbraní. Období romantismu přineslo znovuobjevení středověkých památek. Roku 1816 přicestoval do oblasti lord George Gordon Byron a po návštěvě hradu napsal slavnou báseň Vězeň chillonský. Vláda kantonu Vaud si s nově nabytou slávou hradu nedokázala poradit a v letech 1836 – 1838 rozhodla, že je lepší zachovat současné využití hradu. Počty návštěvníků však rostly a některým bylo umožněno pod dohledem strážců hrad navštívit. Na konci 19. století bylo rozhodnuto o zahájení rekonstrukce.
Hrad sestává ze stovky nezávislých budov, které byly postupně propojeny v jeden celek. Vstupuje se do něj po mostě z 18. století, který překlenuje přírodní hradní příkop, a bránou z 15. století. Za bránou najdeme první nádvoří, které bylo obklopeno provozními budovami a chlévy. K vidění jsou zde i původní hradby z 11. století. Z nádvoří se vstupuje do krypty, která byla součástí kaple a nachází se pod nádvořím. Z nádvoří můžeme vstoupit i do dalších podzemních prostor – sklepa, jehož počátky sahají až do 11. století, skladiště, které sloužilo jako zásobárna zboží, útočiště posádky i zbrojnice, a vězení. V podzemí najdeme i tajnou výpadovou branku, která zřejmě sloužila pro vykládání zboží z lodí, pro potřeby úniku z hradu, ale zdejší prostor sloužil zřejmě i jako popraviště. Následuje takzvané Bonivardovo vězení, což je místnost, které sloužilo jako skladiště a od roku 1290 jako věznice. Na třetím sloupu najdeme podpis lorda Byrona. Z prvního na druhé nádvoří se vstupuje průjezdem, u nějž se nachází věž, která je zároveň nejstarší stavbou hradu. Budovy okolo druhého nádvoří sloužily k bydlení, proto mají velká okna. Nacházela se zde jídelna, sál Aula Nova, který sloužil k reprezentativním účelům. Navazují soukromé prostory hradních pánů, které se obklopují třetí nádvoří – předpokoj, ložnice, pokoj pro hosty, erbovní sál panský pokoj Camera Domini, který sloužil jako ložnice, točité schodiště zpřístupňující soukromou kapli i hradní ochoz, salonek, latrína i sál obložený dřevem, který využívaly hradní dámy. Najdeme zde i vnitřní nádvoří, které bylo dříve velkým sálem s kamny, a soukromou kapli svatého Jiří, která sloužila i jako sýpka a sklad střelného prachu. U třetího nádvoří najdeme i sál Aula Magna, který sloužil jako přijímací, allingeský pokoj využívaný jako ložnice, mučírnu, která se využívala jako salonek, šatna a později i k výslechům, latrínu, sál Camera Nova, i dům kleriků Domus Clericorum. Ze třetího nádvoří se vstupuje také na čtvrté nádvoří, které sloužilo k obraně. Najdeme zde obranné věže, hlavní trakt, který byl využíván k obraně i jako sklad, a sál Logia Parlamenti, který sloužil jako hovorna. Z hlavního traktu je možné se po ochozu dostat přes budovu pokladnice k hlavní, asi 25 metrů vysoké, věži nazývané Donjon. Byla využívána k obraně, jako útočiště k provizornímu bydlení i jako sklad a vězení.
