Švýcarsko - Zürich
Zürich, česky Curych, je největší město Švýcarska a hlavní město kantonu Zürich. Jméno města je odvozeno pravděpodobně z keltského slova „dur“, což znamená „voda“. Curych leží v severní části Švýcarska na severním břehu Curyšského jezera. Městem protéká řeka Limmat, která zde z Curyšského jezera vytéká. Žije zde asi 390 tisíc obyvatel, ale celá aglomerace má 1,1 milionu obyvatel.
Oblast dnešního města byla osídlena již v pravěku, v období neolitu a doby bronzové. Staří Římané střežili obchod na řece Limmat a na jejím levém břehu nedaleko dnešního mostu Rathausbrücke v oblasti Lindenhof postavili v roce 15 př. n. l. hraniční opevnění, které sloužilo jako celnice a napomáhalo ve výběru daní. Na místě dnešního St Peterskirche postavili první svatyni.
Již ve 3. století bylo Felixem a Regulou představeno křesťanství. Zřejmě po roce 370 byl na Lindenhofu postaven hrad. Během 6. století se na území města usídlil národ Alemanů. Jiné informace z prvních osmi století našeho letopočtu však nemáme.
Roku 807 se poprvé v písemnostech objevuje jméno Turigus. Z 8. století pochází písemná zpráva o Ziurichi a roku 835 je zmiňována zřícenina románského hradu. V roce 853 nechal Ludwig, vnuk Karla Velikého, postavit ženský klášter Fraumünster. Jeho výstavba byla dokončena roku 874. V té souvislosti najdeme v písemnostech také jméno Turegus. Někdy v té době se také v katedrále Grossmünster zformoval sbor kanovníků. Na konci 9. století získal Curych statut města.
Roku 1045 udělil král klášteru Fraumünster právo pořádat trhy, vybírat mýto a clo a také razit mince.
Ve 12. století pojmenoval Otto von Freisig město Zürich.
Roku 1215 se Curych stal svobodným městem s vlastním útvarem podobným parlamentu. V roce 1218 bylo město předáno zpět do rukou krále, který jako svého zástupce jmenoval jednoho z měšťanů. Roku 1220 byla zahájena výstavba městských hradeb s příkopy, proběhla převážně ve 30. letech. V roce 1285 byl severně od Lindenhof založen klášter Ötenbach.
Až do 14. století stály v čele města abatyše, ale politická moc kláštera pomalu upadala. Po povstání rolníků roku 1336 přišly revoluční změny a město získalo svého prvního starostu. Vše vyústilo 1. května 1351 v připojení Curychu jako pátého v pořadí ke Švýcarské konfederaci. Curych byl však nadále i svobodným říšským městem a tedy spolupracoval s oběma tehdy znepřátelenými stranami. Postupně byla omezována moc měšťanů ve prospěch řemeslníků. Od roku 1383 byli v čele města dva starostové, kteří se v půlročních intervalech střídali ve vedení města.
Roku 1400 se Curych oficiálně stal svobodným římským městem a přestal být závislý na Německé říši. Když roku 1440 vymřel rod Toggenburgů, nárokoval si jejich majetek kanton Curych, Glarus a Schwyz. Spor vyústil až ve Starou curyšskou válku. Za porušení smlouvy a válku s ostatními členy Konfederace byl Curych z Konfederace vyloučen. Roku 1446 válka skončila porážkou po Curych, který se roku 1450 opět stal členem Konfederace. Ve 2. polovině 15. století Curych rozšiřoval území kantonu. Roku 1498 se po podpisu nové ústavy dostala veškerá politická moc do rukou Velkého sněmu.
Od roku 1512 neslo město název Tigurum. V roce 1519 byla v Curychu zahájena náboženská reformace vedená Ulrichem Zwinglim, který v té době působil jako hlavní kazatel v Grossmünster. S ním jsou spojeny také počátky budoucí Curyšské univerzity, jejíž kořeny sahají až do roku 1525. V Curychu kázal až do roku 1531.
Roku 1642 bylo pod vlivem třicetileté války postaveno nové, druhé opevnění. Po jejím skončení se z říšského města Curychu stala republika. Rozvíjel se průmysl, zlepšovala se životní úroveň a město se začalo rozrůstat za hradby. Současně se však objevovaly rozpory mezi členy Konfederace.
V 18. století byla na Lindenhofu nalezena hrobka z 2. století s názvem tehdejšího římského hradu: „STA(tio) TUR(i)CEN(sis)“. V únoru 1798 byla podepsána nová švýcarská ústava a Curych získal absolutní svobodu. Na konci 18. století Napoleon obsadil Konfederaci a vyhlásil Helvétskou republiku. I Curych se stal bojištěm.
V roce 1833 byla založena Curyšská univerzita a započalo bourání městských hradeb. První polovina 19. století přinesla ekonomický vzestup, v letech 1839 – 1840 a znovu 1845 – 1846 byl Curych hlavním městem. Byla zbořena většina starých hradeb a roku 1847 získalo město železniční spojení s Badenem. Od roku 1855 byl Curych sídlem Federálního technologického institutu ETH. V roce 1871 byla postavena nová budova hlavního nádraží. Roku 1877 byla založena Curyšská burza. Tento krok výrazně posílil rozvoj bankovnictví a švýcarské banky jsou svou spolehlivostí známy dodnes. Roku 1893 došlo k rozšíření Curychu připojením okolních obcí.
Roku 1902 byl zbořen klášter Ötenbach, čímž uvolnil místo administrativním budovám a ulici Uraniastrasse. Za 1. světové války se v ulici Spiegelgasse v kabaretu Voltaire zrodil umělecký styl nazývaný dadaismus. V roce 1934 došlo k rozšíření Curychu o okolní obce. Za 2. světové války byl Zürich vlivem navigačních chyb několikrát bombardován spojeneckým letectvem. Roku 1962 mělo město historicky největší počet obyvatel – více než 445.000. V roce 1972 a 1985 byly uvedeny do provozu různé úseky městského obchvatu, ale i přes další výstavbu město trpí dopravními zácpami.
Za nejstarší památku města lze označit Lindenhof, který byl nejstarším osídleným místem v Curychu. Na místě původního sídliště se dnes nachází park z 18. století. ● Pozůstatkem historického opevnění města je vodní příkop Schanzengraben s dochovanými baštami. Zbytky hradeb se dochovaly ve 4. a 5. čtvrti, ulice Bahnhofstrasse lemuje trasu bývalé hradební zdi. ● Nejstarším kostelem je Wasserkirche, jehož základy jsou zřejmě již ze 3. století. Jednou z dominant města je Fraumünster z 9. století, který byl součástí kláštera. Vedle kostela se na náměstí Münsterplatz nachází pamětní deska věnovaná poděkování československých emigrantů za nový domov. Z 12. století pochází hlavní stavba města – chrám Grossmünster se dvěma věžemi, které dominují starému městu. Další kostel, Augustinerkirche, je z roku 1274. Od roku 1524 byl využíván jako mincovna. Jako poslední zmíníme St Peterskirche z roku 1534, který zdobí velké hodiny s největším ciferníkem v Evropě o průměru 8,7 metru. ● V Curychu se nachází Schweizerisches Landesmuseum, tedy Švýcarské zemské muzeum nabízí expozice hodin, keramiky, maleb, mincí, nábytku, soch, šperků, textilií či zbraní. Z dalších muzeí jmenujme Kunsthaus (Dům umění), Museum für Gestaltung (Umělecko-průmyslové muzeum) nebo muzea spadající pod Curyšskou univerzitu, jako je Medizinhistorisches Museum nebo Zoologisches Museum. Najdeme zde také řadu divadel, například Opernhaus nebo Schauspielhaus. ● Za návštěvu stojí i Curyšská univerzita, z jejíž polytechnické fakulty vzešlo mnoho nositelů Nobelových cen. V 11. patře jedné z budov této fakulty je vyhlídková plošina. Krásný výhled na město, jezero i Alpy je z ruského kola, které se nachází na břehu Curysškého jezera. Častým cílem návštěvníků je Curyšská zoologická zahrada.
