Švýcarsko - Interlaken
Interlaken je malé město ležící ve švýcarském kantonu Bern v oblasti Berner Oberland. Leží na řece Aare mezi jezery Brienzersee a Thunersee v místě, kterému se říká Bödeli. Je významným dopravním bodem a vstupní branou do švýcarských Alp. Město zaujímá rozlohu asi 4,4 kilometru čtverečních a leží v průměrné nadmořské výšce 570 metrů. Žije zde něco přes 5.000 obyvatel, z čehož asi čtvrtina jsou cizinci.
V okolí Interlakenu byly nalezeny pozůstatky opevnění v období neolitu, mladší doby bronzové i římském, ale není jisté, zda byla osídlena přímo i oblast dnešního města.
První známky osídlení se datují až do středověku. Roku 1133 již bylo na levém břehu řeky Aare opatství s klášterem augustiánských kanovníků. V tomto roce ho pod svou ochranu převzal římský císař Lothar III. Opatství zřídilo most přes řeku a vybíralo mýto. Okolo opatství postupně vyrostla vesnice i s mlýnem, který jí dal název – Aarmühle.
Během 13. století opatství rozšířilo svůj vliv po celém okolí a nakonec ovládalo více než 20 kostelů, řadu farem a vsí. Již roku 1239 je zmiňován mlýn Villa Inderlappen na pravém břehu řeky Aare. Od roku 1247 pobývaly ve zdejším opatství také ženy. Postupně se osídlení na pravém břehu řeky Aare rozvíjelo a v letech 1279 – 1280 zde vznikla vesnice Unterseen.
Opatství se rozrůstalo, ale polovina 14. století přinesla válečné konflikty, zadlužení a roku 1350 bylo nutné snížit stavy mnichů a mnišek. Došlo i k ignorování klášterních pravidel a k násilnému sporu mezi kanovníky a jeptiškami. Probošt byl zatčen a někteří kanovníci nahrazeni kanovníky z jiných klášterů. Z roku 1365 pochází první zmínka o mlýnu Amuli na levém břehu řeky Aare. V osadě Aarmühle, která ještě náležela pod obec Matten, se začaly konat týdenní a výroční trhy.
I přes různá reformní opatření řádových sester byl roku 1484 zdejší klášter uzavřen. Majetek kláštera byl převeden do nově založeného kláštera Sv. Vincenta v Bernu.
Během protestantské reformace pak rou 1528 došlo k odsvěcení kláštera. Následovala vzpoura nájemníků, kteří očekávali, že jim budou odpuštěny dluhy. Po reformaci byly části budov používány jako sídlo správy okresu nebo jako nemocnice pro chudé. V letech 1562 – 1563 přeměnil další části kláštera na sýpku a vinný sklep.
Roku 1633 vyvrcholily více jak století trvající spory o lesy a pole oddělením Aarmühle od obce Matten. Spor však i nadále pokračoval.
V letech 1746 – 1750 bylo zbořeno západní křídlo opatství a na jeho místě nechal guvernér Samuel Tillier postavit takzvaný Nový zámek, který se stal centrem správy pro celý okres.
Okolo roku 1800 se o zdejší oblasti začali dozvídat návštěvníci a úspěch festivalu švýcarské kultury Unsprunnenfest v letech 1805 a 1808 přilákal mnoho návštěvníků. Od roku 1820 přicházelo za horským vzduchem a lázeňskými procedurami stále více turistů. Roku 1835 byla zřízena parní lodní doprava z města Thun. V roce 1838 se Aarmühle stalo samostatnou obcí. K rozrůstající se obci Unterseen se připojila ves Interlaken. Aarmühle pak začala pro svou poštu a nádraží používat jméno Interlaken, které se tak rychle dostalo do povědomí občanů. V roce 1839 byl zahájen lodní provoz také z města Brienz. I přes rozvíjející se turismus byla roku 1850 v Interlakenu otevřena továrna na parkety. V roce 1859 byly otevřeny velké lázně, v letech 1860 – 1875 bylo postaveno několik luxusních hotelů s výhledem na Jungfrau a okolní hory a v roce 1872 byl zahájen provoz na železniční trati z Därligenu. O dva roky později byla trať prodloužena do Bönigenu. Roku 1888 byla otevřena železnice do Alpnachstadu u Luzernu a do Brienzu. Roku 1891 bylo městečko přejmenováno z Aarmühle na Interlaken. Roku 1893 získal Interlaken přímé železniční spojení s městem Thun a následně i do Bernu. Zlepšující se dopravní spojení přineslo v letech 1890 – 1914 výstavbu dalších hotelů.
Roku 1914 zbrzdila rozvoj turismu 1. světová válka. Roku 1921 byla otevřena tkalcovna, ale zároveň roku 1935 došlo k uzavření továrny na parkety. Až roku 1955 se Interlaken vzpamatoval z dopadů obou světových válek. Ačkoli hlavní náplní města byl turismus, ve 2. polovině 20. století se zde zpracovávala vlna a byl zde zřízen i závod na kovové výrobky. Roku 1988 byl Interlaken napojen na dálnici A8.
Interlaken je hlavním výchozím bodem pro výlet na Jungfraujoch. Z nádraží Inter-laken Ost vyrážejí vlaky do Grindelwaldu a Lauterbrunnenu odkud pokračují na Kleine Scheidegg a dále na Jungfraujoch, do těsné blízkosti monumentálních hor Jungfrau, Mönch a Eiger, na které je přímo z hlavní třídy Interlakenu krásný výhled. Interlaken je výchozím místem i pro výlety na další okolní vrcholy, například na Schynige Platte.
