Švýcarsko - Jungfraujoch
Jungfraujoch je nejníže položené místo horského sedla nacházející se v nadmořské výšce 3.471 metrů mezi horami Jungfrau, která měří 4.158 metrů a Mönch o výšce 4.107 metrů a v těsné blízkosti majestátní hory Eiger. Leží v Bernských Alpách na pomezí kantonů Bern a Wallis.
Již okolo roku 1860 existovaly projekty na výstavbu železniční tratě k vrcholu Jungfrau. Například z roku 1870 pocházejí plány Friedricha Seilera na pneumatickou dráhu z Interlakenu, 16. října 1889 podal žádost o koncesi na výstavbu adhezní železnice s ozubnicí nebo pětiúsekové lanovky Gustav Eiffel a Maurice Köchlin, 22. října téhož roku požádal o koncesi Alexandr Trautweiler, který navrhoval lanovou dráhu se čtyřmi tunely. Další projekt vypracoval roku 1890 konstruktér tratě na Pilatus Eduard Locher a v roce 1891 zpracovali Maurice Köchlin a Eduard Locher společný projekt ledovcové dráhy, který byl roku 1892 i schválen. Když roku 1893 švýcarský průmyslník Adolf Guyer-Zeller trávil dovolenou v oblasti Schilthornu, uchvátilo ho panorama hor Eiger, Mönch a Jungfrau. Zároveň se mu zalíbila parní ozubnicová dráha Wengernalpbahn jezdící do sedla Kleine Scheidegg do výšky 2.061 metrů. Již během dovolené si v hotelu načrtnul první skicu trasy dráhy horské železnice. Nakonec naplánoval trasu vedoucí z Kleine Scheidegg na vrchol hory Jungfrau, přičemž velká část trasy vedla tunelem v masívu hor Eiger a Mönch a v plánu byl provoz elektricky poháněných vlaků. 27. srpna 1893 byly vypracovány detailní plány, postupně provedeny nezbytné pokusy a 20. prosince podána žádost o licenci. Roku 1894 byly zajištěny finance a poté 21. prosince 1894 vydána koncese a 27. července 1896 proběhl první odstřel, kterým byla zahájena výstavba ozubnicové železnice na Jungfraujoch. Stavba postupovala rychle, takže již 19. září 1898 byl slavnostně zahájen provoz na 1. úseku tratě z Kleine Scheidegg do stanice Eigergletscher. 17. prosince téhož roku byla založena železniční společnost Jungfraubahn. Od ledna do dubna 1899 proběhla stávka dělníků a při výstavbě v té době došlo 26. února 1899 k úmrtí 6 dělníků při explozi výbušnin. 3. dubna 1899 pak zemřel na zápal plic „otec“ stavby Adolf Guyer-Zeller. Již 2. srpna 1899 byl zahájen provoz na druhém úseku mezi stanicemi Eigergletscher a Rotstock. O rozestavěnou železnici byl velký zájem a během letního provozu na 1. úseku bylo přepraveno více než 23.300 cestujících. Postupné zprovozňování trati přinášelo další nezbytné finance.
Další úsek trati byl zprovozněn 28. června 1903, kdy vlaky začaly jezdit ze stanice Rotstock až do zastávky Eigerwand do výšky 2.865 metrů nad mořem. Ta byla vybudována jako tunelová s vyhlídkou. Čtvrtý úsek mezi stanicemi Eigerwand a Eismeer byl uveden do provozu 25. července 1905. Vlaky tak jezdily již do výšky 3.159 metrů nad mořem. Další výstavba však pokračovala pomalu, na dva roky byla dokonce zastavena pro nedostatek financí a 15. listopadu 1908 došlo navíc k nehodě u zastávky Eigerwand. Zdlouhavá byla i výstavba vrcholové stanice. Šestý úsek trati ze stanice Eigerwand na Jungfraujoch do výšky 3.454 metrů byl slavnostně zprovozněn 1. srpna 1912. Návštěvnost postupně rostla, takže 14. září 1924 byl otevřen Haus über den Wolken, tedy Dům nad mraky. Jungraujoch začal být roku 1931 využíván také jako výzkumná stanice a roku 1937 zde byla otevřena observatoř Sphinx. V roce 1937 byla také pořízena sněhová fréza, takže vlaky na Jungfraujoch začaly jezdit i v zimních měsících. Jak rostl počet přepravených cestujících, narůstal i počet vlakových souprav, takže roku 1955 bylo ve stanici Kleine Scheidegg zřízeno druhé depo. V roce 1972 pak byla rozšířena vyhlídková okna ve stanicích Eigerwand a Eismeer, ale 21. října téhož roku vyhořela ubytovna Berghaus a také Haus über den Wolken. Nová ubytovna byla otevřena již roku 1975 na původním místě, ale výstavba nového Berghausu byla zahájena až 24. srpna 1983. Ke slavnostnímu otevření došlo 1. srpna 1987. V 90. letech bylo na Jungfraujochu otevřeno veřejné prostranství (1991) a krytá vyhlídková terasa Sphinx (1. 7. 1996).
1. června 2000 padl při příležitosti akce „100 roků Raiffeisen“ absolutní návštěvnický rekord. Na Jungfraujoch zavítalo toho dne 8.148 návštěvníků. Ke 13. prosinci 2001 pak byla celá oblast Jungfrau-Aletsch-Bietschhorn zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. 19. dubna roku 2002 byl na Jungfraujoch otevřen ledovcový sál a výstup na ledovcovou plošinu.
Vlaky na Jungfraujoch vyjíždějí z Interlakenu jako jeden dlouhý vlak, který se před prostředním úsekem rozvětvuje a je možné si vybrat, zda jet přes Grindelwald nebo Lauterbrunnen a Wengen. V Grindelwaldu i Lauterbrunnenu je nutné přestoupit na vlak na Kleine Scheidegg, kde se obě trasy zase potkávají. Přestupy jsou nezbytné především kvůli odlišnému rozchodu 800 a 1000 mm a různým ozubnicovým i elektrickým systémům. Cesta z Interlakenu až na Jungfraujoch trvá se dvěma přestupy asi 2 hodiny a 17 minut a vlaky při ní zdolávají převýšení 2.887 metrů.
Železnice na Jungfraujoch má celkovou délku 11.827 metrů a po celé této trase je vybavena ozubeným hřebenem. Provozní trasa má délku 9.336 metrů, z čehož 7.207 metrů trati je vedeno tunelem. Na trase se nacházejí také dva mosty o celkové délce 91 metrů a pět stanic a zastávek. Železnice je úzkorozchodná o rozchodu 1.000 mm, nejmenší oblouk má poloměr 100 metrů a největší sklon dosahuje 25%, tedy maximálně převýšení 25 cm na metr, což umožňuje pozvolné přizpůsobování lidského těla nadmořské výšce. Horní stanice se nachází v nadmořské výšce 3.454 metrů a je tak nejvýše položenou železniční stanicí v Evropě.
Uprostřed sedla se nachází malý vrcholek hory Sphinx. Z vlakové stanice jezdí nejrychlejší švýcarský výtah o 117 metrů výše až do nadmořské výšky 3.571 metrů na vyhlídkovou terasu vědecké observatoře Sphinx stojící právě na tomto vrcholku. Odtud je výhled na vrcholy Jungfrau a Mönch, ale i nejdelší alpský ledovec Aletschgletscher, který právě zde začíná. Zájemci mohou na Jungfraujoch navštívit expozici výstavby železnice, ledovcový sál se sochami vymodelovanými z ledu, vstoupit na ledovec nebo pod vrchol Mönch. Veškeré výtahy, vyhlídky i expozice na Jungfraujoch jsou zahrnuty v jízdném.
