Švýcarsko - Pilatus
Pilatus je hora ležící ve Švýcarsku na rozhraní kantonů Luzern, Nidwalden a Obwalden, přičemž hranice kantonů Nidwalden a Obwalden prochází vrcholem hory. Hora leží jihozápadně od města Luzern a tyčí se 1.698 metrů nad hladinou jezera Vierwaldstättersee. Vrchol leží ve výšce 2.132 metrů nad mořem. Nabízí se z něj úchvatný výhled na Vierwaldstättersee, respektive Luzernské jezero, na město Luzern i Alpy.
Podle středověké pověsti horu obýval drak. Roku 1619 bylo dokonce zaznamenáno, že drak byl spatřen, jak mává křídly a letí z jeskyně Pilatus do jeskyně Flue na opačné straně jezera. Výstup na horu byl přísně zakázaný, protože podle jiné středověké pověsti je vrchol hory místem posledního odpočinku krutého a přísného římského úředníka Pontia Pilata, který je česky nesprávně nazýván Pilát Pontský a který údajně odsoudil Ježíše Krista. Pilátovo tělo bylo údajně vhozeno do jezera na vrcholu hory, a pokud bude jeho duše vyrušena, sešle na Luzern zkázu. Ani to však návštěvníky neodradilo a hora je odpradávna spíše přitahovala.
Na konci 19. století vrchol hory navštěvovalo ročně okolo 3.000 návštěvníků – většina z nich pěšky, případně s využitím nosičů nebo mul. I královna Viktorie s takovou pomocí horu zdola a roku 1868 stanula na jejím vrcholku. Úspěch ozubnicové železnice na horu Rigi přinesl nápad na výstavbu ozubnicové železnice na vrchol Pilatu. První projekt byl vypracován v letech 1871 – 1872 a 22. dubna 1873 byla podána první žádost o koncesi. V květnu 1873 banka Kreditanstalt pověřila geometra Arnolda z Triengenu vytyčením nové železniční trasy. Maximální možné stoupání 250 ‰ a poloměry oblouků 180 metrů mu umožnily navrhnout trasu o délce 8,7 kilometru. V 80. letech 19. století navrhnul novou trasu Eduard Locher. Navrhnul jednokolejnou ozubnicovou dráhu a jeho návrh byl více než pokrokový, ale objevily se problémy, které tehdejší technika nedokázala vyřešit. Locher se však nevzdal a spolu s Eduardem Guyer-Freulerem 16. dubna 1885 předložil žádost o koncesi, kterou 24. června 1885 získal a 29. března následujícího roku projekt schválila i Spolková rada. Klimatické podmínky umožňovaly pracovat jen asi třetinu roku, terén byl velice obtížný, známé technologické postupy nepoužitelné, finance omezené a termín dokončení stanovený ve smlouvě šibeniční. Bylo tedy nutné navrhnout zcela nové pracovní postupy vhodné pro příkrý skalnatý horský terén. Trať byla řešena jako úzkokolejná s rozchodem 80 centimetrů. Locher navrhnul řešení, které umožňovalo překonat do té doby nepoznané převýšení – mezi koleje byla umístěna ozubená kolej, ale zcela atypicky vodorovně s ozubením po obou stranách, s ozubeným kolem na každé straně a třetím ozubeným kolem, které zabraňovalo vyskočení kol z ozubené tyče. První souprava k vrcholu Pilatu vyjela 17. srpna 1888, 17. května 1889 byla železnice zkolaudována a 4. června 1889 uvedena do provozu. Šibeniční termín daný smlouvou byl přitom 15. června 1889. Zpočátku zajišťovalo dopravu osm parních souprav vyrobených ve Winterthuru a vrchol hory navštívilo více než 36.000 návštěvníků. Roku 1890 byl na vrcholu hory otevřen hotel Kulm a na konci 19. století sem byla zavedena elektřina.
Postupně byly pořizovány další vlakové soupravy a rostl počet návštěvníků. V roce 1900 bylo na Pilatus vyvezeno téměř 50.000 návštěvníků. Roku 1905 byly zpracovány první plány na elektrifikaci železnice, rozhodnutí padlo ale až v letech 1931 – 1933. První elektrické vozy byly uvedeny do provozu 15. května 1937 a umožnily nepatrně rychlejší přepravu. Dva parní vozy byly ponechány v záloze, a když se zjistilo, že elektrické vozy zvládají přepravu cestujících bez problémů, byly umístěny do muzea. Jeden parní vůz dnes najdeme v dopravním muzeu v Luzernu a druhý v železničním muzeu v německém Mnichově. Přístup na vrchol hory se ještě více zjednodušil 24. prosince 1954, kdy byla otevřena kabinková lanovka na Fräkmüntegg, a 9. března 1956, kdy byl uveden do provozu i druhý úsek lanovky na vrchol Pilatu. Nárůst počtu návštěvníků přinesl roku 1967 nahrazení stávajících souprav novými, které zvládaly jízdu do kopce rychlostí 12 km/h a z kopce rychlostí 9 km/h. Nedlouho poté, roku 1971, bylo dosaženo rekordu v počtu návštěvníků. V tomto roce navštívilo Pilatus 300.000 návštěvníků. Počátkem 80. let 20. století proběhla rekonstrukce horního úseku lanovky. Lanovka byla znovu uvedena do provozu 3. prosince 1983. V 90. letech 20. století byla provedena rekonstrukce i dolní části lanové dráhy, která byla veřejnosti znovu otevřena 10. května 1996.
Železnice na vrchol hory je dnes provozována pod názvem Pilatusbahn, zkráceně PB. Trať na délce 4.618 metrů překonává převýšení 1.635 metrů, je úzkorozchodná o rozchodu 800 milimetrů a s minimálním poloměrem oblouků 80 metrů. Průměrný sklon je těžko uvěřitelných 380 ‰ a naprostým unikátem je maximální sklon tratě, který dosahuje 480 ‰. Železnice na Pilatus je dodnes nejstrmější železnicí na světě. Depo a dolní stanice železnice se nachází v Alpnachstadu v nadmořské výšce 440 metrů. První stanicí je po 1,3 kilometru stanice Wolfort v nadmořské výšce 890 metrů nad mořem. Následuje 40 metrů dlouhý tunel Wolforttunnel a dva tunely Spycher I a Spycher II o délce 47 a 97 metrů. Po 2,3 kilometru od Alpnachstadu se v nadmořské výše 1.355 metrů nachází stanice Aemsigen, ve které se soupravy jedoucí nahoru a dolů míjejí. Po dalším kilometru se v nadmořské výšce 1.600 metrů nachází stanice Mattalp. Na dalším úseku tratě se nachází 4 tunely – Eselwand I, II, III a IV o délkách 44, 50, 46 a 9 metrů. Konečná stanice leží v nad-mořské výšce 2.073 metrů. Překonání celé trasy trvá při cestě nahoru asi 30 minut při rychlosti 9 – 12 km/h. Při klesání je z bezpečnostních důvodů rychlost omezena na 9 km/h a jízda trvá o 10 minut déle. Ozubená železnice je v provozu pouze od května do listopadu.
Hora je přístupná také z opačné strany, z Kriensu. Odtud vede od roku 1954 panoramatická čtyřmístná kabinková lanovka přes Krienseregg na Fräkmüntegg. První úsek lanovky je dlouhý 2.118 metrů, druhý úsek 2.774 metrů. Lanovka překonává převýšení 899 metrů. Z Fräkmünteggu pokračuje na vrchol Pilatu visutá kabinová lanovka, která na trase dlouhé 1.389 metrů překonává převýšení 647 metrů. Obě lanovky jsou v provozu celoročně vyjma pravidelné údržby.
V letních měsících je možné absolvovat okružný výlet Golden Round Trip. V rámci jízdenky je možné se vydat z Luzernu lodí do Alpnachstadu, odtud vyjet ozubnicovou železnicí na Pilatus, sjet lanovkou do Kriensu a odtud pokračovat autobusem zpět do Luzernu.
Vrchol hory je součástí švýcarského obranného systému. Nachází se zde těžké opevnění, které je zabudované do skalního masivu přímo pod turistickou vyhlídkovou galerií. Jinak zde najdeme dva hotely nazvané Bellevue a Kulm. Na svazích Pilatu se nachází nejdelší švýcarská letní sáňkařská dráha, která je dlouhá 1.350 metrů.
