Island - Reykjavík
Reykjavík je hlavní a největší město Islandu. Je nejzápadnějším evropským hlavním městem a také nejseverněji ležícím hlavním městem světa. Leží na jihozápadním cípu Islandu na pobřeží Atlantského oceánu v zálivu Faxaflóiv. V roce 2017 měl Reykjavík téměř 130.000 obyvatel, což jsou skoro 2/3 všech obyvatel Islandu.
V dávných dobách se na místě dnešního města nacházel ledovec a moře.
První osada zde byla založena už roku 874 norským Vikingem Ingólfem Arnarssonem, kterou podle zdejších termálů pojmenoval Reykjavík, což znamená „Kouřová zátoka“. Šlo o první osadu na Islandu.
Roku 1226 byl na ostrově Viðey postaven augustiniánský klášter. Díky němu se Reykjavík dále rozvíjel.
V polovině 18. století se začalo rozvíjet hospodářství a průmysl, především rybolov a zpracování vlny. Později byl zřízen také velký přístav a byla zde postavena křesťanská katedrála. Dne 18. srpna 1786 pak byla Reykjavíku udělena městská práva. Tehdy ale měl asi jen 170 obyvatel. V roce 1796 byl postaven Dómkirkjan í Reykjavík.
Již na začátku 19. století zde žilo okolo 600 obyvatel a o 100 let později jich už bylo přes 6.000. Roku 1879 proběhla rozsáhlá rekonstrukce Dómkirkjan í Reykjavík a v roce 1881 byl postaven Alþingi.
Roku 1904 se stal Reykjavík sídlem ostrovní vlády. V roce 1911 zde byla zřízena univerzita Háskóli Íslands. Tehdy měl Reykjavík asi 12.000 obyvatel. Roku 1918 se pak Island stal suverénním státem pod svrchovaností Dánska, čímž vzniklo Islandské království. Až 17. června 1944 byla vyhlášena Islandská republika, jejímž hlavním městem se stal Reykjavík. Roku 1945 byla zahájena výstavba Hallgrímskirkja. Počet obyvatel města stále poměrně strmě rostl a v roce 1950 zde žilo již 56.000 lidí, o 30 let později to bylo už 84.000. V roce 1992 byla postavena Ráðhús Reykjavíkur.
V roce 2000 měl Reykjavík už 110.000 obyvatel, roku 2017 pak už téměř 130.000. V roce 2011 byla postavena hala Harpa.
Dominantou a díky výšce 74,5 metru také nejvyšší stavbou Reykjavíku je kostel Hallgrímskirkja. Jeho stavba podle projektu Guðjóna Samúelssona byla zahájena roku 1945 a ukončena v roce 1986. Kostel je pojmenován po Hallgrímuru Péturssonu, který byl islandským ministrem a básníkem. Kostel je postaven v novogotickém a expresionistickém stylu. Slouží jako farní luteránský a je přístupný i turistům, kterým slouží vyhlídka v kostelní věži.
Další významnou církevní památkou je Dómkirkjan í Reykjavík, tedy reykjavická katedrála. Je hlavním svatostánkem evangelické luteránské obce a sídlem islandského biskupa. Byla postavena roku 1796 a v roce 1879 zrekonstruována. Stojí v těsném sousedství budovy Alþingi a od roku 1845 každé zasedání parlamentu začínalo mší konanou v katedrále. V interiéru najdeme varhany s 31 hlasy, které byly vyrobeny Karlem Schukem v Berlíně.
Alþingi, respektive Althing, což znamená „všeobecné shromáždění“, je islandský parlament. Je jedním ze nejstarších parlamentů světa. Shromáždění se až do roku 1798 konala na Þingvellir, tedy Thingvelir, což znamená „sněmovní louka“. Roku 1881 byla v Reykjavíku postavena kamenná budova, která začala sloužit těmto účelům. Budovu navrhnul dánský architekt F. Meldahle.
Nedaleko Alþingi se nachází Ráðhús Reykjavíkur, tedy městská radnice. Leží na břehu městského jezera Tjörnin. Byla postavena roku 1992 podle plánů architektů Studia Granda. Budova slouží také jako infocentrum a pro různá představení a výstavy.
V blízkosti jezera Tjörnin se nachází také kostel Fríkirkjan í Reykjavík, Listasafn Íslands (Islandská národní galerie), Þjóðminjasafnið (Národní muzeum) nebo islandská univerzita.
Nedaleko přístavu se nachází Þjóðleikhúsið (Národní divadlo) a na nábřeží o něco východněji pak vila Höfði. Byla postavena roku 1909 pro francouzského konzula, později zde bydlel islandský právník a básník Einar Benediktsson a ve 40. a 50. letech 20. století byla sídlem britské ambasády. V říjnu 1986 v ní proběhl takzvaný Reykjavícký summit, tedy setkání Ronalda Reagana a Michaila Gorbačova, které vedlo ke konci Studené války.
Z dalších významných míst města jmenujme například koncertní a konferenční halu Harpa z roku 2011 nebo budovu Perlan, která v minulosti sloužila jako zásobárna horké vody a v roce 1991 zde bylo zřízeno muzeum, restaurace, obchod i vyhlídka.
Na okraji Reykjavíku se nachází muzeum Árbæjarsafn. Jde o venkovní skanzen, v jehož areálu je místěno téměř 30 staveb převážně z 19. století. Většina z nich je přístupná a v jejich prostorách se nacházejí různé expozice přibližující život na Islandu. Návštěvníci se dozvědí například to, že kolo, a tedy i různé povozy, se začalo využívat až v roce 1874, kdy dánský král Christian IX. daroval sadu kol jistému farmáři, do té doby se pro přepravu nákladů používali koně.
Pro Island je typická ekologie ve všech oblastech. Jelikož Reykjavík leží na rozmezí tektonických desek, jsou zde běžná zemětřesení i vulkanická a geotermální činnost. V Reykjavíku se tyto jevy využívají, takže asi 90 % domů je vytápěno horkou vodou čerpanou z termálních pramenů. Potrubí je přitom vedeno pod chodníky, ze kterých díky tomu není v zimě nutné odklízet sníh.
